SLOVANKA
Každý režim si historii upravuje podle vlastních požadavků a dnes už nejspíš mnozí ani neví, jak se skutečně ta či ona událost odehrála. Historie je vždy ohýbána přesně tím směrem, který si žádá režim a další režim si ji opět upraví po svém.
V posledních letech jsme si například zvykli na to, že zatímco 15. březen se již prakticky přechází mlčením, 21. srpen se připomíná měsíc dopředu a pak ještě týden poté.
Pokud však srovnáme první zmíněnou událost, její dopady byly mnohem horší než v případě té druhé. Nicméně „ti zlí“ jsou dnes „hodní,“ takže je nutné o jejich činech mlčet.
Bizarní ukázkou pokřivené politiky byly i nedávné oslavy osvobození Osvětimi.
Osmdesát let po osvobození Osvětimi cestovalo do bývalého vyhlazovacího tábora v Polsku mnoho světových vůdců a významných osobností.
Přítomen byl také ukrajinský prezident Zelenskyj. Sklidil hlasitý potlesk, když na znamení piety umístil svíčku.
Nicméně nikdo už nepřipomíná, že Ukrajina se v té době do značné míry postavila na stranu nacistického Německa a dodnes se odmítá za brutální masakry zejména Poláků a Židů omluvit.
A slavící Banderovci v ulicích snad hovoří za vše. Tato země se nikdy od své nacistické minulosti nedistancovala.
Účastni byli samozřejmě i vysocí němečtí představitelé – tedy potomci okupantů, kteří Osvětim provozovali.
Nač ovšem mnozí právem upozorňují, je fakt, že pozván nebyl žádný zástupce Ruska, tedy země, která Osvětim osvobodila a jejíž vojáci při osvobozování padli.
Samotná akce tak byla jednou velkou fraškou, která je jen odrazem totálního úpadku Evropy, kde se opět historie mění podle toho, jak se to právě mocipánům hodí.
Jen by mne zajímalo, jak to bude vypadat u nás při letošních oslavách 80 let osvobození.
Dozvíme se snad, že i Moravu či Prahu osvobodili Američané?
(23 votes, average: 2,91 out of 5)
Loading... 
Však ať se zeptají na názor Petrolína Fyjalulaje. Třeba přijde s názorem, že šlo o ničím nevyprovokované, bezdůvodné a bezprecedentní porušení svrchovanosti suverénního tábora.
Kolemjdoucí Kočička by jistě dodalo, že motivací dobyvatele bylo nade vší pochybnost uloupit cizí území, zcizit pletivo a sežrat oběd.
Nejen 21. srpen se připomíná měsíc dopředu a pak ještě týden poté, podobně je to s 23. srpnem (pakt Ribbentrop – Molotov). To, že k podpisu smlouvy došlo několik dní poté co vinou Francie a Británie zkrachovala moskevská jednání o smlouvě proti Německu (10. – 19. srpna 1939, Vorošilov – Doumenc, Drax) ovšem připomínači ze své paměti dokonale vymazali. Dokonce i americký velvyslanec v Moskvě Joseph Davies tehdy nabyl dojmu, že Británie s Francií hrají diplomatickou hru která měla Sověty vmanévrovat do osamocené války proti Německu.
Připomínače pak už vůbec nezajímá pakt Hitler – Pilsudski (1934), který je až nebezpečně podobný tomu pozdějšímu. Proč by je také zajímal, (dnes popíraná) tajná doložka tohoto paktu se (logicky) netýkala „nevinných Poláků“ ale (mj.) nenáviděného Československa.
Pro připomenutí zapomnětlivým připomínačům:
Při odjezdu ze Ženevy 28. září 1934 ministr zahraničí Polské republiky Beck prohlásil: „Polsko o své vůli prohlašuje, že od nynějška spojuje svůj osud s osudem Německa… Polská vláda se prohlašuje od nynějška za osvobozenou od jakýchkoliv závazků vůči Československu a připomíná svoje přání stanovit společnou hranici s Maďarskem.
V lednu 1939 tentýž Józef Beck při své návštěvě Berlína nabízel Vůdci vojenskou pomoc Polska pro válečné tažení proti SSSR. Požadoval za to část Běloruska, Ukrajiny a volný přístup k Černému moři. Ke svému překvapení byl Hitlerem odmítnut, to, že „jeho“ Polsko je na řadě, pochopil až v dubnu, možná květnu 1939…