Rostou ceny nebo spíše klesá hodnota peněz?

Od roku 2008 si většina politiků myslí, že dějiny ekonomie skončily a teď se poroučí větru i dešti. Svatý grál v podobě neomezené „výroby“ peněz, přesněji nafukování peněžní zásoby, domněle „řeší“ hospodářské a finanční krize. Spíše se ale zadělává na matku všech krizí. Český statistický úřad vykazuje meziroční zvyšování cen v rozmezí dvou až tří procent. Na základě toho Česká národní banka chválí sama sebe, že vše plus-minus odpovídá jejím plánům. Závazek tzv. inflačního cílování v podobě ničení úspor rychlostí dvě procenta za rok, se plní, ba po budovatelsku překračuje. Přitom Ústava i zákon jí ukládá pečovat o cenovou stabilitu. Ano ČNB má na svých stránkách filipiku, proč se těší z inflace a proč cenová stabilita není stabilita cen. Zde si dovolím vypomoci názorem ekonoma těžké váhy. V Hospodářských novinách 21. června 2021 vyšel článek „Zvýšení úroků cenovou stabilitu nezajistí“ autora Tomáše Havránka, docenta na Institutu ekonomických studií FSV UK, bývalého poradce viceguvernéra ČNB. Tyhle „chytrosti“ určitě dobře zná a nějak na ně ale nebere ohled. Cituji: „Tomu by pomohlo, kdyby ČNB vykládala ústavu podobně jako běžný čtenář a snažila se o skutečnou cenovou stabilitu, nikoli o kladnou inflaci. Vedle lepší pochopitelnosti a souladu s ústavou by takové opatření odpovídalo moderní výzkumné literatuře, která naznačuje, že optimální je dlouhodobě nulová inflace.“

Jinak řečeno, tzv. inflační cílování je módní vlna, která se začala šířit z Nového Zélandu teprve v 90. letech. Dnes tyto nápady představují “starou vestu” a jsou hlavně nelogické, tak jak ostatně byly od samého začátku. Prostě dát si závazek ničit peníze tempem 2 % ročně, ještě se za to chválit, to je prostě „ na palicu“? Podobně jako by byl „na palicu“ závazek dosáhnout v Česku alespoň 3000 vražd za rok. Prostě, ČNB škodí lidem.

Poselství politicko-ekonomického mainstremu zní, pohoda, klídek, vše je pod kontrolou. Jenže vykazovaná „inflace“ nezahrnuje raketový růst cen nemovitostí ani to, že materiál na stavbu domku se z roku na rok stál o milion dražší. A jak se okecá, že stejné kancelářské křeslo zdražilo z podzimních 18 000 na dnešních 28 000 korun? Nezbývá než kouzlit a ohlupovat veřejnost. Něco nezahrneme, něco zapřeme, jednou se mluví o jádrové „inflaci“, potom o spotřebitelské „inflaci“, o něčem jako zvyšování peněžní zásoby se nemluví vůbec. Vždyť jak by dvojciferná inflace vypadala v novinových titulcích. Třeba budeme chlácholeni tím, že lokomotivy nezdražují. Ostatně tvrzení, že rostou ceny je slizký eufemismus (omlouvám se, že opakuji obecně známou věc, ale to je výraz, který „přikrašluje špatné nebo nepříjemné skutečnosti-wikipedie“) k drsnému, ale pravdivému výroku „klesá hodnota peněz“.

Politici a centrální bankéři se chovají jako obsluha rektoru v Černobylu, která manipulovala se jeho výkonem, aniž by věděla, jaké procesy uvnitř probíhají. Prostě chtějí zvýšit výkon hospodářství „tiskem“ peněz, ovlivňováním jejich ceny a krytím veřejných i soukromých dluhů. O tom, co se děje na ekonomické mikroúrovni, v myslích milionů samostatně rozhodujících jedinců, logicky nikdo nic neví. Lidi jsou přitom neskonale složitější a nevypočitatelnějším než atomová jádra. Bylo pouze otázkou času, kdy se začne dít něco, s čím ve „velínu“ centrální banky nepočítali. Výbuch ani kašičku vzkypělou z hrnečku už nikdy nejde “nacpat zpět”.

Malá vsuvka. Socialismus zkolaboval kvůli manipulaci s cenami. Člověk by předpokládal, že ani rýže do nebe neporoste a něco podobného potká centrálně řízenou Čínu v důsledku její manipulace s penězi, tj. jüanem. Jenže Západ dělá to stejné, takže tentokrát nebude žádné vítězství kapitalismu nad státním kapitalistickým komunismem. Ekonomicky dopadneme stejně.

Peněz je mezi lidmi tolik, že neví co s nimi. Světácky hrají na burzách. Kupují komodity i akcie firem, které nikdy neměly zisk ani tržby, rádi sáhnou i po obligacích, o nichž také nic neví a jejichž emitenti veřejně porušují zákon. Cena za metr čtvereční bytu se šplhá ke 100 000 korun. A kdo na to bez dluhů má? Současně svého kupce najde každá „kuťa“ či sklepní díra. To vše navzdory tomu, že se nacházíme v největší hospodářské krizi a zadlužení státu se úplně vymklo z kloubů. Za tulipánové horečky v letech 1634-1637 se jejich cibulky vyměňovaly za domy na náměstí, kobyly a povozy. Po splasknutí květinové bubliny mohli nešťastníci doufat, že z neprodaných cibulek jim vyrostou tulipány nebo půjdou alespoň nakrájet na chleba. V případě krachu kryptoměn, ať už mají název bitcoin, dolar nebo koruna, jejich fandům nezbude nic jiného, než se dívat na excitované elektrony v drátech k počítačům.

Tančíme valčík na palubě Titaniku. Již došlo k pověstnému mávnutí motýlích křídel, přehřátí reaktoru…., které zasáhne celý svět. Pandavirus, narušení dodávek čipů či plastových granulátů, nedostatek lodních kontejnerů, zablokování Suezkého průplavu to vše představuje pouhou záminku ke zvyšování cen, na které bylo zaděláno již dávno. Jen se všichni ostýchali být první. Dnes vám i prodavačka bot odůvodní jejich zdražení vyšší cenou polyuretanu na světových trzích. A jako vždy ti, co vše způsobili, budou házet vinu na všechny okolo.