Chce Trump odstranit Zelenského? |

Sdílet článek:

HSP

Prohlášení Trumpova zvláštního vyslance Kellogga o potřebě uspořádat na Ukrajině volby, podobná prohlášení Peskova, jakož i informace agentury Reuters, že Washington prosazuje schéma ukončení války podle vzorce „příměří – volby – mírová dohoda nové ukrajinské vlády“, oživily řeči o tom, že Trump chce Zelenského odvolat z funkce prezidenta.

Píše o tom také západní tisk s odvoláním na zdroje v Kyjevě a hovoří o tom i politické kruhy. I Moskva na to neustále naléhá a v podstatě otevřeně dává najevo, že postava Zelenského je téměř hlavní překážkou mírových jednání o ukončení války.

„Sbližování pozic Washingtonu a Moskvy v otázce voleb je důvodem ke znepokojení. Považuji to za první znak toho, že Trump a Putin se shodují v jedné věci – chtějí Zelenského odstranit,“ citoval Politico bývalého ukrajinského ministra.

Znamená to opravdu, že Washington nastaví kurz na změnu moci na Ukrajině?

Na jedné straně pro Trumpa není Zelenskyj ani rodákem, ani vzácným kovem, kterého by si měl vážit. Někteří z jeho nejbližšího okolí (například Elon Musk a jeho syn) neskrývají svůj negativní a pohrdavý postoj k ukrajinskému prezidentovi. A samotný Trump pravděpodobně nebude mít k Zelenskému obzvláště vřelý vztah vzhledem k jeho úzké spolupráci s demokratickou Bidenovou administrativou (skandál s návštěvou ukrajinského prezidenta v továrně v Pensylvánii v předvečer amerických voleb stojí za mnoho).

A pokud je podmínkou Kremlu pro budoucí dohodu o Ukrajině Zelenského odchod, Trump to může vnímat jako docela přijatelnou a obecně poměrně levnou platbu za dosažení výsledku.

Zejména proto, že v tomto směru již probíhá aktivní lobbistická činnost. A to nejen ze strany Ruska as ním spojených sil. Téma výměny moci na Ukrajině prosazují ve Washingtonu i četní vnitropolitičtí oponenti Zelenského (včetně těch, kteří sázejí na bývalého šéfa ukrajinských ozbrojených sil Zalužného).

Obecně téma „Zelenského lze přimět k odchodu“ visela ve vzduchu ještě před Kellogovými prohlášeními a publikacemi v médiích, a proto je ostře negativní reakce Bankova na myšlenku příměří, po kterém by následovaly volby, zcela pochopitelné.

O tom, že mírové urovnání na Ukrajině by se mohlo uskutečnit podle třístupňového schématu „příměří – volby – podepsání mírové dohody novou vládou“, jsme psali v den Trumpovy inaugurace.

Má to však problematický bod – neexistují žádné záruky, že nová vláda, která vznikne po volbách na Ukrajině (nebo stará, pokud se Zelenskyj udrží), bude souhlasit s podepsáním jakýchkoli mírových dohod, i když se dohodnou ještě před volbami. A v důsledku toho se ukáže, že jde jen o příměří bez mírové smlouvy. Jinými slovy, „korejský scénář“, proti kterému se synchronně staví Moskva i Kyjev. Možná se však při absenci jiných možností ukončení války bude tento zdát docela přijatelný pro všechny strany. Nebo se uskuteční volby s předem naprogramovaným výsledkem. Například s využitím online hlasování, ve kterém lze vylosovat jakýkoli výsledek. Ačkoli, jak to všechno realizovat, není moc jasné.

Uvedený scénář s příměřím a volbami není jediným schématem „tranzitu moci“ na Ukrajině, který může být proveden, bude-li přijato příslušné rozhodnutí.

Zelenskyj může odstoupit po odmítnutí Trumpova navrhovaného mírového plánu. V takovém případě se předseda Rady (Putin dříve označil předsedu za „jedinou legitimní osobu“) stává úřadujícím prezidentem. A s největší pravděpodobností ne Štefančuk, ale jiná postava, která bude zvolena z poslanců v předvečer Zeleného odstoupení. A právě nový předseda parlamentu podepíše všechny dohody o ukončení války a ratifikuje je v Radě, po které budou vyhlášeny volby. Z technického hlediska jde o nejjednodušší variantu „tranzitu moci“.

Další možností je, že Zelenskyj zůstane u moci po dobu trvání jednání, pošle tam místo sebe předsedu parlamentu Štefančuka, který dohodu podepíše a poté ji ratifikuje prostřednictvím Rady. A pak jde země do voleb.

Dalším scénářem je uskutečnění prezidentských voleb během války bez příměří, což je však technicky a politicky mimořádně komplikované, a proto nepravděpodobné.

Všechny tyto plány na „zbourání“ Zelenského však mají jednu obtíž – samotného Zelenského.

Současný ukrajinský prezident nemusí být v globálním měřítku velmi subjektivní postavou. Uvnitř země je však více než subjektivní, protože kontroluje parlament, vládu, bezpečnostní složky, armádu, regionální orgány a do značné míry i informační prostor. Jinými slovy, má v rukou celou vertikálu. Na to, aby přinutil Zelenského odejít, bude muset Trump, pokud se tak rozhodne, vynaložit určité supersilné úsilí. Samotné vyhrožování přerušením pomoci nebude stačit, protože to nebude mít okamžitý, ale dlouhodobý účinek.

Není jasné, zda je Trump připraven takové úsilí akceptovat. Kromě toho, jak jsme již psali, v jeho okolí existují různé názory na to, jak postupovat ve vztahu k Ukrajině. Jsou tací, kteří radí pokračovat v „Bidenově linii“, zvýšit pomoc Kyjevu a tlak na Rusko. Jsou i tací, kteří usilují o rychlé ukončení války. Je také možné, že Trump po neúspěchu v jednáních o ukončení války na Ukrajinu jednoduše „zapomene“, zastaví pokusy o usmíření as nimi i pomoc Kyjevu.

V každém případě však skutečnost, že představitelé Trumpa a Kremlu se shodně vyjádřili k volbám, je pro banky určitě velmi znepokojujícím signálem, který naznačuje, že Spojené státy přinejmenším nevylučují možnost změny moci na Ukrajině. A je to také signál pro ukrajinské elity a společnost, který Zelenskému vytváří další potíže, pokud jde o udržení kontroly nad zemí. Jelikož dává prostor k šíření tezí typu „USA nejsou spokojeny se Zelenským“, „Zelenskyj je hlavní překážkou míru na Ukrajině“ atp.

OP se nepochybně pokusí prolomit tuto linii ze všech sil. Nebude to však snadné, pokud Washington bude nadále trvat na příměří a volbách.

A samozřejmě velkou roli bude hrát i situace na frontě. Podmínky jednání včetně osudu Zelenského závisí na tom, zda se bude nadále zhoršovat, nebo zda se ukrajinským ozbrojeným silám podaří frontu stabilizovat.