Věřte svobodným lidem

Leonard Read se narodil na konci 19. století v USA. Založil jednu z prvních amerických organizací na propagaci idejí svobodné společnosti a napsal desítky knih a esejů. Jeho nejznámější esej se jmenuje „Já, tužka”.

Víra ve svobodné lidi

V eseji popisuje Leonard Read, jak složitá je výroba tak zdánlivě jednoduchého výrobku, jako je tužka, a kolik lidských znalostí a zkušenosti je v něm obsaženo. Klíčovým poselstvím eseje je víra ve svobodného člověka a jeho schopnosti:

„Pokud si lidé uvědomí, jak se znalosti přirozeně a automaticky spojí v produktivním úsilí, jež reaguje na lidskou potřebu koupit si tužku, uvědomí si, že k tomu došlo bez jakéhokoli donucování nebo vládní organizace. V tom okamžiku si uvědomí, co je nezbytnou komponentou svobody: víra ve svobodné lidi. Bez této víry je svoboda nemožná.”

„Jakmile se vláda zabývá nějakou činností, jako je například doručování pošty, většina lidí uvěří, že tuto činnost nemohou efektivně vykonávat lidé bez dohledu vlády. Důvodem pro jejich přesvědčení je uvědomění, že žádný jednotlivec nemá dostatek znalostí, aby zajistil doručování pošty, stejně tak jako jeden člověk nedokáže vyrobit tužku. Pokud neexistuje víra ve svobodné lidi, kteří dokáží produktivně spolupracovat tak, aby se miliony dílčích znalostí spojily k uspokojení potřeby posílat poštu, mohou dojít lidé k mylnému závěru, že poštu může doručovat jen stát.”

Předmluva eseje varuje před sociálními inženýry, kteří při budování různých spravedlivých rájů formovali společnost k obrazu svému:

Během francouzské revoluce se Robespierre a jeho druhové snažili připravit omeletu, ale jediné, co dokázali, bylo rozbití tisíců vajec. Francouzský experiment je jeden z příkladů opakujícího se scénáře. Ať už to jsou socialisté nebo vyznavači silného státu, historie zná mnoho příkladů jejich velkolepých plánů na uspořádání společnosti. Jejich náhrobek by mohl znít takto: Zde leží vynález stvořený lidmi, kteří si mysleli, že všemu rozumí, ale pouze bezohledně rozbíjeli vejce, aniž by usmažili jedinou omeletu.

Několik příkladů francouzské omelety: Jak zrušili kalendář, Jak regulovali ceny nebo Jak topili své odpůrce v řece, když jim došly kulky.

Frédéric Bastiat

Leonarda Reada ovlivnil francouzský ekonom první poloviny 19. století Frédéric Bastiat, který měl pověst nejlepšího ekonomického esejisty své doby. V jedné ze svých knih, která se jmenuje jednoduše „Zákon”, popisuje Frédéric Bastiat harmonickou společnost, ve které se zákony omezují pouze na ochranu svobodných lidí. To je bohužel pouze vysněný ideál. Již tehdy předpověděl Frédéric Bastiat budoucnost, když popisoval všechny formy krádeže, kterou si lidé posvětili zákony: dotace, pobídky nebo zvýhodněné ceny.

Proč by měli lidé věřit vládě

Ve své knize se také ptal, proč by měli lidé věřit vládě, když vláda vlastně nevěří jim, protože jim chce pořád něco nařizovat a organizovat:

„Pokud jsou lidé tak nedokonalí, že není bezpečné jim dovolit, aby byli svobodní, proč by měli věřit jiným lidem, kteří jim chtějí organizovat život? Nejsou snad zákonodárci a jimi jmenovaní zástupci také součástí lidské rasy? Nebo snad věří, že jsou sami stvořeni z lepší hlíny než zbytek lidstva?”

„Lidé, kteří chtějí ostatním organizovat život, tvrdí, že společnost, pokud není řízena, spěje k nevyhnutelné zkáze, protože instinkty lidí jsou zvrácené. Zákonodárci říkají, že zastaví tento sebevražedný trend a dají mu rozumnější směr. Zdá se tedy, že zákonodárci a organizátoři obdrželi od nebes inteligenci a ctnosti, které je staví nad lidstvo; pokud je tomu tak, ať ukáží, proč by jim to lidé měli věřit.”

„Chtěli by být pastýři nad námi, svými ovcemi. To samozřejmě předpokládá, že jsou od přírody lepší než zbytek lidstva, jejich ovečky. A samozřejmě lidé mají plné právo požadovat od zákonodárců a organizátorů důkaz jejich přirozené nadřazenosti.”

Napsal Frédéric Bastiat v polovině 19. století.

Post scriptum

Pozn. autora:

Lidé takový důkaz nikdy nedostanou. Ale stačilo by více přemýšlet o základním předpokladu, o kterém psal Leonard Read, a to je důvěra ve svobodné lidi. Lidé jednají ve vlastním zájmu, aby zlepšili své životní podmínky. Nemohou-li spoléhat na obyčejnou loupež, která nepřestane být nemorální loupeží jen proto, že ji někdo v parlamentu odhlasoval, vědí, že jsou sami odpovědní za svůj osud a budou se chovat podle toho. Jejich produktivní síla je větší, než by kdokoli předpokládal. Důkaz až z Číny zde.

Proč by měli občané věřit lidem, kteří v mnoha případech nikdy v životě nic nedělali a ani netuší, jak jednoduché je mýlit se, i když člověk rozhoduje o vlastních penězích? Přesto s arogantní lehkomyslností rozhodují o tom, jak by občané měli žít. A na konci často řeknou pouze „jejda”.

Dokud ve společnosti nepřevládne důvěra ve svobodné lidi, bude se ve vládě střídat jedna generace politiků za druhou, jejichž poselství bude v zásadě stejné: Věřte právě nám, že my víme lépe než ti druzí, jak vám zorganizovat život.

To je poselství Leonarda Reada a Frédérica Bastiata.