Nizozemský sen o nadvládě elektromobilů se rozplývá, mezi dražšími vozy znovu vládnou jiné |

Sdílet článek:

Pokud by někdo měl kupovat elektrická auta především, pak jsou to zákazníci dražších modelů, u nichž není rozdíl mezi cenami konvenčních a elektrických alternativ zásadní. V Nizozemsku tomu tak bylo, už není.

K přechodu na elektrickou mobilitu je nyní politicky tlačena celá Evropa, dvě země ale mezi ostatními začaly vystrkovat růžky o několik let dříve, Norsko a Nizozemsko. Každá je ale trochu jiná a každá na to jde jinak.

Norsko je tak trochu pokrytecký socialistický ráj – živen je především z těžby a prodeje ropy, tedy i z následné výroby a prodeje fosilních paliv, která jsou ale v zemi fjordů stále více zakázaným ovocem. Jde také o stát s extrémním zdaněním nových aut, takže ta elektrická vlastně ani nemusí dotovat – stačí je méně danit, aby vycházela levněji než jiná. A má spoustu relativně levné „zelené” elektřiny z vodních elektráren. Je to ale také prťavá země – 5,3 milionu lidí tam provozuje asi 2,8 milionu aut, to je zanedbatelné i vedle České republiky. Norsku tak experiment s přechodem na elektrickou mobilitu přes rozličné zádrhele vychází a zdá se, že brzy se tam nebude prodávat nic jiného než elektromobily a hybridy.

Nizozemsko je v lecčem podobné. Má dost „zelené” elektřiny zejména z větrných elektráren, jenže ne zase tolik, takže elektrika je tam dražší. Také v Nizozemsku jsou koupě a provoz aut zatížené vysokými daněmi, ale ne zase tak vysokými. A byť leccos se snaží dohnat extrémním zdaněním paliv, když tam benzin stojí přes 50 Kč na litr, není to země, která by mohla sáhnout do kasy naplněné petrodolary a svým občanům snášet modré z nebe. Zvlášť když jde o mnohem větší zemi – žije v ní 17,3 milionu lidí vlastnících přes 8 milionů aut. Vše tam tedy musí v mnohem větším měřítku alespoň nějak ekonomicky vycházet, a tak Nizozemsko na rozdíl od Norska nemůže „držet spalovací auta pod krkem”, dokud nevydechnou naposledy.

Vysoké zdanění auta na benzin či naftu a nízké na elektřinu je tedy třeba vyrovnávat a přesně to se tam v posledních letech dělo ještě před tím, než elektromobily na trhu převzaly vládu. Nizozemsko prostě nemá peníze na to, aby ve zprvu nastolené praxi pokračovalo donekonečna. Jako člověk, který strávil v zemi tulipánů kus života, vás nechci zatahovat do složité matematiky tamních bijtellingů (dodatečné zdanění aut na základě emisí CO2), BPM (soukromá daň z motorového vozidla) a silničních daní, ve stručnosti ale řeknu, že tato zdanění byla zprvu u elektrických aut posunuta velmi blízko nule s velmi velkorysými cenovými stropy. To je ale pryč.

Po 1. lednu 2020 došlo jen ke zvýšení bijtellingu ze 4 na 8 % (standardně 22) a zavedení cenového stropu 45 tisíc Eur. Nyní už je hotovou věcí zvýšení z 8 na 12 % a zavedení cenového stropu 40 tisíc Eur, a tak se tamní Vereniging Zakelijke Rijders (Asociace řidičů služebních aut, řekněme) podívala na desítku nejčastěji dnes pořizovaných aut s cenou nad 40 tisíc Eur právě pro tyto účely. A zjistila, že už předchozí omezení výhod způsobilo, že těmto vozům nevládnou elektromobily.

V celé desítce už jsou jen tři, ačkoli dříve byly dominantní – Škoda Enyaq, Ford Mustang Mach-E a Polestar 2. Tesla už dříve vyklidila pole, teď bodují elektrické novinky. Vereniging Zakelijke Rijders se ale ptá, jak to bude příští rok, až v těchto sférách bude pro elektromobily výhod ještě méně? Dá se skoro očekávat, že pole vyklidí zcela nebo téměř zcela.

Žádanější než elektrická jsou tedy nyní benzinová (občas i dieselová, jejich podíl na nizozemských prodejích je ale v tuto chvíli zanedbatelný) auta a vozy s benzin-hybridními pohony – jmenovitě BMW řady 3, BMW X3, Volvo XC60, BMW řady 5, Mercedes třídy C, Audi A4 a BMW X5, v tomto pořadí. To je skutečně pozoruhodný stav, na úsvitu „evropské elektrické revoluce” poněkud nečekaný.

Situace v Nizozemsku tak svědčí zas a znovu o jediném – elektromobily dnes nejsou konkurenceschopným produktem vedle aut se spalovacími motory v celé škále talentů, které jsme u osobních aut pro široké využití začali vnímat jako samozřejmost. Pokud je zvýhodníte, zadotujete je apod., mohou dominovat, i když to ale vydržíte spoustu let, beztak začnou znovu prohrávat, jakmile výhody odstraníte. Přijde nám absurdní, že se všemi těmito zkušenostmi chce někdo nařídit elektromobily celé Evropě už za 14 let, ale to asi nezmiňujeme poprvé.