Sen o levném provozu elektromobilů se dál rozplývá |

Sdílet článek:

PETR PROKOPEC

Už léta říkáme, že jde o uměle vyvolanou iluzi, která se skutečností nikdy nestane. A další vývoj to jen potvrzuje. Tento dosavadní stav byl dán hlavně odlišnou mírou zdanění, která je dlouhodobě neudržitelná.

V roce 2020 vybrala americká vláda na daních z pohonných hmot 52,72 miliardy dolarů (cca 1,14 bilionu korun). To je opravdu tučná suma, z nichž část jde na opravu silnic. Na něco takového ovšem majitelé elektromobilů nepřispívají. Právě z toho důvodu přibývá států, která od majitelů elektroaut vybírat různými formami nové daně či jiné poplatky. Jejich výše se obvykle pohybuje mezi 50 a 225 USD (1 100 až 4 900 Kč), což je v mnoha případech vskutku kuriózní. Třeba Kalifornie totiž od elektromobilistů vybírá peníze, které jim dříve poskytla na pořízení vozu.

Nově se k 18 státům, které již roční poplatky zavedly, přidá také Texas, byť zákonodárci zatím stále jen rozhodují o jeho výši. Původně navrhovaných 200 USD (4 400 Kč) z rok totiž vyústila v nemalou kritiku. Část politiků se snaží prosadit poloviční sumu, přičemž za příklad dávají právě Kalifornii. V té pak sice skutečně majitelé elektromobilů platili sto dolarů (2 200 Kč) ročně, ovšem v mezičase došlo na zvýšení poplatku na 175 USD (3 800 Kč). Nejspíše pak nepůjde o poslední posun tohoto druhu.

Politici navíc začínají mluvit o dalších možnostech, jak majitele elektromobilů kasírovat ještě větší měrou. Ve hře jsou jak poplatky odvíjející se od ročního nájezdu, tak i takové, které by byly navázány na hmotnost. V prvním zmíněném případě je tu nicméně značná překážka v podobě soukromí. Aby totiž úřady měly k dispozici reálná data, je zapotřebí, aby měly neomezený přístup k palubnímu systému aut. V té chvíli ale již pomalu mohou monitorovat, kde se kdo pohybuje.

Poplatky založené na hmotnosti aut se oproti tomu zdají být férovější, už jen proto, že lépe korespondují s daněmi uvalenými na pohonné hmoty. Majitelé velkých a těžkých pick-upů jsou na tom totiž se spotřebou daleko hůře než vlastníci malých aut, logicky proto do státních rozpočtů odvádějí vyšší sumy. Ty pak vyrovnávají větší poškození vozovek, které je spojeno s vyšší hmotností. A protože elektromobily jsou těžké, měli by jejich majitelé na opravu přispívat více.

Ať nicméně již vše dopadne jakkoli, jisté je jedno – pokud kdokoliv doufal, že s elektromobilitou budou spojena jen samá pozitiva a sociální jistoty, pak jej čeká opravdu kruté vystřízlivění. Během pár let a na mnoha trzích dokonce již v řádu měsíců totiž zcela zmizí dotace. Místo toho je naopak třeba počítat s tím, že vlády začnou peníze, které do bateriového pohonu nacpaly, vybírat zpátky. Roční poplatky jsou přitom jen prvním krokem, čekat lze totiž i zdanění elektřiny.

Sen o levné mobilitě tak končí dříve, než vůbec pořádně začal. Byl dán jen přerozdělováním a odlišným zdaněním, nikoli fakticky vyšší ekonomickou efektivitou provozu takových aut. A v tom případě je člověk vždy jen jedno administrativní rozhodnutí od momentu, kdy se situace zásadně změní. Z dlouhodobé perspektivy vždy vyhraje jen realita a zdravý rozum, vždy.