Jaderné zbraně předsedy Ústavního soudu

V rámci diskusí kolem volby rumunského prezidenta se k tématu soudních zásahů do volebního procesu v rozhovoru pro info.cz vyjádřila i v České republice osoba zřejmě nejpovolanější, předseda Ústavního soudu JUDr. Baxa. Vždy se vyplatí lidem naslouchat pečlivě a brát jejich slova vážně, v případě lidí v postavení soudce, kteří z podstaty věci pracují se slovy s obzvláštní péčí, to platí dvojnásob.

Dr. Baxa pronesl mimo jiné tato slova: „Prostě, marná sláva, ty volby holt se asi nemají rozhodovat v soudních síních. Ten soudní zásah ale má být přítomný jako že něco je možné, nemá se s tím řinčit, je to prostě taková ta atomová bomba, o které musíme vědět, že existuje, ale nebudeme ji odšpuntovávat každý druhý měsíc.“ O chvíli později pokračoval: „Nemůžeme se spokojit s tím, že tyto instituce (míněn Ústavní soud, horní komora parlamentu, nezávislá média – pozn. autora) tady budou jen jako fíkové listy, že je máme, protože se to sluší je mít, ale ve skutečnosti ať rozhodnou jednou za čtyři roky voliči a ti mají první a poslední slovo. To by mohlo být dost nebezpečné.“

Jakkoli je snad možné tato slova v kontextu celého vyjádření vykládat i tak, že nebezpečí by spočívalo v nepřítomnosti kontrolních mechanismů, nikoli v projevené vůli voličů, nic ze slov ústavního soudce Baxy nedává odpověď na zásadní otázku, zda je smyslem kontrolních mechanismů zajistit, aby ve volbách byla zjištěna vůle voličů, nebo zajistit, aby volby dávaly jakýsi „správný“ výsledek.

Voliči první a poslední slovo mít musí, to je smyslem voleb. Nebezpečné by bylo, kdyby volební proces byl natolik narušen, že by vůle voličů nebyla zjištěna správně, tj. že by došlo k manipulaci s odevzdanými hlasy nebo voliči byli zastrašováni. Pokud je vůle voliče zjištěna správně, nebezpečné to být nemůže už jen z toho důvodu, že u nás neplatí ústavní zásada suverenity parlamentu, jak ji znají ve Velké Británii, ale výkon moci je u nás omezen ústavou. I kdyby tedy parlament ovládla strana s totalitní politikou, ústava neumožňuje přijímání zákonů odporujících ústavně zajištěným právům.

Dalším důvodem, proč to u nás zjevně nebezpečné být nemůže, je, že žádné strany, které by měly nedemokratický program, prostě nemáme. Stran s extrémním programem je u nás hodně, vlastně všechny, ale to je dáno úhlem pohledu – jako extrémní se jedněm jeví požadavek na omezení suverenity odevzdáním dalších pravomocí do rukou mezinárodní instituce, jiným se zase jeví jako extrémní požadavek na vystoupení z takové instituce. Extrémním se někomu jeví požadavek na masové přijímání migrantů, jinému se jako extrémní jeví požadavek takovému přijímání zamezit. Všechny takové politické postoje jsou legitimní, ale jsou to volby, a jen volby, co může rozhodnout o tom, jak se bude k takovým problémům přistupovat. Soudní zásah do řádně projevené vůle voliče je nepřípustný.

V této souvislosti vyvstává i otázka vlivu tzv. dezinformací na volební výsledky. K němu za žádných okolností v demokratické zemi přihlížet nelze. Vládě ani soudům nesmí být nic do toho, co lidi poslouchají, co čtou, na co se dívají, koho obdivují a komu věří. Není možné voliči sdělit, že jeho hlas neplatí, protože „naslouchal zahraničním rozhlasovým vysílačům.“ Volič je v demokratické zemi suverén a důvody jeho volby žádnému přezkumu podléhat nesmějí. Listina práv a svobod ostatně říká, že „občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.“ Pokud by důvody volby mohly být přezkoumávány státem, taková volba by svobodná nebyla. Rumunský ústavní soud své rozhodnutí zrušit volby založil mj. na tvrzení, že „zjištěné nepravidelnosti (míněno ve volební kampani) zkreslily svobodný a správný charakter hlasování občanů.“ Jak to mohl u více než 2 milionů voličů hlasujících pro Călina Georgescu zjistit, zůstává záhadou. Už jen proto, že identita takto údajně postižených voličů není z důvodu tajnosti voleb známa.

Některá vyjádření ústavního soudce Baxy v uvedeném rozhovoru na zdrženlivý přístup soudu k těmto otázkám ukazují. Na druhou stranu slova o atomové bombě působí výhrůžně, což rozhodně není dojem, který by soudní instituce měla vyvolávat. Zbraněmi se hrozí nepřátelům, soudy ovšem nepřátel nemají, soudy podle práva, a ničeho jiného, nepředpojatě rozhodují, která strana sporu má právo na své straně. Soud při tom nemá možnost výběru, jestli se právo aplikuje či nikoli – právo se v jeho celistvosti aplikuje vždy. Jinými slovy, soud nemá možnost výběru, jestli něco odšpuntuje či nikoli.

Doufat, že něco podobného jako v Rumunsku se u nás stát nemůže, je málo. Je nutno nahlas trvat na tom, že respektovány budou takové výsledky voleb, jaké se řádně zjistí z volebních lístků. Pravomoc povýšit svou vůli nad vůli voličů Ústava žádnému soudu nedává.