Zdravý pacient? Nežádoucí stav!

Dnešní medicína je obdivuhodná. Jak vás jednou dostane do spárů, tak už vás nepustí. Udržuje vaši nemoc – teda pokud nějakou opravdu máte – v dokonalé rovnováze. Když je vám dobře, je to díky nastavené medikaci. Když je vám špatně, neudělala jste náhodou něco špatně vy? A tak se z vás stane krásně udržovaný chronický pacient. Ideální stav. Pro systém.

Jen co překročíte práh ordinace, stáváte se projektem na dobu neurčitou. Bolesti zad? Prášek na bolest. Z něj vás pálí žáha? Tak přidáme něco na žaludek. Nespíte? Sedativa. Po třech návštěvách už si nikdo nevzpomíná, proč jste vlastně přišla. Ale léčba jede jak na běžícím pásu. Co měsíc, to nový recept.

Zdraví? To je passé. Dnes se řeší jen hodnoty v laboratorních tabulkách. Cholesterol o chlup výš, než říká norma? Rychle šup s vámi do škatulky „rizikový pacient“. Nezajímá nikoho, že jíte poctivě, hýbete se v zahradě a máte víc selského rozumu než většina těch bílých plášťů dohromady. Hlavně že čísla sedí. Že vy nesedíte? Nevadí.

A teď pozor: tohle není chyba systému. To je systém. Nemocný pacient = stálý příjem. Zdravý pacient? Nepohodlný. Ten do ordinace nechodí. Neplatí. Nevyplňuje kolonky. Nepotřebuje léky. Neutrácejí za něj pojišťovny. Jen si žije. Co si to vůbec dovoluje!

Vrchol celé frašky jsme si odbyli za covidu. Pamatujete? Doktoři zalezli do nor, ordinace zamčené, a pacientům se ordinovala léčba po telefonu. Něco mezi věštbou a automatickou odpovědí. Máte horečku? „Ibalgin a klid.“ Máte kašel, dusíte se? „To bude viróza.“ Že vám mezitím hnisá slepé střevo, selhávají ledviny nebo se dusíte zánětem plic? Není prostor, není zájem, není vina.

A když už jste se probojovali do čekárny, obklopeni plexiskly, rouškami a sestrou v brnění, čekala vás kontrola, ne léčení. Systém měl jiné starosti. Lidi umírali doma, bez péče, protože nebyly „kapacity“. Ale hlavně že jste si mohli zavolat.

Teď se vše tváří, že je zpátky v normálu. Jenže není. Něco se změnilo. A to důvěra. Dnes se spousta lidí – a já mezi nimi – lékařům raději vyhne. Ne proto, že by je nenáviděla. Ale proto, že už ví, co (ne)čekat. Místo péče evidence. Místo porozumění kódy. Místo zdraví rutina.

A tak se raději svěřím cibuli na zahrádce než lékaři za stolem. Cibule sice štípe do očí, ale alespoň víte proč.