Proč je vlastně migrační pakt špatně (3. díl) |

Sdílet článek:

ROBERT KOTZIAN

V prvních dvou dílech (zde a zde) jsem psal o povinné solidaritě. o problému glajchšaltizace, tj. sbližování národních praxí, které migrační pakt způsobí. Nyní se podíváme na to, jak EU nehodlá nechat snad žádný prostor pro tvrdší přístup členských států k vyřizování žádostí o azyl.

Migrační pakt obsahuje na řadě míst příkazy k dodržování základních, tj. lidských práv migrantů, a k „politickému“ dohledu progresivistických agentur EU prošpikovaných aktivisty. Dohlížet budou také politické neziskovky.

Jenže lidská práva už dávno nejsou garancemi pro původní Evropany, ale zadními vrátky pro neřízenou migraci. Smyslem zmínek o základních právech a dohledu agentur EU, dokonce místy i agentury OSN pro uprchlíky (UNHCR), je zabránit „zlobivým“ členským státům v případných pokusech o přísnější přístup k migrantům.

Tato metoda se už osvědčila. V právních předpisech, kterými se řídí FRONTEX, se vliv lidskoprávní agendy natolik rozšířil, že FRONTEX hranice Evropy brání už jen na papíře. Na všechno tam dohlíží lidskoprávní politruci a poradní fórum, ve kterém zasedají politické neziskovky.

Dohled nad dodržováním základních práv a dohled agentur EU vypadá šlechetně. Ale nemylme se, jeho cílem je minimalizovat případné pokusy o přísnější postup některých států. Migrační pakt přes všechnu kritiku některá dílčí zpřísnění přináší. Ale ta budou díky „politickému“ dohledu vykládána co nejvíce ve prospěch migrantů a tím postupně vyprazdňována.

Tento „politický“ dohled je přítomen i v současných předpisech. S migračním paktem však významně posílí. Migrační pakt se proto nakonec stane významně měkčím, než vypadá na papíře a než je nám prezentováno evropskými elitami.