Zákaz sítí pro děti do 15 let je dalším krokem k autoritářské digitální totalitě pro všechny

NESPOKOJENY

Po oznámení Babiše, že podporuje zákaz sociálních sítí pro děti mladší patnácti let, se najde plno lidí, kteří tomu tleskají ve falešné představě ochrany dětí. Neuvědomují si, že kontrola věkové hranice automaticky znamená ověření totožnosti pro všechny. A o to ve skutečnosti jde. Tenhle zákaz není o dětech, ale o sledování toho, co každý z nás píše na internet. Bude triviálně snadné trestat lidi za příspěvky na sítích, cenzurovat nebo je mazat z online prostoru.

Zákaz sítí do 15 let je falešný pocit řešení. Skrytým cílem EU je, aby se VŠICHNI museli ověřit digitální identitou. Stát by tím mohl sledovat, kdo co na sítě píše. Další krok k EU autoritářské totalitě rusko-čínského typu.

Stát by neměl na sebe přebírat roli rodičů, kteří už dnes mohou v aplikacích využívat funkce rodičovské kontroly.

Více o EU projektu digitální identity EUDIW. [zdroj]

DĚTI? Nebuď blbej. Cílem není, aby děti mladší 15 let nemohly na sociální sítě. Skutečným cílem je, aby VŠICHNI museli ověřit svou identitu dokladem, a skrze to mohl stát monitorovat, co kdo na ty sítě píše.

Všichni se budou muset registrovat nějakým dokladem

Ano, já vcelku souhlasím, že obzvláště pro některé děti, jsou sociální sítě škodlivé. Nicméně výchova je záležitostí rodičů. Možná by stačilo rodičům trochu napovědět, že není normální, když jejich desetiletá ratolest točí zmalovaná „sexy“ videa na instagram a lajkují jí to padesátiletí devianti. Tím bych začal.

Tenhle zákaz, do kterého premiéra vmanipulovali „experti“ není o dětech, ale o tom, aby Evropská unie mohla sledovat to, co každý z nás píše na internet.

Aby se totiž vyloučilo, že děti nebudou používat sociální sítě, budou se muset VŠICHNI OSTATNÍ registrovat při přihlašování do nich nějakým dokladem a pak bude samozřejmě triviálně snadné trestat lidi za příspěvky na internetu, jako se to děje už teď v Německu a v Anglii, nebo je zcela smazat z online prostoru, tedy cenzurovat, jako se to dělo v posledních letech různým nepohodlným lidem, jmenovitě třeba prezidentovi USA, nebo muži, který upozorňoval na masivní znásilňování desítek tisíc dětí gangy pedofilů s imigračním pozadím. Tam „překvapivě“ na osudu dětí politikům nezáleželo a smazán byl ten, jež se na to snažil upozornit. Smazán byl tak důkladně, že byli mazáni i ti, kteří o jeho smazání psali. A to už tak super najednou nevypadá že?

A ono to má samozřejmě další případné dopady. Pokud by se to podařilo, děti nejsou úplně blbé, nainstalovaly by si VPNky a začaly by se přihlašovat na nějaké mimo evropské sítě či fóra zcela mimo kontrolu moudrých byrokratů. Na což by byrokraté samozřejmě reagovali tím, že by dané „pro děti nebezpečné weby“ blokovali. Na což by se reagovalo zase něčím, až by se muselo přistoupit k tomu, že používání těch služeb by bylo ilegální a kriminalizovalo by se.

A rázem jsme ve spirále cenzury jako za komunistů, kdy se mluví v narážkách a jinotajích, všichni jsou automaticky podezřelí a potají poslouchají Hlas Ameriky. [zdroj]

Odmítám dát svou adresu Gestapu

Čas, kdy opustím digitální prostor, se rychle blíží. Odmítám dát svou adresu Gestapu (a je mi jedno, jestli ho řídí Rakušan nebo Metnar). Nehodlám dělat potíže svému zaměstnavateli. A rozhodně také nechci, aby kvůli mým názorům Onanujesámova (nebo jakákoli jiná podobná) banda fašounků obtěžovala mou rodinu nebo sousedy. Stáhnu se tedy do své vesnické ulity a budu žít tichý a poklidný život, dokud to půjde. Odmítám riskovat nikoli snad proto, že bych se bál (dávno se nebojím), ale čistě proto, že to nedává smysl. Udělali jsme, co bylo možné. Varovali jsme, prezentovali jsme fakta, vyvraceli jsme lži a odhalovali demagogie. Čemu to pomohlo, co to změnilo? Nic, lautr nic. Holt přijde den, kdy člověk pochopí, že snaha je marná. Všední malé radosti, to mi stačí. Dokud jsou, dokud je z čeho se radovat. [zdroj]

Regulace přináší víc problémů, než kolik jich řeší

Problematika sociálních sítí a dětí je nesporně závažná, avšak vyvstává otázka, zda současné snahy o regulaci nepřinášejí více problémů, než kolik jich řeší. Omezení přístupu na základě geografické lokace, například státu, je snadno překonatelné pomocí VPN služeb, které dokáží maskovat skutečnou IP adresu uživatele a umožňují přístup k blokovanému obsahu. V případě požadavku na doklad totožnosti je situace ještě složitější, neboť umělá inteligence je dnes schopna generovat vysoce věrohodné falešné občanské průkazy a další identifikační dokumenty, které jsou téměř k nerozeznání od originálů. Existují dokonce webové stránky nabízející tuto službu za malý poplatek. Pokud jde o kontrolu živosti nebo ověření identity, lze účty na sociálních sítích jednoduše zakoupit, čímž se obchází mechanismy ověřování.

Hlavním argumentem pro regulaci je často ochrana dětí před zesměšňujícími nebo šikanózními videi. Je však důležité si uvědomit, kde se tato videa převážně berou. Experti potvrzují, že kyberšikana je na vzestupu a děti často nahrávají ponižující momenty svých vrstevníků, například během neúspěšného zkoušení u tabule, a následně je šíří v uzavřených skupinách na sociálních sítích. To naznačuje, že významná část takového obsahu vzniká přímo ve školním prostředí nebo bezprostředně po vyučování.

Nebylo by proto účinnější zaměřit se na zákaz mobilních telefonů ve školách? Zatímco výzkumy ohledně celkového dopadu zákazu mobilů na chování dětí online jsou smíšené a neprokazují vždy snížení celkového času stráveného na internetu, takový krok by mohl přímo omezit příležitosti pro vznik a šíření šikanózního obsahu v době, kdy jsou děti pod dohledem. Navíc, v prostředí bez neustálé digitální stimulace by děti nebyly odváděny k aktivitám, jako je trénink výroby falešných identifikačních údajů nebo kšeftování na černém trhu, které jsou usnadněny snadným přístupem k technologiím a internetu. Odborníci zdůrazňují, že dětský mozek ještě nemá dostatečně vyvinuté funkce pro plánování a domýšlení důsledků, což je činí zranitelnými vůči zneužití technologií. Zákaz mobilů ve školách by tak mohl být konkrétním a přímým krokem k omezení rizikového chování v kritickém prostředí. [zdroj]

Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly.

Omezení přístupu dětí k sociálním sítím je jistě bohulibá myšlenka. Existuje ale mnoho otázek, které je třeba vyřešit. Vedle témat, jako je právo státu zasahovat do rodičovské odpovědnosti či omezování svobody projevu a práva na informace dětí sem patří otázka nejzásadnější, a tou je ochrana soukromí.

Age Verification v podání Evropské komise není ničím jiným, než snahou omezit soukromí člověka. Projekty, jako EU Digital Identity Wallet, bankovní identita apod., dovedou naši společnost do systémů Číny či KLDR. Stejně jako snaha přenést odpovědnost za naše děti na provozovatele online platforem ve stylu nařízení DSA.

Myšlenku omezit či zakázat dětem přístup na sociální sítě chápu a do jisté míry podporuji. Ale ne za cenu ztráty soukromí, základního atributu lidské důstojnosti a lidství samotného.

Ochrana dětí se nesmí stát záminkou pro to, abychom se připravili o nejcennější hodnoty demokracie a humanismu.

Tohle téma vyžaduje skutečně odbornou diskusi. Ne laciná a povrchní řešení. Protože v sázce je příliš mnoho. [zdroj]

Konec digitálního soukromí. Řešení z dílny Evropské komise

Systém věkové verifikace z Bruselu si podle expertů nezaslouží důvěru.

Evropská komise již má dle tiskové zprávy připravené technické řešení této otázky. Věkovou verifikaci má zajišťovat evropská peněženka digitální identity (EUDIW) a její „mini verze“ pro děti. V červenci 2025 Komise zveřejnila hotový blueprint.

Dětská peněženka je postavena na stejných technických specifikacích jako verze pro dospělé, která má být občanům nabídnuta do konce roku 2026. Komise tak fakticky spojuje dva projekty – ochranu dětí online dle DSA a zavedení digitálních identit dle eIDAS. Zjednodušeně řečeno se při logování do platforem využije vaší digitální občanky. Tím potvrdíte svůj věk, a tedy způsobilost k použití dané služby.

Označení Evropská peněženka digitální identity zní složitě, ve skutečnosti jde však o klasickou digitální identitu, jak ji známe z méně demokratických částí světa. Komise si určila za cíl, aby do roku 2030 používalo peněženku digitální identity 80 % občanů EU.

Analýza odhalila závažné nedostatky, které jsou v rozporu se záměrem nařízení. Tím nejzávažnějším byla údajná (deklarovaná) pseudonymita, která ve skutečnosti umožňuje zpětnou identifikaci pomocí tzv. „poskytovatele pseudonymů“. Navrhovaná implementace podle autorů analýzy tak umožňuje orgánům činným v trestním řízení zpětně znovu ztotožnit pseudonymy s jejich právní identitou. To podle odborníků nejenže podkopává účel pseudonymity, ale vytváří riziko masového sledování.

Nyní stojíme před paradoxem: máme implementovat systém, který podle všeho nechrání soukromí nikoho, ani dětí, které má chránit. Zatím není rozhodnuto, která firma dostane možnost vyvíjet českou verzi evropské digitální peněženky.

Zdá se, že věci došly daleko a otázka už nezní, zda systém zavést, ale jak ho zavést, aby navzdory nekvalitní legislativě, špatnému technickému návrhu a lobbingu společností, které z pilotních projektů těží odhadem desítky milionů, přece jen pomáhal a neškodil. Stále ale nesmíme zapomínat na to, co Evropská komise občanům slíbila: že EUDI peněženka nebude nikdy povinná.

Pokud nemá být digitální identita v praxi nevyhnutelná, pak nesmí být jejím použitím podmíněno používání žádných služeb, včetně sociálních sítí. Braňme své právo na svobodný přístup k informacím a svobodu slova. Braňme před diskriminací seniory, kteří použití různých identifikačních aplikací nemusí zvládat.

Svoje děti rozhodně chraňme, využívejme prověřené nástroje rodičovské kontroly a buďme s dětmi víc. To nejlepší, co můžeme pro svoje děti udělat, je věnovat jim svou plnou pozornost a aktivně s nimi trávit čas. [zdroj]