Za prvním sociálním systémem v historii byla milostná aféra

V 16. století vládl v Anglii známý král Jindřich VIII. Jeho první manželka Kateřina Aragonská mu nebyla schopná dát následníka trůnu, ne proto, že by nechtěla, ale proto, že z jejích sedmi dětí se dospělého věku dožila pouze dcera Marie.

Většina informací zde uvedených je z knihy „The Welfare State“, která vyšla v Anglii v roce 2006.

Šest žen Jindřicha VIII.

Král Jindřich, jehož šest žen se stalo předlohou mnoha literárních děl, měl milostný poměr s Marií Boleynovou, ale následně se zamiloval do její sestry, Anny Boleynové, která mu měla dát syna, po kterém toužil. V cestě mu ovšem stála jeho žena Kateřina Aragonská, se kterou bylo nutné se napřed rozvést. Jindřich se snažil přesvědčit katolickou církev, aby jeho sňatek anulovala. Svoji žádost poslal přímo papeži Klementu VII., ale ten mu odmítl vyhovět.

Inovativní řešení

Jindřichova touha byla silnější. Situaci vyřešil tak, že vytvořil vlastní anglikánskou církev, která se odtrhla od katolíků. Svoji roli si Jindřich pojistil za pomoci zákona „The Act of Supremacy“, podle kterého byl král nejvyšší církevní autoritou v Anglii. Aby nikdo neměl žádné pochybnosti, následoval v roce 1534 další zákon „The Treason Act“, podle kterého se ten, kdo odmítl uznat krále jako nejvyšší autoritu, dopouštěl zrady, jež se trestala smrtí.

Jako hlava nové církve si mohl Jindřich VIII. o svých milostných a manželských vztazích rozhodovat sám. Do komnat královny se nastěhovala Anna Boleynová.

Chudáci zaplakali

Nezamýšleným důsledkem Jindřichovy lásky k Anně Boleynové byl rozpad dosavadního sociálního systému v Anglii, který zajišťovaly katolické kláštery.

Poté, co stanul v čele anglikánské církve, se Jindřich zaměřil na majetek katolíků, který se hromadil po staletí. Vydal zákon „Suppression of Religious Houses Act“, který mu umožňoval v podstatě vyvlastnit majetek menších katolických farností. Za další čtyři roky, v roce 1539, vyšel zákon „Second Suppression Act“, jehož cílem byly větší kláštery.

Během několika let bylo v Anglii zavřeno přes 800 klášterů, někteří církevní hodnostáři byli popraveni nebo oběšeni, půda ve vlastnictví klášterů byla prodána královým věrným a mniši a jeptišky ukončili svoji činnost. Jindřichův zátah na církevní majetek radikálně změnil anglickou společnost.

Nejvíce utrpěly nejchudší vrstvy. Katolické kláštery dávaly zhruba 10 % svého majetku na charitativní činnost, na pomoc chudým a péči o staré a nemocné. Protože kláštery v té době disponovaly velkým majetkem, představovala suma 10 % relativně významné částky.

Almužny pro chudé

Král Jindřich si byl charitativní role klášterů vědom, a proto obratem vydal zákony, kterými nařizoval jednotlivým komunitám, aby vybíraly almužnu pro chudé. Zákony rozlišovaly mezi „chudými, kteří si zaslouží pomoc“, a „chudými, kteří si pomoc nezaslouží“, neboť jsou práce schopni, ale pouze se jim nechce.

Protože se nedostávalo peněz pro všechny, začaly se zákony zpřísňovat. Ti, co pracovat nechtěli, byli označováni vypálením písmena „V“ rozžhaveným železem do hrudi. Písmeno „V“ znamenalo, že jeho nositel je „vagabund“. Vagabundi museli také povinně pracovat po dobu dvou let. Pokud během této doby utekli, bylo jim na čelo vypáleno písmeno „S“ a doba nucených prací se prodloužila. Písmeno „S“ jako „slave“ neboli otrok. Tyto přísné zákony byly během několika let zrušeny.

Zákony na pomoc chudým z 16. století se staly základem pro velkou reformu sociálních zákonů, která vstoupila v platnost v roce 1601. Do historie vstoupila reforma pod názvem „Elizabethan Poor Law“ a Anglie se reformovanými zákony řídila dalších šedesát let beze změny.

První sociální systém

Takzvané „Poor Laws“ obsahovaly ustanovení, podle kterých se o lidi neschopné práce staraly komunity v charitativních zařízeních. Práceschopní chudí lidé museli pracovat ve společných dílnách, pokud nechtěli, byli posíláni do nově vybudovaných „nápravných zařízení“ nebo do vězení. Děti tuláků musely nastoupit do učení.

Zákony „Poor Laws“ z roku 1601 jsou prvním státním systémem, který připomíná současný sociální systém. Byly výjimečné i v evropském kontextu, neboť stanovovaly jednotná pravidla v rámci různých farností. Na rozdíl od minulosti, kdy byly příspěvky na almužny dobrovolné, se staly povinnými a zákon z roku 1601 platil v Anglii s drobnými úpravami až do roku 1834.

Post scriptum

Dnešní problémy zdají se býti tak podobné problémům, které lidé řešili již před staletími. Včetně milostných afér, které mění vlády a poměry v zemi.