Válečná horečka a umlčování odlišných názorů srazily Athény na kolena

Thúkydidés byl athénským historikem a generálem. Jeho kniha „Dějiny peloponéských válek” detailně popisuje dlouhodobý konflikt mezi dvěma městskými rivaly antického Řecka, Athénami a Spartou. Thúkydidés je považován za otce vědeckého popisu historie, neboť peloponéské války jsou první dějinnou událostí v historii lidstva, která byla odborně zdokumentována díky jeho knize.

Peloponéská válka znamenala ukončení vrcholného období Athén a athénské demokracie a trvale otřásla celým Řeckem. Probíhala téměř třicet let od roku 431 před naším letopočtem. Proti sobě stály athénský námořní spolek a Spartou vedený peloponéský spolek.

Sicilská expedice

Jednou z klíčových událostí konfliktu byla expedice na Sicílii. Po šestnácti letech války, v roce 415 před naším letopočtem, se Athény rozhodly dobýt Sicílii, přestože v té době panoval mezi Spartou a Athénami dočasný mír. Athénský generál Níkiás prosazoval zachování míru. Tvrdil, že výprava na dalekou Sicílii vyvolá nové ozbrojené konflikty s nepřáteli a že jeho oponent, válku prosazující Alkibiadés, je nezkušený mladý muž toužící po slávě.

Míroví štváči umlčeni

Generál Níkiás politickou debatu prohrál. Thúkydidés ve své knize popisuje, jak byla celá debata o sicilském dobrodružství zmítána emocemi. Ti, kteří ji považovali za riskantní, se neodvažovali vyjádřit svůj názor. V knize VI Thúkydidés doslova píše:

„Každý se do toho podniku zamiloval. Starší muži si mysleli, že si podmaní místa, ke kterým mají plout, nebo že jsou dostatečně silní, aby je nepotkala žádná katastrofa. Muži v nejlepších letech se toužili podívat do ciziny a nepochybovali, že se v pořádku vrátí domů; zatímco myšlenkou prostých lidí a vojáků bylo vydělat si nějakou mzdu a dobývat území, která poskytnou dostatek hojnosti pro mzdu budoucí. Protože většina byla nadšená, těch několik málo lidí, kterým se to nelíbilo, mlčeli, aby nevypadali jako špatní vlastenci.”

Sicilský masakr

Athény vypravily na Sicílii mocnou armádu čítající 134 bojových lodí, další více než stovku zásobovacích lodí a tisíce vojáků.

Sicilská expedice se táhla dva roky. Po počátečních úspěších Athén dorazily do sicilského města Syrakusy posily vyslané Spartou. Athéňané byli při pokusu o dobytí města poraženi. Níkiás nechtěl expedici ukončit, neboť se obával hněvu lidu. Následně přišla athénská armáda v takzvané druhé bitvě o Syrakusy o všechny lodě a možnost ústupu po moři.

Zdecimované athénské vojsko opustilo tábor, nechajíc raněné svému osudu, a pokusilo se o ústup po pevnině. U řeky Asinaro, kde se zoufalí vojáci chtěli napít, je syrakuské jednotky zmasakrovaly. Generál Níkiás byl spolu s dalšími popraven.

Ti, kteří přežili, byli buď prodáni do otroctví nebo zemřeli pomalou smrtí hladem v improvizovaném vězení. Pouze několika z nich se podařilo uniknout a přinést do Athén zprávu o katastrofické porážce.

Nastupuje vláda 400 oligarchů

Politické dopady sicilské expedice byly dalekosáhlé. Značná část athénské vojenské síly byla zničena na sicilských plážích. Sparta začala okupovat region Attiky v blízkosti Athén a na dalších územích vypukly rebélie.

Encyklopedie Britannica to popisuje takto: „Bohatí přišli o peníze, pracující o životy a všechny společenské vrstvy o iluze.”

Nestabilní situace využily síly, kterým demokracie příliš nevoněla. Thúkydidés popisuje oligarchickou revoluci, která vypukla dva roky po sicilském masakru a během které se vlády ujal takzvaný výbor 400 oligarchů. Elitní občané Athén se domnívali, že budou schopni vládnout lépe než předchozí vláda.

Vláda 5 000

Vzhledem ke svému autoritářskému způsobu vládnutí byl výbor 400 posléze nahrazen takzvaným výborem 5 000. Jeho členy směli být všichni občané, jejichž majetek byl schopen vyprodukovat 200 řeckých jednotek suchých nebo tekutých produktů.

Sicilská expedice je podle historiků, byť ne všech, klíčovou událostí peloponéských válek, která vedla ke konečnému vítězství Sparty a porážce athénské demokracie.