PETR PROKOPEC
Jestli na něco automobilové firmy při snaze elektrifikovat svá portfolia sázely, pak to bylo prosté očekávání jejich současné i budoucí akceptace ze strany dnes mladých lidí. Jenže to se neděje. A vlastně tu ani moc nejde o cenu.
Roky se obecně mělo za to, že k elektrickým autům budou tíhnout hlavně mladí lidé. A dávalo to smysl. Takoví žili většinu své lucidní existence téměř jen v prostředí, kde jsou tyto vozy vyzdvihovány, netrpí starými návyky a možná ani nebudou mít nic jiného na výběr. Jenže jak se ukazuje, elektrická auta si jako nezřídka dělají sama svými limity tak špatnou reklamu, že ani tohle nefunguje.
K takovému závěru dochází studie analytické společnosti Simon-Kucher, kterou probírají kolegové z Automobilwoche a která vyděsila šéfy automobilek, kteří s opakem skoro počítali. Hlavními důvody jsou přitom negativní zkušenosti z používáním těchto aut – od prosté problematické použitelnosti až po jakési propojení s voze, které u elektromobilů není tak intenzivní jako u spalovacích aut. A nemluvíme tu pouze o těch sportovních, ale obecně.
Pokud totiž nastartujete spalovací auto, slyšíte a cítíte, jak jeho pohonná jednotka naskočila. A jako živou ji vnímáte i během jízdy. V případě elektromobilu ovšem zmáčknete startovací tlačítko, které v podstatě jen rozsvítí palubní elektroniku. A vy nevíte, zda již máte nastartováno či nikoli. Přičemž v podobné nevědomosti zůstáváte i na cestách. A jakkoli se na to dá po čase zvyknout, stále se vám hlavou honí myšlenka, že pokud se něco porouchá, nemusíte to ani poznat, natož to pak jakkoli opravit.
Není to jediný důvod postupné ztráty zájmu o tyto vozy mezi mladším lidmi. Dochází i na zmínky o prosté absenci zábavy za volantem a nepřekvapivě také o vysoké ceně. Ta pořizovací dnes nemusí být vysoká, ale o náklady vlastnictví se stará hlavně ztráta hodnoty, která je u elektromobilů nepřehlédnutelně extrémní. I když tedy mladí lidé žijí v prostředí, které by je mělo „vychovat” k preferování elektrických aut, ta spalovací u nich postupem času bodují víc a víc.
Mladí se ve studii brání interpretaci zmíněného coby projevu neúcty k životnímu prostředí, jde tu hlavně o reálné možnosti použití jednotlivých typů aut. V případě nákladů vlastnictví není divu – v Evropě se v posledních letech soustavně zdražuje prakticky všechno, od bydlení přes jídlo a ošacení až po zábavu. Nové kolo emisních povolenek pak životní náklady požene ještě výše, většina mladých tak logicky půjde za ekonomicky nejefektivnějším řešením. A tím elektrické vozy nejsou.
K pochopení něčeho takového ostatně nepotřebujete doktoráty, postačí pouhý selský rozum. Ten se ale zjevně z vyšších pater politiky i managementů firem takřka vytratil. Pochybujeme tedy, že by tato studie víc než vyděsila – lidé na odpovědných pozicích si dál pojedou svou, stejně jako dosud. Až do sebezničení – snad jen jich samotných, ne nás všech.


Já si k tomu přidám i to ekologické hledisko: zatímco elektromobil je po deseti letech na odpis, automobil se spalovacím motorem je ještě schopen minimálně dalších pět, ale klidně i patnáct let sloužit nenáročnému uživateli. Nejekologičtější auto je takové, které není vůbec třeba vyrobit, protože to staré ještě pořád dobře slouží.
Ani elektromobil se nevyrábí jen tak ze vzduchu, těžba potřebných surovin, jejich přeprava, výroba jednotlivých komponent, jejich přeprava, montáž, opětovná přeprava… a následná likvidace poté, co doslouží. Ekologická recyklace je jen zbožným přáním…
Lithiových baterií se údajně recykluje kolem 5 %, protože údajně je lithium z baterky výrazně dražší než z rudy. Jsou tam prvky vzácných zemin (závislost na Číně) které se snad rozumně nedají recyklovat vůbec. A spousta mědi, jejíž těžba je ekologicky problematická.