Stane se plastový Tim Walz “valčíkem na rozloučenou”?

DMITRIJ DROBNICKIJ

Demokratický národní výbor (DNC) tvrdí, že atentát na Trumpa zorganizovalo vedení Demokratické strany USA. Základem pro tuto domněnku je 15minutový rozhovor, který údajně unikl od zaměstnance DNC do Deep State Leaks. Rozhovor měl proběhnout 22. července mezi Barackem Obamou a jeho bývalým poradcem a současným stratégem Demokratické strany Davidem Axelrodem. Proč píšeme „údajně“?

Protože na zveřejněných nahrávkách muž s hlasem, barvou hlasu, intonací a zvukově-rytmickým schématem Baracka Obamy říká respondentovi, že důvodem Bidenova odstoupení z voleb byl neúspěšný pokus o atentát na Trumpa, který “nemusí být poslední”.

Na jedné straně, v době umělé inteligence můžeme zavolat a mluvit Putinovým hlasem i s marťanským princem. Na druhé straně – když unikl rozhovor vedení Bundeswehru o plánech zasáhnout krymský most raketami Taurus, mnozí také nevěřili, že je nahrávka autentická, a nakonec se ukázalo, že autantická je.

Deep State Leaks mimo jiné říká, že to „není jediná senzace tohoto rozhovoru“ a oznamuje nová odhalení. Přistupujeme k nim zatím opatrně stejně jako ke každé kompromitaci během volebních kampaní, ale se zájmem je sledujme.

Pryč z USA!

Mezi nejvíce postiženými kolapsem akciového trhu na Západě byly velké IT firmy. Akcie společnosti Intel klesly o 30 %, Nvidia o 11,5 % a Apple o téměř 7 %. Mnozí to připisují rozčarování investorů právě z technologie umělé inteligence. Co se stane nyní, zkrachují tyto společnosti? ptá se ruská analytička Jelena Paninová. Ne, jen rozpočet USA dostane ještě méně peněz – a každá další americká administrativa se bude muset vypořádat s deoffshorizací velkých korporací.

V minulých dnech vyšla zajímavá studie Rockefellerovy Rady pro zahraniční vztahy, podle níž IT společnosti a výrobci všech druhů špičkových technologií, odvádějí nejméně daní do rozpočtu USA. Tak například Nvidia, největší výrobce grafických karet a periferních zařízení pro těžbu, v letech 2016 až 2022, nezaplatila do americké státní pokladny ani cent daní.

Začala je odvádět až od roku 2023, a to s velmi nízkou sazbou 13,125 %. Apple a Microsoft přesunuly část výroby ze Států, a tím umožnily přesun většiny zisků do zahraničí. Výsledkem jsou pro ně daňové úlevy v jiných zemích – a jen drobné do rozpočtu USA. V současnosti je už mezinárodní zisk jakékoli větší americké IT společnosti vyšší než její zisk z prodeje ve Spojených státech.

Například Apple vydělává mimo Spojené státy více, než šest předních amerických farmaceutických společností dohromady. (americké velké farmaceutické společnosti, však často také platí minimální daně). Apple neplatí daně v USA, ale v Irsku – podobně jako IBM, Oracle a mnoho dalších IT gigantů. Výsledkem je, že jen v roce 2022 získala ostrovní země na daních od globálních firem 22,6 miliardy eur.

Ve výrobě je situace podobná. Za posledních 20 let dva ze tří největších amerických výrobců polovodičů, přesunuly zisky mimo USA. Společnost Applied Materials, klíčový dodavatel zařízení pro výrobu polovodičů pro světový průmysl čipů, dosahuje 7 až 8krát vyššího zisku v zahraničí než doma.

Kdo ty dluhy zaplatí?

Domácí zisky společnosti Lam Research představují v nejlepším případě 3 až 4 % zahraničních zisků. Majitelé prosperují, na rozdíl od amerického státu. Například Intel: v současnosti 34,06% jeho akcií vlastní drobní investoři a 60,78% institucionální investoři. Jsou to The Vanguard Group, Geode Capital Management LLC, Norges Bank, BlackRock a další. Samozřejmě, každý z těchto fondů má své vlastní metody vyhýbání se placení daní. Jde o učebnicovou situaci: “privatizaci zisků a znárodnění ztrát”.Jenže kdo tedy zaplatí obří americký dluh?

76 % rozpočtových příjmů USA z daně z příjmů fyzických osob a více než 30 % ze všech ostatních daní a poplatků včetně daní z příjmů právnických osob už jdou pouze k pokrytí úroků ze státního dluhu. Pokud se akcie takových společností sloučí, pak se v USA fixuje ještě méně zisku, platí se méně daní z příjmu právnických osob, a do rozpočtu přichází méně peněz.

Příští prezident bude muset něco udělat s únikem amerických daní do zahraničí. Dnes existuje nepsaná dohoda mezi Bílým domem a velkými digitálními společnostmi: Výrobní kapacity přeneste do USA a my přivřeme oči nad odváděním daní do zahraničí. Pokud však naprosto šílený americký státní dluh, bude růst stejně rychle jako dosud, a akciové trhy zůstanou přehřáté, placení daní v zahraničí se stane fatálním problémem.

Pryč od Bílého domu?

Stalo se to přesně týž den, kdy se finanční trhy na celém světě začaly prudce propadávat. Gene Sperling, klíčový ekonomický poradce, který spolupracoval s Bidenovým i Harrisovým vládním týmem, opustil administrativu Bílého domu. V oficiálním prohlášení uvádí, že odchází do volebního štábu Kamaly Harrisové, aby jí pomohl porazit Donalda Trumpa v listopadových volbách.

Je ovšem pozoruhodné, že tak učinil přesně ve stejný den, kdy začaly padat finanční trhy nejprve v Asii a poté na celém světě. Jen shoda okolností? Sperling působil za vlády Billa Clintona i Baracka Obamy jako ředitel Národní hospodářské rady Bílého domu. Prezident Joe Biden ho pověřil řízením svého balíčku na pomoc při pandemii v hodnotě 1,9 bilionu dolarů. Byl také spojkou Bílého domu s odbory a automobilovými společnostmi během stávek.

Sperling působil i jako zástupce ředitele pro hospodářskou politiku už v prezidentské kampani Clintona a Al Gora. Kamale Harrisové začal radit ještě během práce pro Obamovu administrativu, když byla generální prokurátorkou Kalifornie. Je považován za blízkého člověka rodiného gangu Clintonových.

Výroba “zázraků” jako obvykle

Mainstreamová média a některé průzkumy veřejného mínění tvrdí, že Harrisová velmi posílila svoji pozici oproti Bidenovi, ale i liberální experti poukazují na zvláštnost toho impulzu. Ještě před třemi týdny byla Demokratická strana v apatii. V některých stranických organizacích ve státech (zejména na Středozápadě) převládaly dekadentní nálady – Trumpovo vítězství v téměř všech klíčových státech se zdálo být nevyhnutelné. A najednou se všechno zázračně změnilo….

Rychlá a způsobem provedení mnohé otázky vzbuzující výměna Bidena za Harrisovou vdechla nový život propagandistické mašinérii. O Bidenově viceprezidentce se nyní mluví výlučně v superlativech a je slavena jako nová tvář strany, přestože ještě před měsícem byli demokraté k její kandidatuře velmi skeptičtí.

A okamžitě jsou tu i ratingy ukazující výrazné zlepšení situace celé Demokratické strany. Můžeme si o tom myslet cokoli. Ale přestože některé celostátní průzkumy ukazují, že Harrisová má dokonce mírný náskok před Trumpem, situace v klíčových státech zůstává složitá – a to i v jasně neobjektivních průzkumech. Realisticky smýšlející liberální odborníci říkají: Neuchvacujme se tím, že mediální mašinérie pracuje pro Harrisovou. Souboj o Bílý dům je v nejlepším případě nyní více vyrovnaný.

Bude to jako s Hillary?

Harrisová stále nepředstavila žádný ucelený program. Ani v zahraniční, ani v domácí politice. Podobně jako Biden je zde jednoduše proto, aby zabránila návratu Trumpa. A to je na pozadí skutečných problémů ve světě a v USA špatná zpráva. Pokud se k tomu přidá skutečná recese (naznačená pondělním poklesem na finančních trzích), bude to s vyhlídkami Harrisovévysloveně mizerné A je nepravděpodobné, že by cokoli pomohlo zlepšit výkonnost americké ekonomiky. Liberální analytik David Axelrod konstatuje:

„Na straně demokratů je nyní hodně iracionálního nadšení. Stejně jako byli zatím  zoufalí z toho, jak dopadnou listopadové volby, teď se navzájem přesvědčují, že mají šanci. Jenže ono se fakticky nic moc nezměnilo – a rovnováha zůstává vychýlena ve prospěch Trumpa, který vede ve většině klíčových států.“

Samozřejmě, David Axelrod jako Obamův člověk to může říkat z rozhořčení, že při rozhodování o Bidenově nástupci byl Obama (pravděpodobný strůjce “puče” proti Bidenovi) odsunut na vedlejší kolej. Ale v tom, co říká, je více logiky než v neutuchajícím nadšeném básnění o “rozmachu Harrisové”. Je to trochu jako přes kopírák se situací v roce 2016. I tehdy měla Hillary Clintonová podle všech liberálních médií stoprocentní jistotu vítěztví, a podle všech průzkumů neustále „vedla s pohodlným náskokem“.

Plastový “Walčík” má hned problém

Kamala Harrisová si včera oficiálně vybrala Tima Walze za svého kandidáta na viceprezidenta. Kdo je Tim Walz? Na rozdíl od předpovědí politických analytiků a sázkových kanceláří to není ani další progresivní politička, ani vyslovený reptiloid, ale „celuloidový“ guvernér Minnesoty.

Rozhodnutí je už na první pohled kontroverzní. “Pan Walčík” dokonce ani nevede rozhodující stát, jako například Josh Shapiro v Pensylvánii. Harrisové může v souboji pomoci jen jako stínový politik.

Rodák z Nebrasky, se pravděpodobně obrátí na své venkovské kořeny a pokusí se získat zpět bílé dělnické voliče, kteří dnes hlasují pro Trumpa. Kromě toho zaujme “levicově politicky korektní” propalestinský postoj, aby pomohl Harrisové získat podporu muslimských voličů. Nejdříve však bude muset vysvětlit, kam zmizely státní peníze během pandemie COVID-19. Nebo proč mu trvalo tak dlouho, než poslal Národní gardu potlačit rabování BLM po zabití George Floyda. Obdobných témat a otázek se nyní vynoří tuny.

V podstatě od Walze nelze očekávat nic dobrého. Je to cynický pragmatik zcela oddaný prograsivistickému běsnění Demokratické strany. Typické pro něj je, že zbaběle odešel z armády, když se dozvěděl, že jeho jednotka bude nasazena v Iráku.

Je to kovaný Demokrat – tedy mění názory jako na běžícím pásu. V poslední době je pro potraty, pro přísnější zákony o zbraních, pro legalizaci marihuany, pro americkou expanzi proti Rusku a pro Ukrajinu. Pochopitelně se velmi kriticky vyjadřuje o Trumpovi.

Právě takového “plastového Walčíka” Kamala chce. Ten ji nezklame.

Nedělejme si o této dvojici žádné iluze.

Zdroj