Zaokrouhlovací chyba




Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

O českých ministrech včetně prvního se občas spekuluje, že jedou v žoldu amerických tajných nebo netajných služeb, jejich jidášský groš nemusí být přímo v dolarech, ale v příslibech příštích rozkoší různého formátu, o čemž se ví, že je to nejsilnějším motorem jakéhokoliv zločinu. Tito ministři vtáhli stát do vleku nejobskurnějších služeb anglosaského neoliberalismu, ovšem i v samotné USA se cítí potřeba separace politického systému od vlivů těchto služeb a ideologií. V The American Conservative se bývalý speciální asistent prezidenta Reagana Doug Bandow pozastavuje nad nebetyčnou hloupostí české vlády: „Český ministr zahraničí Lipavský pojmenoval úder hypersonickou raketou „eskalačním krokem a pokusem ruského diktátora vyděsit ukrajinské a evropské obyvatelstvo. Lipavský řekl, že Praha nebude omezovat použití svých zbraní, které dala Ukrajině, ovšem Amerika a další evropské státy to už začaly dělat. Česko je zaokrouhlovací chybou evropské bezpečnosti. Pokud se to nebude dobře vyvíjet, a Putinova vláda snížila oficiální práh pro použití jaderných zbraní, nikoliv Česká republika, ale USA budou bojovat s ruským medvědem.“ Jednoduše Werichovými slovy „blb v úřadě.“

Ukrajina a její evropští akolyté mají urgentní jednání na nejvyšší úrovni a volají po akci, tím ovšem míní americkou odpověď. Nikdy se USA nenacházely v tak nebezpečné poloze jako dnes, USA nikdy v minulosti nebyly implikovány v tomto druhu proxy války, nepřátelské velmoci v poli podporovaly různé strany, byly zodpovědné za smrt řady lidí vojenského personálu druhé země, ale až dosud nikdy nezabíjely ve vlasti protivníka. Představme si, že by Rusko podporovalo a dodávalo zbraně některé USA geograficky blízké zemi, poptávka po odvetě v USA by byla kakafonická. Nový prezident Trump varoval před rizikem jaderné války, ukončit ukrajinský konflikt bude jeho hlavní prioritou a pokud to nebude možné, ukončí americkou účast v konfliktu.

Ve své historii USA vždy akcentovaly svoji vzdálenost od Evropy, Amerika byla dík této izolací jednou z nejbezpečnějších zemí na světě. V minulém století se starý svět sám v periodě jedné generace terminálně zruinoval. Amerika se těšila globálnímu prvenství, které se po pádu sovětského systému proměnilo ve světové prvenství, pak přišlo neblahé Bushovo „co řekneme, to jede“ a Monroeova doktrína byla zvrácena do té míry, že Washington zasahoval až k hranicím jiného národa a někdy i za hranicemi. Američtí politici věřili, že USA jsou věčnou velmocí.

Největším bastardem byl Clinton a triumfalisté kolem něj, kteří nejen jednali s Ruskem jako s poraženým národem, ale čekali, že své ponížení hravě ponese. Vladimír Putin se z počátku snažil o začlenění do západního řádu, v roce 2007 oznámil, že neakceptuje militaristické nároky strýčka Sama, ani expanzi NATO na východ. Předáci Washingtonu a Bruselu ignorovali šanci proměnit konec studené války v trvalý mír s Ruskem. Tato iluze úplně zanikla 2014, kdy Putin na povzbuzování západních spojenců k puči proti řádně zvolenému ukrajinskému prezidentovi, reagoval obsazením Krymu a podporou donbaského separatismu. Není to nejhorší aspekt, horší je přesvědčení houfu západních předáků, že Moskva pasívně přijme každou jejich urážku a nedůstojnost, a díky tomu je dnes Západ víceméně ve válce s Ruskem.

Fakt, že Putin první nevyslal jaderný úder se vydává ze důkaz, že Západ může svými raketami bombardovat bez následků Rusko. Je to hloupý a neuvážený předpoklad, protože nelze konfrontovat velkou jadernou velmoc na poli jejích zájmů, v optice existenciálního rizika je ochotna obětovat všechno. Američtí vůdci, ne evropští, protože USA ponesou důsledky války s Ruskem, se musí ptát, stojí-li Ukrajina za tak velké riziko. Roosevelt, Eisenhower, Johnson a Reagan moudře vždycky řekli „ne“ intervenci, když SSSR nastoloval ve východní Evropě svoji vůli. Není žádný důvod jít kvůli kyjevskému statusu do války s Moskvou. Rusko demonstruje svoji kapacitu a vůli k odpovědi, i když zatím pouze nepřímo, v případě eskalace konfliktu je evropská infrastruktura velmi zranitelná. Rostoucí spolupráce mezi Ruskem, Čínou, severní Koreou a Íránem je velmi signifikantní, Moskva odstoupila od svých závazků nonproliferace a zintenzívnila vojenskou spolupráci s těmito zeměmi, toto všechno je přímou odpovědí na politiku západních zemí. Moskva může hrát úplně stejnou hru jako západní země a může pomoci těmto třem zemím významně vylepšit jejich vojenské možnosti.

A hlavně nepopiratelná západní hrozba proti Rusku urychluje jeho technologický pokrok. Hypersonický Orešnik dosáhl rychlosti 11 machů a nesl šest hlavic, z nichž každá mohla uvolnit šest menších munic. Raketa je experimentální a doufejme, že Rusko jich nemá velké zásoby, Rusko však prokázalo působivou kapacitu inovovat a vyrábět navzdory západní

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (27 votes, average: 3,22 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*