Vženou elity Evropu do války?

Pane docente, v Praze se konal obranný summit, kde premiér Andrej Babiš vystoupil s dosti varovným projevem. „Nebojím se to říct nahlas. Cesta, po které nyní svět kráčí, nevede k bezpečí. Vede přímo k branám pekla. Vede nás ke třetí světové válce,“ řekl premiér a hovořil o ekonomických dopadech války, obrovských ztrátách na životech a dalších obrovských škodách. Má pravdu, že Evropa nekráčí k míru, ale daleko většímu konfliktu?

To, co premiér řekl, je sice nepříjemné, ale zároveň jedno z mála vyjádření ze strany nové vlády, se kterými mohu souhlasit.

Skutečně hrozí, že zdegenerované politické elity evropských mocností poslechnou své ekonomické sponzory a vženou Evropu do války. Ta by pro obě skupiny vyřešila problém nízkého růstu a „nesnesitelně“ pomalého bohatnutí. Ve válkou zničené Evropě by ekonomika rostla od nuly a přežití kapitalismu by bylo zase na pár dekád zajištěné. Naštěstí působí některé faktory proti této tendenci.

Zdá se mi to, nebo je český premiér s takovou pozicí v EU osamocen? Z jiných států hlavně na západ od nás slova o míru stále neslyšíme. Jen sebevědomá prohlášení o další podpoře Ukrajiny, sankcích na Rusko a další eskalaci…

Ano, to je pravda a má to své velmi prozaické důvody. Napjaté vztahy s Ruskem jsou jeden z mála argumentů pro to, aby extrémně neoblíbení vůdci jako Macron a Merz zůstali u moci. Neúspěšní státníci s oblibou zakrývají svoje slabiny odkazem na vnějšího nepřítele. Podobný argument „dává smysl“ i pro evropskou integraci. EU ztrácí v očích rostoucího počtu Evropanů popularitu a smysl. A tak se i Brusel usilovně snaží „stabilizovat se“ odkazem na ruskou hrozbu.

Trumpův vyjednavač Jared Kushner po cestách do Moskvy a Kyjeva uvedl, že dohoda o ukončení konfliktu je v připravená, ale jejímu podepsání brání ukrajinské odmítání územních ústupků. Netočíme se jen v kruhu? Ukrajina odmítá další území přenechat Rusku dlouhodobě. Má to tedy nějaké řešení?

Řešení existují, ale budou zejména pro Ukrajinu tím bolestnější, čím déle bude odmítat přenechat části svého území Rusku. Jakkoliv tragické to je, tak realistický pozorovatel může konstatovat jenom toto: Čím později uzná ukrajinská vláda svou prohru, tím větší budou jak ztráty na životech, tak i územní ústupky, které bude muset udělat.

Již několik týdnů postupuje Rusko podle nové válečné strategie. Dokazuje tak Ukrajině a jejím spojencům, že je schopno a rozhodnuto donutit Kyjev ke kapitulaci. Provádí útoky na ukrajinskou kritickou infrastrukturu, blokuje její přístup k Černému moři a tím i exporty. Rusové signalizují, že by neměli problém zničit kyjevské nádraží a dosáhnout dopravní izolace Kyjeva. A to všechno před nadcházející zimou.

Německo a Velká Británie ohlásily dodávky munice včetně střel Patriot na Ukrajinu. Patrně i v reakci na srpnový incident na lipském letišti s nevybuchlým dronem, za čímž dle tvrzení vlády v Berlíně stojí Moskva. Kam tato pomoc Ukrajině povede? I kdyby byla významně znásobena, pomůže to k porážce Ruska, jak stále někteří říkají? A pokud ne, jaký to všechno má cíl?

Většinou se jedná jen o plány a sliby. Západ nemá dost materiálních a finančních prostředků na to, aby mohl včas finančně a zbrojně pomoci Ukrajině. Navíc je jisté, že evropské mocnosti nemají ani bojechtivou, natož bojeschopnou populaci. Situaci ztěžuje i to, že ani americká strana není schopná a (jak si myslím) ani ochotná podporovat Ukrajinu.

Zadlužování Evropanů s cílem vyzbrojit svoje léta macešsky zanedbávané armády má krátkozraký cíl konjunkturální injekce, tedy posílení skomírajícího ekonomického růstu. Národohospodářsky to však není účinný prostředek proti deindustrializaci Evropy.

Válka trvá skoro pět let, jak řekl premiér v projevu, 1666 dní. Tedy déle než první světová válka. Už roky se mluví o tom, zda bude konflikt směřovat ke svému konci, že nemá vojenské řešení apod. Ale stále se bojuje, stále umírají lidé. Může nastat změna až v momentě, jestli se vymění vedení Francie po volbách, případně za čas i Německa?

Velmi významná překážka ukončení války jsou vlády Anglie, Francie a Německa. Neposlechly nezávislé odborníky a uvěřily tomu, že Ukrajina může proti Rusku uspět. Po pěti letech masivní finanční podpory Ukrajině, často na úkor vlastního obyvatelstva, se právem obávají přiznat, že se mýlili a že peníze jejich daňových poplatníků jsou ztraceny. Odborně se tomu říká „Concorde efekt“. Kapitulace Ukrajina by předcházela ztrátě jejich vlastní moci.