MILAN KNÍŽÁK
Čím dál víc se mi potvrzuje, že demokracie je fikce a že lidé neumí žít v demokracii. Každý úspěšný režim byl nějakou více či méně silnou formou totality.
Demokracie je založena na přijmutí společného kódu, který mimo nároků na vlastní postoj musí obsahovat i notnou dávku respektu k ostatním. To, čemu dnes se říká demokracie, demokratické projevy, jsou jen sobeckosti natřené barvou, která se účelově mění.
Pseudodemokratické společnosti jsou plné problémů, které nemizí, ale narůstají. Vzniká, což je absurdní, potřeba primitivních totalitních vůdců. Naše současnost to jasně ukazuje. V některých případech (tzv.) demokracie vyloženě škodí.
Vždy jsem si myslel, že jsem svobodomyslný demokrat. Mýlil jsem se. Všichni potřebujeme určitou porci totality, aby se naše svoboda mohla realizovat.
A teď aktuální glosa.
Současné demonstrace kulturníků, tedy lidí pracujících v oblasti kultury, pro zachování všech fondů a podpor, jsou zrůdné. Zrušil bych všechny granty. (A nejen v oblasti kultury, jak jsem už dal mnohokrát najevo.)
Věnovat se kultuře a umění je svým způsobem poslání. Kdo není ochoten a schopen podstoupit tuto sádhanu, ať vypadne z kola ven. Stejně se většinou o kulturu nejedná…
MILANKNIZAK.COM
(20 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Souhlas.
Granty jsou naprostý výmysl hlupáků, kteří se snaží kontrolovat vědu i kulturu. Můj otec, vždy nestraník, byl parasitolog světového formátu. Jako profesor Přirodovědecké fakulty KU měl volnou ruku dělat to, co považoval za přínosné a za co byl placen. Ve spolupráci s neobdivovatelem tehdejšího režimu gynekologem Peterem a „komoušem“ Ivanem Málkem vyvinuli lék Triflocid. Posledně jmenovaný byl neobyčejně všestranný a uznávaný vědec, zakladatel několika ústavů a mimo jiné Ústavu pro Ustavu výzkum antibiotik v Řeži u Prahy. V šedesátých letech byl členem ÚV KSČ a Místopředsedou ČSAV. Věda tehdy měla svoje slovo, na rozdíl od doby, kdy ji dostala do referátu jakási nána, která ze sebe vypotila definici: „Strategická komunikace je, když se komunikuje strategicky.“ Můj otec byl jeden čas předsedou Lékářsko-biologického kolegia ČSAV. Jako nestraník dostal spolu s docentem Vaňkem státní cenu za objev mikroorganismu, který způsoboval zápal plic. Jeho objev vedlke snížení úmrtnosti kojenců. Později dostal Řád práce za celoživotní dílo. Nemusel mařit čas žádostmi o granty, proto to taky někam dotáhl.
Náš současný systém je seriálová diktatura. Diktátory lze vybírat z politiků, kteří budou dělat tu „správnou“ shora určenou politiku. Pokud voliči začnou preferovat něco trochu odlišného, hned je to toho hrozná „krize demokracie“. To proto, že tato demokracie má být hlavně kulisou pro provozování politiky určené jinde a jinak.
Lidé už velmi dlouho vědí, že rozhodování hlasováním je lepší. Jenže mocní v minulosti z něho většinu lidí vylučovali. Stavy hlasovaly o různých věcech, kardinálové volili papeže, delegáti sjezdu volili generálního tajemníka. Současný systém už většinu formálně nevylučuje, aby se mohl propagandisticky zaklínat demokracií. Ale je nastaven tak, aby většina měla co nejmenší vliv. Přesně v duchu Drahošova „lidé by neměli rozhodovat o důležitých věcech“. Od potírání politických menšin uzavírací klauzulí, lobbování nevolených firem a organizací, až po svévoli zvolených politiků, kteří zapomínají na předvolební sliby. Propaganda se hradí z peněz poddaných, místo aby dle Ústavy „moc vycházela z lidu“. Úroveň demokratičnosti je lepší než za císařpána, ale ne o mnoho.
Mocipáni zabydlení v systému tlačí nevolenou politickou agendu, ideologii, kterou si nikdo nepřál, nikdo ji neodhlasoval a souhlasí s ní jen menšina. Vyvolává to snahy po změně. Systémově konformní politici pozitivní změnu nepřinášejí a tak budou voleni ti méně konformní. Lidé totiž o ničem věcně hlasovat nemohou. Není vina voličů, že systém na vrchol propouští většinou psychopaty. Ani to, že skutečný vítěz dostane moc s níž může demokracii zrušit. Lidé nechtějí autokracii, ale změnu. To systém je nutí k riziku, které sám vytváří. A drzí viníci z toho dělají argument ke svému setrvání u moci.
Řešením je změnit systém tak, aby nestranně zprostředkovával voličům věcná hlasování a validaci učiněných voleb v krátkých pravidelných intervalech. Moc nikomu nepředávat a politiky vykázat do role úředníků zcela závislých na rozhodnutí voličů. Tak aby byli skutečnými sluhy národa a nikoli svévolným, nezodpovědným panstvem.