OZE a drahá energie: Když ideologie naráží na realitu

Tato zkratka není příliš stará, asi necelých 20 let, a touto zkratkou nám zelení ideologové chtěli sdělit, že existují hezké zdroje energie OZE (obnovitelné zdroje energie) a fujtajblové ostatní zdroje energie (z uhlí apod.). Nicméně kouzlo nechtěného nám přineslo mnohem výstižnější obsah této zkratky – občasné zdroje energie. Slunce občas svítí, voda občas teče a vítr občas fouká.

Ovšem postavit energetickou soustavu na těchto zdrojích je velká opovážlivost. Obzvláště jak je společnost zvyklá zejména elektrickou energii využívat. Kdybychom byli zvyklí na občasné výpadky elektrické sítě a měli vyřešené některé nezbytnosti, tak by to bylo pravděpodobně možné, ale musíme si uvědomit, že takto uspořádaný život by byl velmi iracionální a produktivita společnosti by se dramaticky snížila. Ale to je utopie, sci-fi, vraťme se do reality. Současná společnost se bez stabilní dodávky elektrické energie neobejde.

Vždy mě překvapí leckterý zastánce obnovitelných zdrojů energie při jejich propagaci, jak selektivně hodnotí jednotlivé zdroje. Tak například stabilní elektrárna na uhlí je v kategorii fujtajblových a tu tedy s velkou slávou zavřeme, ale potichoučku polehoučku ji přestavíme na zemní plyn, pro planetu Zemi to bude mít stejné důsledky a stejnou emisní zátěž, ale abychom měli stabilní elektrickou soustavu, tak ta elektrárna spalující zemní plyn bude provozována v tzv. tepelné záloze, jinak také řečeno jako občasný zdroj energie a tato elektrárna již není fujtajblová. Takže to, co vyráběla jedna elektrárna na uhlí ve stabilním režimu, tak teď bude vyrábět několik desítek občasných elektráren získávajících energii ze slunce, větru a zemního plynu s přibližně stejnou emisní zátěží pro zachraňovanou planetu nazývanou Země, ale několikanásobně dráž.

No a to je výhra sociálních inženýrů, kteří chtějí, aby elektrická energie byla co nejdražší, aby se jim lépe ekonomicky argumentovalo prosazování nových utopických technologií. Touto technologií je například výroba zeleného vodíku pro energetické využití, kdy se jim takto podaří trochu snížit návratnost takové investice. Pro laika to zní celkem logicky, že vodík budou vyrábět z přebytků vyrobené elektrické energie, ale opět se dostáváme k té občasnosti. Průmyslově vyrábět vodík elektrolýzou musíme víceméně kontinuálně, ale ty přebytky elektrické energie jsou velmi nárazové – občasné. To ale sociálním inženýrům – zachráncům planety vůbec nevadí, mají tady platformu pro vypsání dotačního titulu na výrobu zeleného vodíku a již se hrnou dotace připraveným „podnikatelům“ na tuto výrobu. A tak my tady v Evropě žijeme, podnikání již není pro tvorbu zisku, ale pro čerpání dotací.