Zamyšlení nad STK: Kdo vlastně rozhoduje o tom, že nesmíš jezdit?

DF

Nedávno jsem neprošel technickou kontrolou kvůli závadě, která byla spíš nepříjemná než nebezpečná. Nic, co by ohrožovalo provoz, nic, co by mělo zásadní vliv na bezpečnost. A přesto — razítko „NEPROŠEL“, zákaz provozu, konec diskuse.

A právě v tom je ten problém.

Technická kontrola má být objektivní, jednotná a právně ukotvená. Právní rámec sice existuje, ale jeho provádění stojí na lidech, kteří nejsou státními úředníky, nýbrž zaměstnanci soukromých firem.

A tady vzniká zásadní paradox:

Rozhodovací pravomoc je delegována na soukromé techniky, nikoli na státní úředníky.

Jinými slovy — o tom, zda smíš jezdit, rozhoduje člověk, který:

• není orgánem veřejné moci,
• má často jen omezené technické a minimální právní vzdělání,
• a jeho výklad předpisů se může lišit stanici od stanice, směnu od směny.

Jeden technik závadu označí jako „lehkou“, druhý kvůli té samé věci zakáže provoz. Tohle není jen nepříjemné — je to systémová chyba.

Vyřazení vozidla z provozu je zásah do práv řidiče i do jeho majetku. Je to rozhodnutí s právními důsledky. A takové rozhodnutí by měl dělat subjekt s jasně definovanou veřejnoprávní odpovědností, ne zaměstnanec soukromé firmy, který má v ruce tabulku závad a vlastní interpretaci metodiky.

Když to shrnu: musel jsem přerušit na několik hodin práci, musel jsem se tam přesunout, vyslechnout si pindání rádoby důležitého joudy a nemůžu s autem na silnici. A co je nejhorší, musel jsem za to zaplatit. Za něco, co jsem nechtěl, ale jakési tabulky a „normy“ to předepisují. A budu muset platit ještě jednou.

Možná je čas se zamyslet, jestli STK v současné podobě opravdu slouží bezpečnosti — nebo spíš jen generuje razítka, poplatky a frustraci.

 

D-FENS