Startovní výstřel s kódem 9/11

Zatímco pro většinu světa znamenaly události z 11. září 2001 šok, přesto se našli lidé, kteří navenek nejevili žádné překvapení a naopak působili, jako by byli na vše připraveni. Pohotově se dostavili do televize, kde už nám pár desítek minut po zhlédnutí hrůzostrašných záběrů vysvětlovali, co se vlastně stalo, věděli, kdo za útoky stojí a přesně odhadli, co bude následovat.

Jiní byli toho dne obdařeni až zázračnou předvídavostí, když těsně před tím, než útoky započaly, dokázali na základě náhlého vnuknutí mysli opustit nejvyšší patra mrakodrapu, který poté přesně v tom samém místě explodoval, načež se zřítil. Byli dokonce i tací, kteří ještě dříve, než k “nečekaným” útokům došlo, nedočkavě čekali přímo na místě, neboť jim kdosi zadal úkol celou událost “zdokumentovat”.

Jsou jen tři možnosti, jak tyto osoby mohly dopředu vědět, k čemu dojde. Buď byli o možné hrozbě útoků dobře informováni tajnou službou (která ale posléze tvrdila, že neměla nejmenší tušení, že k nim dojde), anebo byli napojeni na samotné teroristy. Třetí možností je, že mají nadpřirozené schopnosti a dokáží předvídat budoucnost. Jiná možnost není.

Co takhle si pár těchto kujónů připomenout a podívat se na ně trochu zblízka? Byla by obrovská škoda, kdyby se na ně zapomnělo.

A nemusíme hned cestovat do Ameriky, začít můžeme přímo u nás doma. Díky tomu, že na YouTube je stále k dispozici záznam části “legendárního” zpackaného vysílání České televize z tehdejšího odpoledne (Mimořádné Zprávy ČT1 [11. září 2001]), máme příležitost si připomenout, co všechno tehdy zaznělo. Člověku až zpětně dochází, co se ten den seběhlo a kolik věcí mimo centrum dění nám uniklo. Je toho víc než dost.

Mimořádná relace ČT z onoho zářijového odpoledne se tehdy “proslavila” svou tragikomičností. Česká televize ji začala vysílat až od 16:24 hod. (hodinu a půl po začátku útoků), jelikož do té doby se mezi mladými a statečnými redaktory zpravodajství, necelý rok po televizní revoluci, nenašel ani jediný, kdo by měl v zásadním okamžiku nového tisíciletí odvahu předstoupit před kamery do živého vysílání. Nakonec to musel vzít na sebe nejstarší člen osazenstva Zdeněk Velíšek, který se v budově ČT nacházel jen náhodou, jelikož měl ten den dovolenou a bez přípravy se ujal práce za ostatní odvážné hrdiny někdejší televizní stávky. (Celou komedii s redaktory ve velíně popsal tehdejší generální ředitel Balvín ve své knize, podstatné úryvky si můžete přečíst v Britských listech: Jaké to bylo v České televizi dne 11. září 2001).

Navzdory tomu, že tuto relaci lze dosledoval do konce jen s velikou námahou, přesto všechno je při zpětném pohledu čímsi zajímavá. Jelikož jde o záznam, který televize vysílala ve chvíli, kdy už vše podstatné proběhlo, objeví se v ní i pozoruhodná zpráva, jíž poté žádná média nikdy neopakovala: že došlo k dalšímu výbuchu UVNITŘ budovy WTC! Jednalo se o nepotvrzenou zprávu, převzatou zřejmě z Euronews, jelikož vzhledem k nedostatku informací ČT přebírala vše buď odsud, nebo z BBC a CNN. Ačkoli tato zpráva v tu chvíli zněla logicky, neboť aspoň odůvodňovala nečekané zřícení budov, již poté nikdy nezazněla, jelikož by narušila oficiální verzi o zřícení budov z důvodu pouhého nárazu letadel. Komplikovala by totiž celou pohádku rušivými spekulacemi, že exploze musel někdo předem naplánovat a výbušniny do budov instalovat.

V té souvislosti jsem se ve starším článku zmínil o překvapené reakci ve studiu přítomného šéfredaktora časopisu Letectví a kosmonautika Martina Salajky, kdy na dotaz druhého moderátora, zda je možné, aby se mrakodrap takto snadno “složil” po nárazu letadla, odpovídá: “Zřejmě ano, viděli jsme, že to možné je.”

Ani předtím, ani potom, se nikdy v historii nestalo to, aby se jakákoli budova po požáru nebo nárazu letadla, zřítila takto “do sebe”. Ale dodnes v povědomí lidí zůstal obraz, vytvořený z tehdejšího vysílání, že budovy se “logicky” zřítily do základů poté, co do nich narazily unesené letouny, až z nich zůstal jen prach. Co není možné a nikdy v historii se nestalo, je najednou realitou, když ji vidíme v televizi po celém světě.

Co bylo ale v této bezprostředně vysílané relaci zásadní, to byla skladba hostů. Přítomnost senátora Michaela Žantovského, dříve velvyslance v USA a později v Izraeli a Velké Británii v televizním studiu, jen pár desítek minut po “nečekané” události, je samozřejmě jen pouhá náhoda, stejně jako přítomnost všech jeho souvěrců ve stejný okamžik na obrazovkách hlavních médií celého světa. Stejně jako on, i bývalý premiér Izraele Ehud Barak byl pouhou hodinu po útocích okamžitě k dispozici v britské BBC a ve chvíli, kdy ještě žádná média neměla informace, co se vlastně stalo, již rozprávěl o bin Ládinovi jako strůjci teroru a nutnosti úderu na Afghánistán i hrozbě z Iráku, Íránu a Libye, s nimiž je třeba se vypořádat. Mimochodem: Ehud Barak patří do vybrané společnosti elit, spojené se sexuálním predátorem Jeffrey Epsteinem, s nímž se znal a jehož rezidenci pravidelně navštěvoval.

Další pozoruhodné zjištění: Žantovský ve studiu ČT útok přirovnal k Pearl Harbouru, tedy přesně v souladu s textem Projektu pro nové americké století (PNAC), který podobnou událost očekával (avizoval?) pro uskutečnění svých plánů na ovládnutí Blízkého východu:

“Proces transformace, i když přinese revoluční změny, bude pravděpodobně dlouhodobý, pokud nedojde k nějaké katastrofické a kataklysmatické události, jakou by byl nový Pearl Harbor.”
(“Further, the process of transformation, even if it brings revolutionary change, is likely to be a long one, absent some catastrophic and catalyzing event – like a new Pearl Harbor.”)

Zvýšenou přítomnost Žantovského souvěrců na televizních obrazovkách během onoho zářijového odpoledne 11. září najdeme i jinde po světě, například v TV Polonia to byl amerikanista, prof. Zbigniew Lewicki, působící začátkem 90. let jako ředitel Amerického odboru na polském ministerstvu zahraničních věcí, později se zabýval tématem navracení židovského majetku. Prostě náhodička! Osoby ze sorty vyvolených byly onoho osudového dne v převážné většině světových médií okamžitě k dispozici, aby se vyjádřili k “nečekaným” událostem. Michael Žantovský v jednom rozhovoru tvrdil, že měl ten den cosi natáčet přímo v televizi, a proto prý byl pohotově přítomen na místě. O pár let později pro CNN Prima News tvrdil, že “když se o tragické události (…) dozvěděl, byl zrovna v Senátu.” Každý člověk časem ztrácí paměť a zapomíná; důležité je vědět, že někteří lidí jsou vždy tam, kde jsou potřeba.

Ale neopouštějme ještě naši oblíbenou veřejnoprávní televizi. Po Michaelu Žantovském se ve studiu objevil také spisovatel a americký emigrant Jan Beneš, jehož Velíšek představil jako “bývalého zaměstnance americké vlády”. Tomu se říká pořádná profesní kvalifikace (Beneš byl zaměstnancem amerického ministerstva obrany a údajně učil špiony češtinu – pozn. KP).

Beneš dostal zřejmě za úkol navodit správný směr výkladu události ve stylu “útok na naši svobodu a demokracii”, který od tohoto okamžiku papouškovala všechna média i politici. A tak poprvé slyšíme ony známé fráze: “Útočili nepřátelé svobody a naší civilizace a našeho způsobu života.” Pár desítek minut po šokujícím teroru dokonce Beneš prohlásí, že “Americe útok prospěje, stejně jako jí prospěl Pearl Harbour!” V tu chvíli přece jen málokdo tušil, že po takovém ponížení nakonec všechen prospěch půjde jedním směrem. Ale Beneš jako agent, vlastně zaměstnanec vlády to vědět musel. Že povědomí nekritických obdivovatelů USA o tamních poměrech nebývá tak zcela realistické, prokázal chvíli poté, když vyřkl svou naivní představu, že selhání obrany Spojených států během útoků zcela jistě přinese personální změny uvnitř tajných služeb. Ani náhodou, pane Beneši, ani náhodou. Tahle akce totiž nesplňovala definici “selhání”.

To pořád není vše. Jen tak se od té televize neodtrhneme. Kohopak to tu máme v čase 39:24 min.? To je přece pan Bennette z americké tajné služby! Že nevíte, o koho jde? Tomu se nedivím, tyto záběry totiž nikdy později žádná televize nevysílala. Záznam televize CBS pochází z přízemí budovy WTC číslo 7, té budovy, která se o pár hodin později volným pádem zřítila do sebe, prý “po silném poškození požárem“.

Je na něm zaznamenán agent Bennette, jak se necelou čtvrthodinu po zřícení dvou velkých věží WTC pohybuje v prázdné hale WTC 7 a na sobě má dvě speciální ochranné masky proti nebezpečným biologickým a radioaktivním chemikáliím. Zřejmě povinná výbava každého agenta pár minut po nečekaném teroristickém útoku. Nejprve prochází s naprostým klidem s tím, že údajně kontroluje suterén budovy, aby do něj už nikdo nevstupoval. Pak si uvědomí přítomnost kamery a reportéra CBS a z původního úsměvu přechází do hraného šoku, neboť jeho klid by pár minut po hrůzostrašném teroru mohl působit podivně. Jeho náhlá změna chování působí až křečovitě a jak to ohodnotil autor příspěvku s celým záznamem podivného setkání na YT: “Oscara by rozhodně nevyhrál!”

Místo toho, aby na místě agenti tajné služby pomáhali ostatním a koordinovali práci hasičů a záchranářů v zasažených budovách, ve WTC 7 hlídkuje samotný pan Bennette, aby v zamezil komukoliv ve vstupu do suterénu budovy, o níž zřejmě ví, že dojde k jejímu stržení. Další z hrstky dobře informovaných, kdo věděl, co se s budovou stane v nejbližších hodinách.

Ale co je taková předběžná opatrnost agenta s protiradiační ochranou proti předvídavosti samotného pana majitele zlikvidovaného komplexu Světového obchodního centra! Pan Larry Silverstein je jiný kabrňák a umí si zařídit i to, aby jej v realitním podnikání nezastavily ani nějaké teroristické útoky, které rozmetají jeho mrakodrapy na prach.

Už jenom smlouva o jejich pronájmu na 99 let dopředu, uskutečněná v červnu 2001, jen pár týdnů před 11. zářím, by pro obyčejného obchodníka byla zcela sebevražedná a toho osudového dne by si mohl rovnou hodit mašli. Ale pan Silverstein přece není jen tak nějaký obyčejný obchodník. Zatímco se v červnu zdál nákup zcela nerentabilních a toxickým azbestem zanesených mrakodrapů jako velmi nevýhodná investice, Silverstein prý přesto “pocítil nutkavou touhu je vlastnit”. Vnitřní hlas se ukázal jako správný, protože po útocích se z něj stal obchod snů. Ten z něj udělala (z pohledu Silversteina) výhodně sjednaná pojistka, jež na celý komplex činila 3,55 miliardy dolarů. Po soudních jednáních a několika žalobách bylo nakonec vyplaceno 4,56 miliardy dolarů. Jelikož záloha na pronájem areálu WTC byla sjednána na 124 milionů dolarů a část, složená Silversteinem v červnu toho roku činila pouhých 14 milionů… rozdíl si dopočtěte sami na nějakém výkonném kalkulátoru s rozšířeným displejem.

Silverstein původně od pojišťoven požadoval dvojnásobek této částky, tedy 7 miliard dolarů. Steven Brill, autor knihy After: The Rebuilding and Defending of America in the September 12 Era popisuje, jak se Silverstein neuvěřitelně rychle po útocích stihl oklepat ze šoku a potlačit předstíraný smutek nad oběťmi a již ráno 12. září volal svým právníkům kvůli pojistné smlouvě, aby popsal svou strategii pro vyjednání vyšší částky pojistného. Jeho prosazovaným postojem bylo tvrzení o dvou pojistných událostech, jelikož do dvou různých budov narazila dvě různá letadla. Cílem bylo získat vyšší částku na připravovanou přestavbu WTC, kterou začal plánovat ještě ve chvíli, kdy doutnaly trosky původních věží se spoustou lidských ostatků.

Jiné zdroje dokonce hovoří o tom, že Silverstein již 11. září hovořil o tom, že se vlastně nic hrozného nestalo, prostě si postaví nový barák. Generální ředitelka jednoho z jeho realitních oddělení, Mary Ann Tighe vzpomíná, jak onoho dne okolo páté odpoledne procházela městem plným šokovaných Newyorčanů, když náhodou zahlédla Silversteina v rozhovoru s jedním ze svých top manažerů, Geoffrey Whartonem. Jakmile k nim dorazila, začala plakat nad hrůzou, co se ten den přihodilo. Silverstein ji vzal kolem ramen a s naprostým klidem se ji snažil utišit: “Drahoušku, neplač, postavíme to znovu.”

(Zdroj: 15 Years After 9/11, Larry Silverstein Finally Recreated WTC)

Na tomto příkladu se ukazuje, jak dobré srdce Larry Silverstein má a jaký je to skromný a citlivý člověk. Vždyť mohl požadovat rovnou tři pojistná plnění, když víme, že mu teroristé odpálili i budovu číslo 7. Nebo snad ne? Že by si ji nechal strhnout sám? Co vás napadá, něco takového není u přece myslitelné! Nepoučitelní konspirátoři na něj neustále vytahují jeden a ten samý diskreditující výrok o tom, jak si sám naplánoval demolici budovy WTC 7, pocházející z dokumentu americké veřejnoprávní PBS. Logický překlad totiž zní:

“Vzhledem k těžkému poškození budovy a ztrátám na životech by nejlepším řešením bylo budovu strhnout. A proto jsme se rozhodli budovu strhnout, a následně jsme viděli, jak budova padá.”
(v originále “I remember getting a call from the fire department commander, telling me that they were not sure they were gonna be able to contain the fire, and I said, ‘We’ve had such terrible loss of life, maybe the smartest thing to do is pull it.’ And they made that decision to pull and we watched the building collapse.”)

S českými titulky dostupné zde https://www.youtube.com/watch?v=vuvVBAbOGzI

Dabing České televize si však výrok zmíněný v dokumentu BBC Konspirační teorie o 11. září 2001, upravil do verze “… že nejlepší by to bylo celé ODPÍSKAT. Takže SE STÁHLI a pak sledovali, jak budova padá.”

Když jsem tento rozpor citoval a ve starším článku a ptal se, jak může jedno slovo ve dvou větách po sobě znamenat pokaždé něco jiného (“odpískat” vs. “stáhnout se”), jakýsi méně chápavý čtenář se kdesi chlubil, že mu takový slovní rozbor vehnal slzy smíchu do očí. Kdyby četl pozorně a zjistil, že nejde o můj výklad, ale o citaci dabingu České televize, smíchy by si z toho možná naslzel kdo ví kam.

Silverstein ve svém vyjádření jednoznačně hovoří o tom, že učinili rozhodnutí, jehož důsledkem bylo, že se budova zhroutila. Příčinu a následek uvádí v jednom souvětí najednou: “A proto jsme se rozhodli k…, a následně jsme viděli, jak budova padá.” Žádná slova o šoku, že budova z ničeho nic spadla těsně poté, co se k něčemu rozhodli. Pokud si někdo myslí, že se budova zhroutila v důsledku toho, že ji všichni najednou opustili (odpískali, stáhli se atd.), ať si to klidně myslí. Jeden očitý svědek, Barry Jennings (pochopitelně již po smrti) hovoří o četných výbuších v budově č. 7 před jejím zřícením. Jenže když si všemocný developer umí naplánovat koupi ohromného areálu s neperspektivními mrakodrapy těsně před jejich “nečekaným” zničením a vzápětí vydělat na jejich pojistce, co by nedokázal přinutit nějakou malou, zbytečnou 190metrovou budovu k volnému pádu?

Jestli je u pana Silversteina možné se na něco spolehnout, tak rozhodně na to, jak se dokáže se postarat o své podřízené. Ve vzpomínce Mary Ann Tigheové z odpoledne 11. 9. je v přítomnosti Silversteina zmíněn Geoffrey Wharton, což byl tehdejší ředitel jeho divize WTC Ventures. Taky pěkný ptáček, který si zaslouží pozornost. V televizním dokumentu National Geographic New York 10. září – Hodiny před katastrofou se podrobně rozpovídal, co se mu toho dne přihodilo. Pochlubil se neuvěřitelnou historkou, jak toho dne ráno snídal se svou kolegyní v restauraci Windows of the World ve 107. patře severní budovy WTC, avšak po náhlém myšlenkovém “vnuknutí” pocítil potřebu schůzku z “neodkladných důvodů” ukončit, což prý nikdy dříve neudělal. A rozhodl se rovnou a okamžitě opustit celou budovu. Následně odjel výtahem do přízemí, pouhou minutu před prvním nárazem letadla do budovy.

Whartonova pohádka (zde) o náhlém vnuknutí čtyři minuty před prvním útokem, že musí odsud okamžitě pryč, je prostě kouzelná a stojí za to citovat ji plném znění (pokud video zmizí z YT, což je reálné, náhradní link na Rumble je zde; v anglické verzi zde v 46:30 min).

Diář Geoffreho Whartona:

Tak si to představte. Významný developer vás pozve na schůzku do prominentních prostor v nejvyšších patrech “svého” mrakodrapu. Než se stihnete posadit, mu však cosi bleskne hlavou, podívá se na hodinky a s trapnými výmluvami vás vypakuje ven. Hostitel vás ještě spěšně popohání do výtahu, ale pak najednou trvá na tom, že vás vyprovodí před budovu a zpět nahoru nepůjde, i když tvrdil, že za chvíli ve své kanceláři v 88. patře čeká důležitou návštěvu. Jen co s ním sjedete výtahem do přízemí, ozve se rána a přesně v onom 88. patře, několik podlaží pod místem, kde jste před chvílí seděli, zasáhne budovu obrovská exploze, načež se za pár desítek minut celá zřítí k zemi a všechny její trosky jsou rozdrceny až na prach.

Nepřišlo by vám chování vašeho hostitele v této situaci podezřelé? Byla jen náhoda a zázrak, že vás i sebe zachránil jen okamžik před jistou smrtí? Nebo něco tušil? Jak jej napadlo ukončit schůzku přesně šest minut před prvním útokem, přičemž si dodnes pamatuje čas na svých hodinkách? A odkud to mohl vědět, když šlo o nečekaný útok údajně z nebes, letadlem uneseným islámskými teroristy? V žádném případě jej přece nebudete podezírat ze spolčení s teroristy, to prostě nejde! Třeba se mu jen zrovna chtělo na záchod a nenašel jinou výmluvu… Jelikož všichni Silversteinovi kámoši jsou tak říkajíc dětmi štěstěny, vychází jim všechno, na co kdy sáhnou, a to i v případě, že neví, co vlastně činí.

Je skutečně pozoruhodné, kolik významných osob z nejvyšších míst se dokázalo v pravou chvíli vyhnout jisté smrti, když na poslední chvíli opustili prostor, kam o pár minut později “nečekaně” zaútočili teroristé a kolika z nich se dostalo varování předem. Například takový Paul Bremer, pozdější protektor, tedy přesněji řečeno civilní správce Iráku po jeho okupaci americkou armádou. V roce 2001 byl ovšem ředitelem pojišťovací společnosti Marsh and McLennan, která měla “shodou okolností” svou kancelář v jižní věži WTC. Jak píše Milan Vidlák ve svém vynikajícím seriálu o 11. září, dobře informovaný Bremer ovšem ten den do práce “prozíravě” nedorazil, a zatímco jeho zaměstnanci umírali v hořícím pekle (295 mrtvých pocházelo právě z řad jeho zaměstnanců), on v klídku vyrazil do televize NBC, kde pár hodin po hrůzostrašném dějství Američanům prorocky vysvětloval, že za útoky může Usáma, a proto bude potřeba brzy zaútočit na Irák, což znělo nelogicky asi jen v ten den.

Tolik štěstí jako Bremer nebo Wharton neměl mladý elektrikář rusko-estonského původu Konstantin Petrov. Ve zmíněném 2. díle dokumentu New York 10. září – Hodiny před katastrofou (ke stažení také zde 167 MB) se o něm hodně hovoří: měl totiž noční službu ve věžích WTC. Prý zde prováděl pravidelnou údržbu elektřiny. Pokud to tedy nebyla spíše montáž kabelů za zcela jiným účelem. Věřme, že aspoň do druhého dne rána elektrika fungovala bezvadně a nikdo si na výpadky nestěžoval. Sám Petrov byl amatérský fotograf a pár týdnů před útoky toho uvnitř WTC hodně nafotil, po internetu lze nalézt mnoho jeho fotografií. Co zde skutečně vykonával, už nikomu neřekne. Petrov o rok později zahynul při “nehodě na kole” během níž se dostal do konfliktu s policií. Nemusíme to hned považovat za likvidaci nevhodného svědka. Takové nehody se zkrátka stávají těm, kdo neberou vážně různá varování a vnuknutí.

Zatímco dobře informovaní prominenti moci jako Bremer nebo Barak už necelou hodinu po demolici WTC rozprávěli v televizi o bin Ládinovi jako viníkovi teroru, většina světa ještě neměla tušení, kdo za útoky stojí. Možná si z televizního vysílání pamatujete na záběry jásajících Palestinců v ulicích západního Jeruzaléma, jež nám média předhodila souběžně s informací, že k útokům se přihlásila Demokratická fronta pro osvobození Palestiny (FDLP). Mnohé tv. stanice jako třeba polská veřejnoprávní TVP si neopomenuly přisadit, že “to může naznačovat, že právě Palestinci stojí za útoky na New York a Washington”.

V tom okamžiku nejen že z většiny sdělovacích prostředků ještě nepadlo o bin Ládinovi ani slovo, ale nebyla k dispozici ani žádná veřejná vyjádření světových politiků; ovšem oslavující Palestince na jedné z ulic už kdosi pohotově stihl natočit a pustit do světových agentur.

Kdy byly tyto záběry natočeny a nad čím vlastně ti lidé jásali? Vidíme osoby, z velké části děti, jak skandují, radují se (v další variantách přibyly i záběry se střelbou do vzduchu), ostatní lidé v pozadí však chodí nevšímavě kolem. Pak jakýsi restauratér vchází do svého obchůdku (zde jsou lidé kupodivu v klidu a žádnou radost nedávají najevo, televize zde není, tak snad ani neví, co se kdesi za oceánem stalo) pro porci koláče a předá ji ženě na ulici. Časový odstup od momentu, kdy spadly mrakodrapy, nečiní v tu chvíli ani půlhodinu a v té době neexistovaly sociální sítě, umožňující přenášet v reálném čase natočená videa ihned do celého světa. Rychlost, s jakou se záběry objevily na obrazovkách po celém světě, byla nevídaná a okolnosti jejich vzniku jsou nejasné. Podle reportáže německé televize NDR měl vzbuzovat dojem, že polovina palestinského města je na nohou, aby oslavila smrt tisíců Američanů.

Ve stejném duchu vyznívá také reportáž mainstreamového Spiegelu. Souvislost s děním v USA totiž není nikde na záběrech ani náznakem patrná. Účel zveřejnění obrazů nadšených Palestinců mohl být jediný. V kontextu děsivých záběrů teroru a umírajících lidí měly obrazy veselících se osob nad neštěstím v Americe vyvolat v celém světě zlost a přiživit touhu po tvrdé odvetě vůči těmto “arabským barbarům” (“Podívejte se, toto jsou ti, kdo spáchali ten hrozný atentát se spoustou mrtvých. A teď ho ještě oslavují!”).

Ale kdo za touto mediální manipulací mohl stát? Že by ti, kdo většinu světových agentur a médií ovládají? Je zde někdo, kdo chtěl odvést pozornost od skutečných strůjců teroru jiným směrem? A existují osoby prokazatelně přistižené při projevech radosti z teroristických útoků a z úmrtí nevinných lidí? Ano, newyorská policie skutečně 11. září zatkla skupinku pěti osob, která si hrůznou scénu explodujících a hroutících se mrakodrapů fotila a natáčela z druhého břehu New Yorku, dokonce se symbolickými zapalovači v rukou. Přitom výskali nadšením a z tragédie se upřímně radovali.

Možná byste čekali, že šlo o osoby arabského původu, islamisty a fanatické příznivce Usámy bin Ládina. Ale kdepak: z pětice mladých zadržených se vyklubali takzvaní studenti umění z Izraele, pracující pro stěhovací společnost Urban Moving Systems, která ovšem jakožto krycí firma existovala jen na papíře. Cituji z knihy Davida Icka Spoušť : Zatčenými byli Sivan a Paul Kurzbergovi, Yaron Schmuel, Oded Ellner a Omer Marmari. Bratři Kurzbergové byli bezpečnostním složkám známi jako agenti Mossadu a profil Yarona Schmuela na sociální síti LinkedIn popisuje odborné znalosti a zkušenosti s výbušninami a práci pro tajné služby. V jejich dodávce policisté nalezli stopy výbušnin a také řezačky krabic a nože.”

Během zatýkání kladli policistům odpor se slovy:

Snad tím chtěli říct, že projevy nadšení z “úspěšně” provedeného teroristického útoku vyjadřovali své znechucení nad odporným činem kohosi jiného. Jakže se v jejich řeči říká nebetyčné drzosti?

Když se po krátkém pobytu ve vazbě dostali na svobodu a vrátili se zpět domů, svou přítomnost na místě činu vysvětlovali v rozhovoru pro izraelskou televizi slovy, že cílem bylo “zdokumentovat tuto událost” (“Our purpose was to document the event,” reportáž ABC News zde, článek zde). Jak je ale možné zdokumentovat nečekanou a šokující událost, o níž nevíte, že k ní dojde a být pohotově připraven na místě ještě dříve než k ní dojde?

Stěhovací společnost Urban Moving Systems, jejíž dodávkou Izraelci přijeli na místo “dokumentovat událost”, byla s největší pravděpodobností součástí rozsáhlé sítě krycích firem, v níž pracovala početná skupina Izraelců, vydávající se za “studenty umění”. Jak píše magazín Salon.com ve svém článku Záhada izraelských studentů umění, “podle zprávy amerického federálního Úřadu pro potírání drogové kriminiality (DEA), se mladí Izraelci, kteří se prohlašovali za studenty umění a nabízeli umělecká díla k prodeji, pokoušeli více než rok proniknout do jejich kanceláří. Pokusili se také o průnik do dalších orgánů činných v trestním řízení a agentur ministerstva obrany. Nejpodivnější ze všeho bylo, že “studenti” navštívili domovy mnoha důstojníků DEA a dalších vysokých federálních úředníků.”

Cituji znovu z Ickovy knihy:

Firma Urban Moving System používala také dodávku se zvláštní reklamou na svém boku. Když policie dohledávala dle hlášení jeho posádku, hlásila do své vysílačky, že poblíž velitelského stanoviště byl zastaven náklaďák, který měl na boku obraz letadla letícího do Světového obchodního centra:

“Je to velký náklaďák, na boku má namalované letadlo, které prudce klesá na New York a exploduje. Nevím, co je uvnitř vozidla. Náklaďák stojí mezi 6. a 7. ulicí na King Street… na boku má obraz… letadla… padá na New York a vybuchuje… dva muži vystupují z vozidla… utíkají odsud… máme je… pošlete sem nějakou jednotku… oba podezřelé jsme zadrželi.”

Onu dodávku se naštěstí podařilo zachytit v publikaci nazvané Lekce získané při teroristických útocích z 11. září z Mineta Transportation Institutu (MTI) na Státní univerzitě v San José; vypadá tak říkajíc “nadčasově”:

Když hovoříme o nejasnostech, naznačujících zapojení jiných sil do útoků z 11. září, než bylo oficiálně prezentováno, nelze opomenout také dopisové útoky se smrtelně jedovatými sporami antraxu, které sužovaly Ameriku v týdnech těsně po zářijovém teroru. Tato “epizoda” je velmi často přehlížena, což u mainstreamové propagandy vůbec nepřekvapuje. Všimněte si, jak se všichni “vyvraceči konspirací” o 9/11 tématu antraxových dopisů usilovně vyhýbají, neboť její rozuzlení vážně narušuje oficiální verzi událostí. Ten, kdo měl antraxové útoky na svědomí, totiž připravoval vražedné dopisní zásilky s vědomím, že panika okolo dopisů se smrtelným práškem zasáhne zrovna do doby protiteroristické hysterie po 11. září. Z čehož vyplývá, že obě akce musely být koordinované. Znamená to, že ten, kdo stál za dopisními útoky, musel být v úzkém spojení s pachateli zářijových útoků. A koho že vyšetřování označilo za viníka? Odkud pocházely spory vražedných baktérií? Z afghánských jeskyní to věru nebylo…

Rozesílání jedovatých bakterií značně vystrašilo už tak strachem paralyzovanou Ameriku a silně ukazovalo na souvislost s teroristickými útoky. Bylo nasnadě, že vládní představitelé spojí antraxové útoky s pachateli z 11. září. Viceprezident Cheney hned po prvních úmrtích a nakažených v říjnu 2001 prohlásil, že za útoky stojí al-Kajdá:

Antrax v odeslaných dopisech (první z nich byl odeslán 18. září) byl velice sofistikovaný biologický materiál, jež vyžaduje velice odborné zpracování a není možné jej připravit k použití během několika dnů. Nelze tedy uvažovat o tom, že někomu hrábne v palici a z touhy po pomstě sáhne do nahromaděných zásob s jedy a na několik důležitých míst rozešle prášek jen tak nasypaný do obálky. Jelikož bylo postupem času čím dál jasnější, že rozesílaný antrax mohl pocházet pouze z vládních laboratoří, začala se celá kauza pozvolna vytrácet z médií. Vládní propaganda by totiž musela připustit, že se jejich vláda musela podílet na útocích proti vlastním obyvatelům a zároveň má také prsty také v útocích na New York a Washington. Světová média dokonce pár dnů před 11. zářím přinesla informaci o tajném vývoji biologických zbraní: V Nevadské poušti byl postaven závod, v němž se v malém měřítku imitovaly kroky, které mohou k získání bakteriologického arzenálu podniknout jiné země nebo teroristické organizace.

“USA mají program, který už nějakou dobu běží (…) pro případ, že budeme napadeni,” prohlásil mluvčí Bílého domu Ari Fleischer. Jak předvídavé, že? Všimněte si data zprávy z tehdejšího tisku. Jenomže, kdo si dnes pamatuje, co se psalo v tisku před 11. zářím?

Po několika letech vyšetřování byl z dopisových útoků obviněn dlouholetý vědec z vojenské laboratoře pro biologické zbraně Bruce E. Ivins, pracující na základně Fort Detrick ve státě Maryland. Podle vyšetřovatelů měl právě Ivins na starosti nádobu RMR1029, z níž pocházely vražedné bakterie. Ivins nedokázal vysvětlit své přesčasy v laboratoři právě v době kolem 11. září a proč krátce před nimi (!) rozesílal výhrůžné e-maily a vůbec se choval podivně. Jakmile se blížil soud s téměř jistým obviněním, Ivins údajně “spáchal sebevraždu”… Kolik toho asi věděl? Kdo mu dal povolení volně manipulovat se sporami antraxu právě před 11. zářím? Pochopil až se zpožděním, že se stal nástrojem státního teroru a jedním z článků v jednoduché rovnici o dvou známých? Tedy: 1) strůjce antraxových útoků musel vědět o chystaných útocích z 11. září + 2) antrax pocházel z vládních laboratoří = pachatelé obou útoků jsou jedni a titíž?

Je velká škoda, že kauza antraxových útoků bývá často opomíjena také tzv. alternativní scénou a nezávislými dokumentaristy, zkoumajícími nejasnosti okolo 11. září 2001. Proto jsem byl rád, když se na scéně objevil nový dokument s názvem Peace, War and 9/11 / Mír, válka a 11. září, který se mj. z větší části věnuje právě souvislostem 11. září s následnými dopisovými atentáty.

Díky Janě Karáskové, která se tématu 11. září věnuje dlouhodobě, máme dokument k dispozici i s českými titulky (zde).

Průvodce dokumentem, kanadský univerzitní profesor Graeme MacQueen v něm popisuje spouštěče válek 20. století skrze falešné nebo zinscenované útoky, jakými byly například Pearl Harbour, Tonkinský záliv ve Vietnamu a pochopitelně 11. září 2001. V případě antraxových útoků dochází po rozporuplných výsledcích vyšetřování s utajováním množství důkazů, k logickému závěru: přípravu antraxových spor nemohl provést jedinec a pokud platí původní verze, že do obou útoků (11. září i antrax) byli zapojeni stejní teroristé, a následně je zveřejněno, že útok biologickými zbraněmi pocházel ze státních vojenských laboratoří, znamená to, že strůjci obou útoků musí být rovněž totožní. Z toho důvodu státní propaganda uložila celou kauzu antraxových útoků k ledu a ani v době výročí a velkolepých připomínek 11. září o ní v médiích neuslyšíte ani slovo.

Skvělý dokument rovněž rozebírá roli médií a tzv. expertů při nastolování oficiální verze příběhu o pádu mrakodrapů WTC. Profesor MacQueen shromáždil svědectví zasahujících hasičů, policistů, tv. reportérů i obyčejných lidí, kteří potvrdili, že byli svědky explozí před zřícením obou věží. Vyvrací tak oficiální teze o samovolném zřícení z důvodů silného požáru, narušení stability nosníků atd. Zmiňuje i pochybnosti, které zaznívaly v živém vysílání televizních stanic, načež byly rázem utnuty přizváním jakéhosi “inženýra” nebo “experta”, který vše usměrnil do správné oficiální linie. Pokud reportér v přímém přenosu náhodou zapochyboval o tom, zda je možné, aby se jakákoli budova sama od sebe zřítila do svých základů, nebo dokonce lehce zmínil možnost řízené demolice, provedenou těmi, kdo měli přístup do samotné infrastruktury budovy, byl o chvíli později umlčen jakýmsi expertem, který mu blahosklonně, v souladu s oficiální prosazovanou verzí vysvětlil, že budova po nárazu letadel byla silně nestabilní a “zákonitě” se musela zřítit (ve stylu “Hoďte mu tam do vysílání nějakého jakoby inženýra, ať ty jeho kecy trochu srovná do linie!”). V té souvislosti dokument lehce ozřejmuje, proč ještě před pádem budovy číslo 7 tolik osob “vědělo”, že budova prostě do základů spadne, i kdyby v ní nehořela ani svíčka. Tu informaci zkrátka rozšířili dobře informovaní “experti”, a po nich to opakovali další, včetně novinářů.

Tenhle postup přece známe i z pozdější doby, najmě z “covidu”. Všechny ty zástupy expertů a mluvících hlav z televize, které nás neustále ubezpečovaly, že je nutné znovu prodloužit lockdowny, protože virus se stále ještě nepodařilo porazit, svědčí o tom přece nárůst nakažených z 895 osob ze včerejška na dnešních 1053, což je varující, a oni už vědí, že v nejbližší době se to určitě nepodaří, protože hrozba nákazy už bude jen sílit.

V loňském článku k výročí 9/11 jsem napsal, že 11. září bylo předlohou k inscenaci covidového podvodu a nebýt toho, jak hladce tehdy světová veřejnost i politici přijali oficiální verzi o průběhu 11. září (přes očividné lži, podvrhy i logice odporující báchorky), nikdy by stejně hladce neproběhl covidový převrat o 19 let později. I tehdy byly vlády i obyvatelstvo celého světa, podle stejného scénáře falešné hrozby a vyvolávání strachu, postaveny do jednotné pandemické latě.

Měly obě události více společných prvků, než jsme dosud tušili? Schválně se ještě na chvíli vraťme k naší oblíbené relaci České televize z onoho odpoledne. Ve dvou krátkých momentech v něm můžeme zaznamenat jedno krátké, téměř podprahové sdělení, které nám je jaksi velice povědomé.

Poslouchejte pozorně: Když zaznělo poprvé (v čase 26:31 min.), simultánní překladatelka jej v rychlosti nestihla ani přeložit. V čase 39:28 min. je možné jej zaslechnout opět, už i s pohotovým překladem do češtiny. Nezní to ovšem jako hlas samotných redaktorů Euronews ze studia, spíše jako zevnějšku vložený slogan mimo standardní zvukovou linku. Slyšeli jste? Ve vysílání Euronews, přebíraném Českou televizí zaznělo:

To je přece slogan známý z prvních lockdownů covidové “pandemie”! Zůstaňte doma, zůstaňte v bezpečí! To, co se na nás masově valilo z tlampačů během covidových lockdownů, znělo zkušebně z televizních obrazovek už 11. září 2001. Pokud ani to někomu nestačí jako další díl skládačky návaznosti procesů u zásadních událostí dnešních dějin, nepřesvědčí jej ani stonásobná hromada dalších faktů, důkazů a svědectví z článků jako je tento. Důvěřivé ovce budou stále věřit oficiální lži, která se postupem času tak zamotala do nepravd a nelogičností, až vyvrátila sama sebe. Nikdy nepochopí, proč u každé zásadní události našich dějin existuje úzká skupina dobře informovaných, kteří přesně vědí, co se stane, vždy jsou včas pohotově připraveni a z každé situace dokáží vytěžit vlastní prospěch nebo vydělat jmění. Zatímco všichni ostatní se vzpamatovávají ze šoku, oni se smějí a pouštějí se do realizace předem připravených plánů.

Většina si však nikdy nepřipustí, že tady cosi nehraje. Museli by si přiznat, že byli oklamáni. Pořád budou věřit, že všechno to byla jen náhoda, výjimka a nic spolu nesouvisí. Raději budou bránit vlastní nevědomost, což je daleko pohodlnější než náročné hledání pravdy.

Marshall McLuhan sice nepatří mezi mé oblíbené mediální teoretiky, ale tento způsob uvažování vystihl naprosto přesně:

Téma 11. září obsahuje tolik okruhů nejasností, že jej nelze pojmout v jednom článku, ať je sebevíce dlouhý. Ten letošní výroční jsem pojal jako lehce rýpavý pohled na sortu vyvolených, kteří měli o “nečekaném” dění podezřele dobré informace daleko dříve, než my všichni ostatní.

Příště se můžeme podívat na podprahové signály v televizních seriálech, filmech nebo hudebních dílech, která nás na hrůzné obrazy teroru připravovaly dlouhá léta dopředu. Jindy si zase můžeme připomenout osud odvážných novinářů a badatelů, kteří si jako první dovolili zpochybnit oficiální verzi.

Také se můžeme pustit do rozboru pádu mrakodrapů a porovnat případy z historie, kdy se budovy, stejně jako v případě věží WTC, po požáru zřítily do svých základů (asi tušíte, kolik jich bylo).

Jako ochutnávku přidávám extra bonus k článku: recenzi zásadní studie kolektivu okolo ing. Ivana Němce z VUT Brno od zmiňované Jany Karáskové, zabývající se průběhem kolapsu mrakodrapů World Trade Center a prokazující nemožnost samovolného kolapsu z důvodu požáru, jak ji prezentovala oficiální verze. Analýza vyšla před 8 lety na webu NWOO.org; ten už bohužel není v provozu, zveřejňuji ji proto se souhlasem paní Jany na svém webu zde (klikněte na obrázek s náhledem původního článku):

Komu by to nestačilo, doporučuji ke studiu výborný seriál o 11. září od Milana Vidláka z časopisu Šifra, mým novým čtenářům připomínám rovněž své výroční články z roku 2023, 2022 a 2021 (zde loňský článek, odtud vedou odkazy na ty předchozí). Inspirace k bádání a odhalování nových faktů o této události je stále tolik, že to vystačí na dalších sto let.

Do chvíle, než z webu i jiných volných zdrojů zmizí veškeré informace a důkazy, dokumentující tento největší podvod 21. století, je nutné si jej neustále připomínat. Dokud to ještě jde.