Zamyšlení nad projevem prezidenta Petra Pavla trochu jinak

ALENA MARŠÁLKOVÁ

Dělám to každý rok, nejprve si poslechnu prezidentův projev, pak si přečtu, co na to politici a občané v médiích a na sociálních sítích a hledám něco, o čem se nikdo nezmínil. Dovolím si tedy napsat, co jsem viděla a slyšela já.

Už úvodní slova Petra Pavla mě zarazila a vlastně i urazila: „Vážení spoluobčané, jako prezident republiky mám tu výjimečnou možnost promluvit k vám hned první den nového roku a popřát vám, aby byl dobrý a aby se každému z vás dařilo.“

Co tím pan prezident myslel? Jako, že národu může na celoplošných televizních stanicích popřát jen on? Jako, že jiní popřát nemohou? Vždyť dosah a návštěvnost sociálních sítí, na kterých své projevy zveřejnili další ústavní činitelé, je mnohdy vyšší než sledovanost televizí, navíc se příspěvky mohou lavinovitě šířit…

Přesto, že nám oznámil, že tentokrát se vyhne politickým tématům, řekl národu, že Babišově vládě nedá pokoj. „V souladu s prezidentským slibem se budu po celou dobu zajímat o to, zda vláda a jednotliví ministři naplňují své sliby a zda nepodnikají kroky, které by mohly ohrozit naši demokracii, její instituce, naši bezpečnost nebo naši sounáležitost se svobodným světem. A věřím, že v tom nebudu sám.“ Možná, že někteří z vás to mohli také podprahově vnímat jako vzkaz, že pokud jde o Filipa Turka, tak ho ministrem nejmenuje. Asi zažijeme horkou polovinu ledna roku 2026.

Prezident se s námi také podělil o to, co ho trápí. „K tématu rozdělené společnosti se od začátku svého mandátu vracím často. Trápí mě to. Nejsme totiž rozděleni proto, že bychom mezi sebou měli tolik nepřekonatelných rozdílů, ale proto, že důraz na rozpory určuje tón naší veřejné debaty.“

Ano, pane prezidente, tón naší veřejné debaty určují především veřejnoprávní média. Ta jsou hlavními viníky a společně s mainstreamovými médii se stala hlásnou troubou předchozí vlády a mnohá z toho profitovala finančně.

Vysílání a zveřejňování reklam, kampaní, pronájem Hradu za PR služby, pořádání různých akcí, konferencí, seminářů pro vyvolené, a to za pomoci neziskovek a různých grantů a dotací. Byla to právě tato média, která nálepkovala, škatulkovala, dehonestovala, urážela, pořádala na vládní kritiky doslova mediální hon, a hlavně opoziční a kritické názory ignorovala nebo shazovala a zesměšňovala. A po volbách v tom bez skrupulí pokračují dál!

Vždy jsem si myslela, že politika je věcí kompromisu a hledání řešení, které by vyhovovalo většině občanů, když jsme ta demokratická společnost. Ovšem podle slov prezidenta je hlavně o sporech a zdůvodňuje to tím, že hádkami se politici snaží zaujmout. „Oživení důvěry ve společnosti ale nečekejme od politiků. Politika je ze své podstaty založena na střetu názorů a spor je pro ni často nejjednodušší cestou, jak zaujmout. Tím, kdo může stavět základní kameny naší soudržnosti, je každý z nás.“

Možná, že by se mohl pan prezident občas podívat na vystupování současných politiků, kdy si vyměnily role koalice a opozice, kdo se hádá a čím se tedy snaží zaujmout, třeba by byl nemile překvapený.

V neposlední řadě Petra Pavla opravdu velmi tíží velký vliv a dosah sociálních sítí. „Ať každý z nás dokáže nepodlehnout líbivému populismu. Ať každý z nás zvedne oči od extrémů, které denně vídá na sociálních sítích, a podívá se na věci kolem sebe střízlivěji a uvážlivěji.“

Pane prezidente, to je výsledek umlčování lidí s jinými názory. Když nedostali prostor ve veřejnoprávních a mainstreamových médiích, našli si alternativu. A opravdu zbytečně upozorňujete na populismus. Náš národ je nejen pracovitý, ale také zodpovědný, což dal najevo v říjnových volbách.

Poslední týdny se začíná probírat otázka toho, zda bude Petr Pavel usilovat znovu o prezidentský post. Myslím, že začíná být zřejmé, že ano. Cílí na mladé voliče, vidí v nich potenciál. Je to velmi jednoduché. Pro starší voliče bude jednou provždy komunista, bývalý komunista. Byť si to podle některých už odpracoval. A co vědí mladí o komunismu?

Jen to, co do nich cpou ve škole, ve veřejnoprávních médích anebo na hromadném promítání filmu Vlny či Velký vlastenecký výlet.

Co mohou mladí vědět o době, kdy se šmírovalo, udávalo a zavíralo za názor? Ani bych se nedivila, kdyby mladým připravil Otakar Foltýn komunikační kartičky! Proto prezident navštěvuje a beseduje se středoškoláky a vysokoškoláky. Mladí pak budou volit laskavého a chápavého Pavla, který navíc vypadá skvěle na poštovních známkách.

„Pokud se nyní mohu obrátit na své vrstevníky, rád bych vás poprosil: naslouchejme mladým, dejme jim prostor přicházet s nápady, ale i možnost rozhodovat.“ Jak se mladí lidé poperou s možností rozhodovat už brzy uvidíme při jednáních Poslanecké sněmovny. Tam budou mít mladí zákonodárci dostatečný prostor. Co dosud vypustili do éteru byly samé perly!

A na závěr jen taková, pro někoho možná marginálie. Dočetla jsem se, že si pan prezident připravoval svůj proslov víceméně sám, ale pár poradců u sebe přece jen měl. No, nevím, kde byli, protože ani oni, ani nikdo ze štábu, který projev předtáčel, neupozornil řečníka, že medaile hrdinům předal v roce 2025, tedy loni a ne letos, jak řekl! „Máme také nesčetné příklady odvahy v občanském životě. LETOS jsem medailemi ocenil několik hrdinů, mezi nimi i devítiletého Šimona, který zachránil tonoucího dědečka.“ Tak to dopadá, když poradcem může být každý…

Pokud jste to dočetli až sem, děkuji. Potřebovala jsem se s Vámi podělit o své postřehy a také obavy. Myslím si, že ke sjednocení společnosti je potřeba jiných slov a činů… Ale dejme si v roce 2026 šanci, zasloužíme si ji.

FB

(21 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...