V Pekingu se opakuje historie

NORBERT NAXERA

Říká se že historie je učitelka života a v tomto platí naprosto přesně, opakuje se situace která vznikla v Evropě před první světovou válkou. V pozici hlavní imperialistické mocnosti, která chtěla rozšiřovat svoje území a vliv na úkor ostatních, byla tehdy Německá říše, tehdy průmyslově nejvyspělejší stát světa s nejsilnější armádou, i v době míru měla milion dobře vyzbrojených a vycvičených mužů, každý Němec tehdy musel sloužit tři roky v armádě. Německo ale bylo poměrně malé a hustě zalidněné a mělo nedostatek potravin, které se musely dovážet z ciziny. Německá vládnoucí třída byla proto přesvědčena, že potřebuji dobýt nové území, kam usídlit německé rolníky, aby byly zabezpečeny potraviny pro stále rostoucí počet obyvatel. Byly zde dvě možnosti: část německé vládnoucí elity chtěla ovládnout území v Evropě, a to na úkor Ruska, tedy zhruba v dnešním Polsku, na Ukrajině a v Pobaltí. To znamenalo spojit se s Rakouskem a s Velkou Británií a napadnout Rusko a po válce si rozdělit část ruského území. Druhá část německých elit měla naopak zájem o britské kolonie, a měla za to, že Říše by se spíše než do Východní Evropy měla rozšiřovat do Afriky, do Austrálie a podobně. To znamenalo spojit se s Ruskem proti Anglii a Francii a poté co by je porazili, si rozdělit jejich kolonie. Obojí bylo teoreticky možné, protože německy císař měl přátelské vztahy jak s britskou královskou rodinou, tak s ruskou carskou rodinou, naopak Rusko a Velká Británie byly dlouhodobě úhlavní nepřátelé, protože londýnští bankéři chtěli ovládnout ruské přírodní zdroje a ani se tím příliš netajili. Spojení s jednou nosností proti druhé, tedy bylo dobře možné a pravděpodobně by válka v takovém případě skončila německým vítězstvím. Německé vládnoucí elity se však nedokázaly rozhodnout kterou cestou se vydat, a proto Němci ve spolupráci s Rakouskem zahájili na začátku 20 století otevřeně nepřátelskou politiku vůči Rusku a zároveň začali budovat obrovské loďstvo, což bylo pro Anglii smrtelné nebezpečí; britské armáda totiž byla slabá, složená převážně z Indů a dalších koloniálních národů a jejím účelem bylo udržovat kolonie v područí, nikoliv obrana Anglie, na to sloužilo královské námořnictvo, které bylo zdaleka nejsilnější na světě. Pokud by ale Německo, které mělo mnohem silnější pozemní vojsko, mělo i námořnictvo srovnatelné síly jako Anglie, pak by se německá armáda mohla v Anglii kdykoliv vylodit a snadno Anglii porazit. Toto nebezpečí vedlo britskou vládnoucí elitu, aby se tváří v tvář německému nebezpečí spojilo se svým dosavadním úhlavním nepřítelem – Ruskem, které sice mělo také silnou armádu, ale nemělo velké válečné loďstvo, a proto Anglii nemohlo ohrožovat. Tak vznikla Dohoda (Entente) – obranná aliance Velké Británie, Francie a Ruska. Německo se tak neschopností své zahraniční politiky dostalo do situace, kdy se proti němu spojila velká část světa, a proto první světovou válku nemohlo vyhrát.

ZVEDAVEC.NEWS

(8 votes, average: 4,25 out of 5)

Loading...