Zlatá latrína … tentokrát nasucho

Ochranka sněmovního areálu nás však až k budově Parlamentu nepustila a zastavila nás na začátku uličky i přesto, že ten můj transparent byl naprosto nekontroverzní a chtěl jsem jen tou uličkou kolem Parlamentu projít. Na vlastní oči jsem tam nedávno viděl, a nebylo to poprvé, že tam stál přímo proti vchodu do Parlamentu člověka, který měl transparent s textem: „DEJTE ZELENSKÉMU LETADLA“. Tak takto „spravedlivě“ se cenzuruje u Parlamentu vaše sdělení, které tam nesete poslancům. Pětikolka může to, co vy nemůžete.

Zajímavější to pak bylo u vchodu do Parlamentu z Malostranského náměstí, kde jsme narazili na roj možná 7 reportérů z televize a novin, kteří tam doslova „útočili“ na Okamuru. Televizní kamera nastavená přímo proti východu z budovy Parlamentu čekala, aby mohla zachytit každou vteřinu života toho novodobého hrdiny Pětikolky – Zůnu a nervozita tam byla vybičovaná na nejvyšší mez. Probíhalo tam totiž v nějaké místnosti Parlamentu jednání SPD, kde se řešil právě případ Zůna. Jako sršni kolem hnízda se tam rojili kolem toho Okamury, až mně ho bylo líto, ale alespoň jsme stihli Okamurovi v tom nepřátelském roji potřást rukou.

A tak jsem si vzpomněl na tu naši demonstraci pod Pávkovými okny dne 6. 12. 2025, kdy se tam neobjevila ani jedna televize a ani žádný reportér a nebo fotograf. A to jsem si ještě mohl vzpomenout na ten můj soud z května 2025, kde mě soudili v souvislosti s mým trestním oznámením na korupci za 14 miliard korun, a tam také nedošla ani noha, přestože jsem k soudu pozval 4 české televize a cca 10 novinových redakcí, ať se přijdou podívat, jak se soudí člověk, který se v této zemi postavil korupci za 14 miliard korun.

Ano, to je ten tzv. nezávislý svobodný tisk, za který tu někteří před 36 roky třásli těma klíčema. Ten tisk je tu opravdu nezávislý, ale zejména pokud se týká jakýchkoliv morálních kvalit, to je čestnosti, pravdomluvnosti a dalších kladných charakterových vlastností, se kterými si ten náš svobodný a nezávislý tisk vytírá pozadí.

Ono to sdělení na mém transparentu u Parlamentu souvisí s tématem mého dnešního článku, které se také bude točit kolem Andreje Babiše, ale z jiného úhlu pohledu. Vytáhnu tu jeden případ již z roku 2022, kdy tento příběh považuji za aktuální zejména pro dnešek. Jak se zdá, tak Andrej, ale zejména SPD, chce opravdu zatočit s posíláním zbraní a peněz do té země bezedných zlatých latrín, a tímto aktem se samozřejmě sáhne na provize a vratky ze zbraňového businessu některým českým politikům a stranám. O tom by asi mohl vyprávět onen ředitel Fialovy kampeličky, kdyby si ho dříve neodnesl čert do pekla.

Víme, že to je vždy hodně nebezpečné, sebrat některým mocným tento provizový business, a že tito budou škrábat ještě více, než když berete kočce koťata. Už jsme přece zažili v poslední době ty atentáty na Fica, Kirka, Trumpa atd. Zdá se vám to poněkud přehnané, že by k tomu samému mohlo dojít u nás? Mně ne, pořád tu někteří řvali, že chtějí na západ, a my už ho tu máme. Vzpomeňme jen na střílení na FF UK atd., to dokazuje, že máme slušně nakročeno k tomu, aby se tu jednou rozjely po vzoru západu i atentáty na kandidáty na různé vysoké funkce v politice. A jak je na tuto eventualitu připravena policie? Asi tak jako na to střílení na Filosofické fakultě UK. Řekl bych po zkušenostech, že dobře připraveni jsou policisté jen o tom příběhu pak lhát až do roztrhání těla. A o této policejní připravenosti na eventuální atentáty na politiky právě vypráví také tento můj příběh.

Sbíral jsem začátkem srpna 2022 podpisy před Hlavním vlakovým nádražím v Praze pro kandidátku na prezidentku – Alenu Vitáskovou, když ke mně přistoupil člověk a sdělil mi, že on právě ve vlaku vyslechl rozmluvu dvou osob. Dotyčný údajně vyslechl z úst oněch dvou osob, že je ve městě Třeboň připraven atentát na Andreje Babiše, a že ho tam má sejmout snajpr z 1. patra budovy vedle Jindřichohradecké brány. A dotyčný mě požádal, abych s tím něco udělal, protože on prý nemůže, protože je bývalým pracovníkem Vojenské rozvědky, a že ho všichni policajti zde prý znají.

Když dotyčný odešel, podíval jsem se na web strany ANO, kde jsem zjistil, že za cca 40 minut se začíná mítink Andreje Babiše v Třeboni, a tak jsem vyrazil na policejní strážnici na Hlavním vlakovém nádraží a tam jsem jim oznámil, co jsem před chvílí vyslechl. Za cca 60 minut mě kontaktovali policisté z Odboru extremismu a terorismu při Krajské policii Praha, jestli bych přijel zpět k Hlavnímu vlakovému nádraží a tam jim ukázal místo, kde jsme stáli s tím člověkem. Takto jsem učinil a během dalších 30 minut měla policie toho člověka identifikovaného.

Mezitím tedy policie zrušila Andrejovi ten jeho mítink s obyvateli Třeboně. Pozdější klid u Václava Moravce a klid v televizi, a klid v novinách kolem tohoto mnou nahlášeného atentátu na Andreje Babiše mě přesvědčil, že jsem byl zřejmě zneužit k nějaké takové štábní hře.

A protože jsem se dopátral i jména toho člověka, co mě takto vědomě, slušně řečeno, uvedl v omyl, tak jsem na něho podal trestní oznámení. Dozvěděl jsem se, že dotyčný již byl na výslechu na tom Odboru extrémismu a terorismu v Praze, a že tam podal poněkud jinou verzi toho našeho rozhovoru před tím Hlavním vlakovým nádražím v Praze, než jsem podal já. A kupodivu, přestože měla policie dvě různé verze, tak věc klidně odložila, i když jí muselo být jasné, že tu někdo z nás musel lhát v takto závažné věci.

A zkoušel jsem to dále, aby byl dotyčný nějak popohnán k odpovědnosti, ale nedosáhl jsem ničeho. Ten falešný informátor si sedí dále doma v té Lomnici u Třeboně s klidem na duši. Tak až takovouto nenávistí trpí někteří příznivci Pětikolky vůči Andrejovi.

A já jsem nebyl schopen vůči tomuto člověkovi dosáhnout ničeho. Tak jsem si řekl, že ho alespoň doženu k civilnímu soudu, kde ho donutím, aby se mi omluvil za to, že zneužil mé ctihodné jméno ke svým špinavým Pětikolkovým kouskům, a poslal jsem mu předžalobní výzvu, což je podmínka k tomu, abych ho mohl poté žalovat k tomuto civilnímu soudu. K té žalobě se stále chystám, ale já teď hlavně bojuji proti tomu svému odsouzení za nahlášení korupce na tu tureckou elektrárnu Adularya.

Pořád mi leží v hlavě, zdali to byla individuální akce nějakého toho bezcharakterního Pětikolkaře a nebo zdali to nemělo širší pozadí, a to, jestli v tom nehrály svoji roli nějaké tajné služby.

Když se odehrával prezidentský boj a o Pávkovi každý věděl, že byl kdysi členem Vojenské rozvědky, a ten dotyčný tvrdil to samé, že pracoval ve Vojenské rozvědce, tak mě napadlo, že když je v Parlamentu nějaká ta komise, která dohlíží nad Vojenskou rozvědkou, že se jí mohu zeptat. A tak jsem jim poslal svůj dotaz, zdali nedošlo ze strany Vojenské rozvědky k zasahování do prezidentských voleb v ČR. Odpověděli mi, že prý tam dotyčný nikdy u té vojenské rozvědky nepracoval.

Samozřejmě, že mi z celé té nepěkné příhody zůstalo mnoho otazníků v hlavě. Byla to akce nějakého toho Pětikolkařského zoufalce a nebo za tím byly skutečně nějaké ty tajné služby? Úplně neodmítám ani alternativu, že to vše bylo pravda, co mi ten dotyčný tenkrát řekl, a že skutečně mohlo jít Andrejovi o život. To už se asi nikdy nedozvím, jen mi stále leží v hlavě, proč Policie České republiky a Václav Moravec z tohoto případu neudělali exemplární příklad potrestání jednoho gaunera, aby ty ostatní přešla příště chuť na podobné taškařice.

A na závěr, co s hrdinou Pětikolky Zůnou? Bude na něho platit to švejkovské „ABTRETEN“? Já klidně zajdu s transparentem k Ministerstvu obrany, vždyť jsem se tam nachodil, když tam ještě seděla ta jeho zlá předchůdkyně.