Ušetříme … ?

JIŘÍ FIALA

S lehkým, tragi-komickým úsměvem, lze sledovat snahy vlády ušetřit ve státním rozpočtu. Obvykle, bohužel, na zcela nepravých místech.

Problém děr ve státním rozpočtu se naposledy viditelně scvrkl na snížení valorizace penzí. Vláda se přiznala, že se vyhnula řádnému legislativnímu procesu jenom proto, aby prý v presidentských volbách nepředhazovala Babišovi laciné sousto pro jeho kampaň.

Obávám se, že dosáhla opačného výsledku : Populistům nahrála tak, jako málokdy – a ti dostali výjimečnou šanci se před kamerami rvát v parlamentu o řečnický pultík, prý v zájmu všech důchodců, o kterých dobře ví, že tvoří velmi podstatnou – a ukázněnou – voličskou základnu.

Domnívám se, že tímto přiznáním vláda ztrácí kredit i u těch, u kterých snad nějaký zpočátku měla. Důležitých a legitimních cílů totiž nelze dosáhnout pokoutnými nebo zcela nezákonným prostředky, to je vždycky cesta do pekel.

Heslo “Účel světí prostředky”, který – prý – u nás kdysi zavedli jezuité – a pak s nadšením převzala každá totalita, která se tu kdy objevila – prostě neplatí a obrátí se vždy proti těm, kteří takto jednali.

Ušlechtilých cílů prostě nelze dosáhnout bídnými a nešlechetnými prostředky, natož nezákonnými, natož podvodem.

A tohle – toto přiznání vlády – částečný podvod na voličích zjevně byl. Současně tím vláda říká, že všechny důchodce má za debily, kterým nelze uvolňovat informace jen tak, protože by pak všichni volili Babiše. Jinými slovy – že bez laskavé cenzury dění ze strany vlády by všichni důchodci volili Babiše, protože to jsou primitivní nezodpovědná paka, myslící jenom na sebe.

Myslím si, že už jenom za toto krásné ocenění se budou voliči vládě revanšovat, a to nikoliv tím, že by volili Babiše (resp. ti, co ho volit chtějí, ho budou volit stejně, bez ohledu na péči vlády o to, kterou informaci jim kdy uvolní), ale tím, že pokud vláda má o nich takové krásné a vysoké mínění, jako o partě poloprávných debilů, budou mít oni stejně vysoké mínění o ní. A to především ti zodpovědnější, kteří by Bureše nikdy nevolili.

Snížení valorizace penzí je sice správným krokem, bohužel špatně provedeným, špatně načasovaným a hlavně – vytrženým z kontextu a ojedinělým.

Úplně jinak by stejná akce vyzněla, kdyby jí předcházelo zmrazení platů politiků či soudců a dalších státních zaměstnanců – a ne aby byli důchodci těmi prvními, kdo má cosi položit na oltář vlasti, byť bych tuto oběť považoval za správnou a vlastně dávno žádoucí.

To, že jim důchody zvýší míň, znamená, že jim je ale pořád zvýší – a chtít je zvýšit o celou inflaci zase znamená se té inflace nikdy nezbavit a roztáčet ji pořád dokola.

Mimochodem, zde vláda naráží na svůj druhý slabý bod, svou druhou Achillovu patu – a sice inflaci samu. 

Sama vláda říká, že změna systému valorizace důchodů by nebyla potřeba, kdyby inflace takto nebujela. A – proč tak nadále bují, když máme prý pravicovou vládu, která se zavázala snížit inflaci na přijatelná 2% ?? Ale i kdyby 5%.

Ale ne 15, nebo 20%. Jak právě zde můžeme snadno vidět, právě neléčená inflace je tím hlavním středobodem a příčinou všeho zla, okolo kterého se všechno ostatní točí a odvozuje.

Změna systému valorizace penzí by také vyzněla úplně jinak, pokud by jí předcházela jiná – rozumná a důležitá – úsporná opatření, a to především tam, kde snadno uspořit lze.

Nemám sice k dispozici makroekonomické propočty, kolik by co dělalo v konečném výsledku, ale je mi velmi dobře jasné, že především v justici a policii lze ušetřit desítky miliard bez toho, že by se snížila jejich efektivita, ba spíše naopak.

Jenže – to bychom nesměli mít jenom udržovací vládu, ale vládu, která se nebojí ohniště pořádně rozhrábnout.

Vláda zkonstatuje, že máme příliš vysoký počet vězňů – a nic dál. Proč ho máme, jakých vězňů, co by se s tím dalo udělat – o tom nic.

Že by vláda navrhla zrušit nejčastěji používaný § 196, jinde neexistující, o tom opět ani slovo. Typicky komunistický paragraf, na kterém ovšem staví všechny státní orgány, policií počínaje a úřady práce konče. Kolik by to hodilo, kdyby se třetina všech vězňů, sedících podle tohoto paragrafu propustila – nikde ani slovo. A ani se to nenavrhne, ani se to nezkusí.

O platech soudců ani nemluvě, ty patří na půlku, zejména při vědomí toho, co naprostá většina z nich odvádí, co umí a jací to jsou lidé po mravní a morální stránce, ne jen po té odborné, i když i v té lze snadno a s úspěchem zapátrat po velkých rezervách.

Nevím, kolik by to hodilo, kdyby se počet soudců snížil na polovinu a jejich platy rovněž – ale jako signál do společnosti, o tom, že šetření se myslí vážně a že to bude bolet i někoho jiného než jen důchodce – by to byl naprosto unikátní a nebývalé síly.

Ostatní by se pak na úspory, po nich žádané, dívali úplně jinak.

Pokud jde o policii, tam se nedomnívám, že by se platy měly výrazně snižovat, spíše diferencovat podle skutečných výsledků práce – ale zcela jistě by se mohl výrazně zredukovat jejich počet, a ne že je jich pořád málo, když ti stávající často nedělají nic nebo nesmysly – a nikdo to nekontroluje a nikomu to nevadí.

Opět nevím, kolik by to hodilo celkem, něco ale jistě – a opět, jako signál do společnosti – naprosto unikátně silný.

To, co vláda stran úspor zatím předvedla, nelze označit jinak než jako směšné pokusy zjevného diletanta, který na jedné straně ušetří dvacku, na druhé, ve stejné souvislosti, vyhodí stovku – a ještě všechny pořádně naštve.

Typický příklad: Příspěvky na stavební spoření. Z hlediska státu – skoro nula, Z hlediska občanů – nejen důvod k pořádnému naštvání, ale také důvod k zamyšlení, na čem vláda šetří a co oželí. Snahu občanů vybudovat si vlastní bydlení ?? O to vláda nestojí ??

A vůbec nejlepší vtip jsem si přečetl včera: Že prý by se mohly zrušit některé svátky, aby jich nebylo tolik – že by se pak jako napracovalo víc. 

No – a proč je třeba nezrušit všechny ? A zavést znovu – jak tomu bylo do roku 1968 – pracovní soboty ?? Aby aspoň bylo jasně vidět, kam jsme to s tzv. mafiánským kapitalismem dotáhli ??

Ale když už někdo přišel s tímhle geniálním nápadem – revizí svátků – pár poznámek bych k tomu měl. 

Především – Štědrý den. To je totiž ryze účelový den volna, jenom proto, aby byl klid k úklidu a ke štědrovečerní večeři. Jinak tento svátek nemá sebemenší oporu ani v církevním výkladu, ani v tradicích, ani nikde jinde. Štědrý den prostě byl a je obyčejným pracovním dnem, vždycky tomu tak bylo – a svátečním se stal jenom proto, že svátku předchází a ze starých časů jsme zdědili zvyk, že svátky se slaví večer předem, spojeno s tím, že den – podle starých Římanů, ale i Čechů – končíval se západem slunce, a s nocí už začínal den nový. Viz typicky sv. Mikuláš. Také chodí 5. večer, ač svátek má den následující.

Štědrý den jako svátek je tedy svátek jednak ryze nový a jednak zcela bez opodstatnění. Svátek to je leda uklízení a vaření, pokud to někdo nestihnul předtím. Ale jinak na něm opravdu nic svátečního není, a to ani v křesťanské církvi ne.

Stejně tak bych rozhodně navrhnul – spolu s mnoha ostatními – zrušit 17. listopad, už vzhledem k výsledkům, jaké přinesl. Výměna jedné garnitury za jinou, stejně špatnou, v mnohém ještě horší.

17. listopad býval dříve výhradně studentským svátkem, nechť je jím i nadále – a v kalendáři – památným dnem. A to hlavně s ohledem na 17. listopad 1939.  Bez dne volna. Které – ve studeném listopadu – stejně většina, pokud neodjela na chalupy – používala jenom k tomu, aby se serval kde kdo s kde kým, nejčastěji o to, co je demokracie a co ne.

Jestli to pomůže naší diletantsko-prýpravicové vládě, položme na oltář vlasti tyhle dva dny.

Dalo by se samozřejmě uvažovat i o 1. máji, jenž své opodstatnění rovněž zcela ztratil a kterého zneužívaly zejména obě předchozí totality – ale tam platí to, co o 1. lednu.

Totiž že většina je po předchozí čarodějné noci natolik nestřízlivá, že by si stejně musela vzít volno…

A naší vládě – zatleskejme.

Když už selhává ekonomicky i společensky – jako bavič je fakt dobrá. Podobné srandy jsme si dávno neužili…

JIŘÍ FIALA

(7 votes, average: 4,86 out of 5)

Loading...