Demokracie na steroidech: Fašismus s visačkou „EU Approved“ |

Sdílet článek:

MILENA DOUŠKOVÁ

Citát připisovaný Fidelu Castrovi zní jako proroctví: „Příští válka v Evropě bude mezi Ruskem a fašismem, jen tento fašismus bude západní svět nazývat demokracií.“ A i kdyby to nikdy neřekl, měl by to říct. Protože to vystihuje dnešní realitu s chirurgickou přesností. Vítejte ve světě, kde se cenzura jmenuje ochrana demokracie, a propaganda se prodává jako žurnalistika.

Když svoboda znamená mlčet, pokud nesouhlasíš

Evropa dnes připomíná špatný remake Orwellova 1984. Svoboda slova je povolena, pokud říkáš to, co se má. Demokracie je nedotknutelná modla – až na to, že z jejího obsahu zbyla jen dutá skořápka. Jakýkoli názor, který vybočuje z oficiálního narativu, je umlčen, vysmíván nebo rovnou kriminalizován.

Západ šíří „demokratické hodnoty“ pomocí zbraní, sankcí, blokací a sociálních exekucí. Rusko je automaticky označeno za zlo – ale co když je tahle role už dávno přidělená bez ohledu na fakta? Co když agresor není ten, kdo bojuje, ale ten, kdo lže a manipuluje ve jménu „svobody“?

Česká mediální scéna: Cirkus, který se bere vážně

A co naše krásná česká realita?

Česká televize už dávno ztratila pojem „veřejnoprávní“. Objektivitu nahradil výběrový aktivismus a předsudečný narativ. Zprávy? Půlhodina jediné pravdy, pečlivě zeditované pro pohodlné občanstvo.

Seznam Zprávy? Autocenzura v přímém přenosu. Diskuze pod články jako vojenská zóna – krok vedle a smažou tě. Jejich vize svobody: mluv, ale jen pokud říkáš to, co my chceme slyšet.

Respekt? Ten už dávno neznamená respekt k názorové pluralitě. Je to dogmatický měsíčník nové víry. Když nevyhovuješ jejich představě „správného Evropana“, jsi okamžitě odpadem.

Bulvár typu Blesk nebo iDnes pak slouží jako lidové divadlo, aby se národ moc nezabýval tím, že se mu rozpadá stát pod rukama. Agáta je důležitější než inflace. Válka se řeší líp než důchody. Když máš málo peněz, můžeš si aspoň číst, jak si žijí celebrity.

Válka už začala. Jen není vidět

Nečekejte, že válka bude vypadat jako ta minulá. Dnes se nebojuje zbraněmi – ale narrativem, obrazem, jazykem. Nepotřebují tanky. Stačí jim algoritmy a cenzurní týmy. Nepotřebují tábory. Stačí sociální sítě, kde se člověk smaže jedním klikem.

A právě proto ten Castrovův výrok tolik rezonuje. Fašismus už tady je – jen má jinou uniformu. Není to hnědá košile, ale elegantní sako a mikrofon. Nehrozí pěstí – usmívá se a říká: „My to s vámi myslíme dobře.“

Tak co s tím?

Přestaňme mlčet. Přestaňme dělat, že se nic neděje. Každý článek, každé slovo, každý výkop proti téhle nové formě totality má smysl. Není to boj o politiku. Je to boj o realitu. A pokud si ji necháme předefinovat, ztratíme všechno.

Někomu připadá, že demokracie je stále tím nejlepším, co máme. Možná. Ale jen pokud si uvědomíme, že tu opravdovou demokracii už dávno nemáme – a že pokud ji chceme zpět, musíme si ji vybojovat. Ne zbraní, ale pravdou. Nepohodlnou, surovou, tvrdou – ale pravdou.

Protože jestli tohle je demokracie – tak měl Castro zatracenou pravdu.