Vídeňská učitelka varuje před cestou k apartheidu: Musimové nás vidí jako podřadné nevěřící

SLOVANKA

Předkové, kteří bránil Vídeň před Osmany, se dnes musí obracet v hrobech. Město bylo dobyto bez jediného výstřelu a s podporou původních obyvatel a jimi navolených politiků.

Dramatické demografické změny se – podobně jako všude jinde – nejvíce projevují v nejmladší generaci. To je celkem logické, vždyť muslimové mají mnohem vyšší porodnost a to spolu s roky trvající invazí a slučováním rodin spolehlivě zajistilo, že je město nezvratně islamizováno.

Ve Vídni je situace ve školách tristní: muslimů je tam již víc než křesťanů. Muslimové sice nemají celkovou většinu (křesťanské děti a děti bez vyznání stále tvoří mírnou většinu), ale pokud se porovnají jen děti z věřících rodin, muslimové jasně vedou.

Právě školy jsou tak odrazem toho, jak bude rakouská metropole vypadat za nějakých 10 let.

Vídeňská učitelka a autorka Susanne Wiesinger v současnosti popisuje v „Kleine Zeitung“ školní den, kdy je učení čtení, psaní a matematiky často nahrazeno masivními konflikty.

Její diagnóza: Kdokoli dál přehlíží problémy integrace ve znevýhodněných školách, míří do segregovaných obvodů, směrem k „dobrovolnému apartheidu,“ který nikdo nechce.

Susanne Wiesinger vyvolala komplexní a emotivní debatu svou knihou „Kulturkampf im Klassenzimmer“ (Střet kultur ve třídě) již v roce 2018 a později byla ombudsmankou pro otázky hodnot na Ministerstvu školství.

Nyní učí na základní škole poblíž Reumannplatz ve Vídni-Favoriten: Z 250 dětí nemá podle jejích informací pouze osm žádné migrační zázemí. Ve své nové knize „Dejte našim dětem šanci!“ píše, že v roce 2018 věřila, že to už nemůže být horší. Dnes její verdikt zní: „Mýlila jsem se.“

Učitelka uvádí příklad současné situace ve vídeňských školách: Když prvňáci dostávali v matematice kostky, mnozí nevěděli, co s nimi dělat. Přejížděli prsty po krabici – jako po chytrém telefonu – a čekali.

V minulosti, podle Wiesingerové, děti kostky okamžitě vysypaly a hrály si. Ten kontrast je šokující. Současně je podle jejího popisu ztraceno až 70 procent výukového času na řešení konfliktů. I zatlačení na pero nebo letmý pohled může vyvolat hádku.

Kromě toho dochází k útokům mezi etnickými skupinami, které jsou do školy přinášeny z rodin a komunit.

Neznalost němčiny problém ještě zhoršuje, říká Wiesingerová: Některé děti dokážou slova technicky rozluštit, ale nerozumí jejich významu, proto pracuje s obrazy a gesty. Vídeňská učitelka by proto podporovala povinný, schválený test jazykových dovedností pro tříleté děti a zároveň výrazně více peněz pro mateřské školy.

Učitelé na základních školách mají nízké platy, příliš mnoho žáků a příliš málo uznání.

Současná čísla zdůrazňují naléhavost reformních kroků: Na vídeňských základních školách je podíl muslimských žáků 39 procent, na středních školách 49 procent. Ve Favoritenu je podíl muslimů 74 procent.

Rozhovory učitelů s rodiči žáků jsou obzvlášť citlivé: Kromě jazykových bariér Wiesingerová popisuje zásadní konflikt ohledně identity. Mnoho přísně náboženských rodin se definovalo podle víry, zvyků a klanů. Nechtějí, aby jejich děti odešly z tohoto života.

Rakousko jim připadá jako „kultura nevěřících,“ jako „nepřátelská křesťanská země.“ Proto podle Wiesingerové zůstávají ve „svých“ čtvrtích. Jiné imigrantské skupiny – většinou nemuslimské – se integrovaly mnohem lépe.

Problém podle Wiesingerové spočívá především v přísných muslimských pravidlech. A učitelka také zmiňuje problém s muslimskými chlapci, kteří jsou velmi často  zapojeni do potyček a tvrdých urážek.

Přestože není příliš pozitivní, Susanne Wiesinger neprohlašuje, že je budoucnost ztracená: vzdát se by znamenalo vytvořit čtvrti, kolem kterých bude jednou třeba postavit ploty…