Už jsme byli smířeni s tím, že tentokrát to vyjde. Nějakým zázrakem se ale stalo, že strany, které v Německu mají vytvořit příští vládní koalici, téma zrušení neomezené rychlosti na Autobahnech zcela opustily a omezení zavést dokonce výslovně nechtějí.
Náš dlouhodobý názor na omezení rychlosti na silnicích patrně znáte. Jsme odpůrci jakýchkoli plošných rychlostních limitů mimo město, své místo mají podle nás pouze tam, kde to situace z různých důvodů vyžaduje. Jsme přesvědčeni, že lidé budou omezením věnovat pozornost tím spíše, čím více v nich budou vytvářet dojem smysluplných opatření. Pro rozumného člověka je opravdu těžké pochopit, že stejný rychlostní limit platí v osm ráno na křižovatce na horizontu spletité silnice o šíři, která pořádně nepojme ani dvě moderní auta vedle sebe, i na rovné čtyřproudové silnici první třídy ve tři hodiny v noci. Smysl to nedává žádný, zvláště když policie s gustem vyrazí měřit hlavně na druhá zmíněná místa – protože na prvním by nikoho nezměřila, nikoho nepokutovala a tím podle některých „špatně pracovala”.
V lidech je ale dlouhodobě vytvářen dojem, že silnice jsou extrémně nebezpečným místem a že rychlost na tom má hlavní podíl. Ani jedno není pravda. Jakkoli si všichni můžeme přát, aby na nich nikdo neumíral, všem nehodám nikdy nezabráníme. Zejména technickým pokrokem v oblasti bezpečnosti jsme ale dosáhli toho, že na silnici jste v autě v relativním bezpečí a najde se statisticky bezpočet mnohem rizikovějších činností. Že rychlost nezabíjí, se pak prokázalo už mnohokrát, nevíme o jediném případu, kdy by zvýšení omezené rychlosti vedlo k většímu nebezpečí na silnici. Dokonce i příklad zrušení (sic) omezení v komunistické ČSSR o tom vypovídá, a to byly doby, kdy zabít se v autě bylo relativně snadné i ve 40 km/h, natož pak ve 140 km/h.
Přes všechnu racionální argumentaci existuje ve vyspělých zemích jen minimum míst, kde by rychlejší jízda po veřejných silnicích nebyla pomalu hrdelním zločinem. Jedním takovým je ale kupodivu už po dekády Německo, kde dodnes na asi 70 % tamních dálnic neplatí žádný limit. A funguje to – jde o rychlé a přitom bezpečné prostředí, statisticky bezpečnější než ve všech okolních zemích. Přesto máme pocit, že něco takového nejde dohromady s dnešní červeno-zelenou Evropou, ve které se bezpečnost za každou cenu a ekologie za každou cenu staly mantrami. Co na tom, že experti říkají, že paušální limit by ničemu nemohl, však kdyby to zachránilo jediný lidský život, jedinou zdravou veverku… Důvod se vždycky najde.
Poslední volby v Německu navíc dopadly tak, že daly velkou moc do rukou uskupením, která pro omezenou rychlost jsou, zejména pak SPD a Zeleným. Právě tyto dvě strany mají zasednout v budoucí vládě tvořenou koalicí zvanou „semafor”, a tak se čekalo, že nejnovější pokus neomezenou rychlost zrušit bude úspěšný. Ono třetí světlo na pomyslném semaforu tohoto slepence ale tvoří Svobodná demokratická strana (FDP) v čele s Christianem Lindnerem, který o řadě věcí uvažuje rozumně. A pohled FDP v této věci zjevně převážil.
Včera se tak navzdory přesvědčení SPD a Zelných stalo, že snahy o zavedení paušálního limitu opět míří pod stůl. V rámci vyjednávání o budoucím vládním programu padlo rozhodnutí, že paušální omezení rychlosti na dálnicích nebude součástí agendy a zmíněná koalice si jeho zavedení výslovně nepřeje.
„Chceme z Německa udělat vedoucí trh s elektrickými auty, a proto masivně urychlit rozšiřování infrastruktury dobíjecích stanic. Obecný rychlostní limit nebude existovat,” uvádí se ve společném prohlášení, který představitelé stran předložili veřejnosti včera. Zelení, kteří si limit přáli nevíce, pak dodali, že jej zkrátka nebyli schopni prosadit, v jiných oblastech jsou ale „velmi spokojeni”. Jeho zavedení se tak zdá být hru minimálně na další čtyři roky.
Dodejme, že přes pozitivní nejnovější vývoj nevěříme, že by se zrušení neomezené rychlosti na Autobahnech nepodařilo dříve nebo později prosadit. Dokud ale bude Německo ukazovat zbytku světa, že rychlost sama o sobě nezabíjí a silnice bez paušálních rychlostních omezení mohou být bezpečnější než ty s nimi, naděje na rozumnější přístup k celé této agendě i v jiných zemích nepohasne.
Be the first to comment