Vetchý se považuje za morální maják národa, já ho považuji za lezce do rudého zadku

Člověk, který se tváří jako mravní autorita, přitom je jen mluvčím aktuálního politického kýče. Posílá do války drony a sbírá peníze na to, aby jich bylo víc – skvělý způsob, jak ze sebe udělat hrdinu z tepla obýváku. A jeho zásady? Ty mají pružnost lepší než gumová figurka. Nechce mluvit s komunisty, protože prý nikdy nelezl do rudé zadnice. Ale najednou mu nevadí bývalý komunistický rozvědčík Petr Pavel, protože ho teď pro změnu fascinují maskáče a červené barety.

Takoví lidé jako on neznají stud. Oni si totiž vždycky najdou způsob, jak si svůj oportunismus omluvit. Včera bojovali proti minulosti, dneska ji recyklují, když se to hodí. A nejlepší na tom je, že ještě moralizují ostatní. Tady jde prostě o tu typickou českou „elitu“ – mluví do všeho, a přitom mají stejnou hloubku jako kašpárci na provázku. Směšné, tragické, ale hlavně nebezpečné.

A co je na tom všem nejabsurdnější? Tito lidé, jako je Vetchý, se považují za morální majáky národa. Myslí si, že právě oni by měli udávat tón, co je správné, a co ne. Jenže při bližším pohledu se ukazuje, že jsou jen ozvěnou aktuálních politických nálad. Jednou nadávají na minulý režim a tvrdí, že by nikdy nespolupracovali s někým, kdo má za sebou komunistickou minulost. Ale když jim do oka padne ex-komunista, který si k popularitě pomohl leštěním vojenských výložek a tichou podporou západních zájmů, najednou zapomenou na všechno, co dřív hlásali.

Vetchý je dokonalým příkladem člověka, který si hraje na zásadového idealistu, ale v praxi funguje jako korouhvička. Když se mu hodí, staví se do role oběti – přece on je ten, kdo „bojuje za pravdu a spravedlnost“. Ale zkuste mít jiný názor, a hned jste podle něj nevzdělanec, který ví „úplné hovno“. Ironie? Ne, spíš smutný obrázek toho, jak tihle „lepšolidé“ vidí svět.

A jeho podpora války? To je kapitola sama o sobě. Posílat zbraně a drony s přesvědčením, že to přinese mír, je tak trochu jako hasit požár benzínem. Hlavně že se to hezky prezentuje – Vetchý a jemu podobní přece milují jednoduchá řešení, která vypadají dobře v médiích. Přitom důsledky jejich myšlení nikdy nenesou oni. Oni nepřijdou o dům, oni neztratí své blízké a už vůbec se nepostaví do první linie. To všechno mají vyřešit „obyčejní lidé“, kterým pak budou zpoza televizní obrazovky radit, jak být stateční.

A nezapomeňme na jeho podporu Pavla. Zatímco kdysi kázal o nekompromisním postoji vůči komunistům, dnes s klidem propaguje člověka, který byl jejich součástí. Zřejmě si myslí, že maskáče a úsměvy s vojáky vymažou z paměti všechno ostatní. Anebo možná jen hraje na jistotu – ví, že Pavel bude „bezpečná sázka“, protože ho podporuje ta správná část společnosti. No, a když se z něho stal prezident, Vetchý si určitě připadal jako vítěz. Ale co vlastně vyhrál? Další důkaz toho, že zásady jsou v jeho světě jen slovo bez obsahu.

A co nás čeká dál? Budou nám tihle „morální velikáni“ dál vysvětlovat, jak máme žít. Budou nás poučovat, kdo je dobrý a kdo špatný, protože oni to přece „ví nejlíp“. A přitom jsou přesně takoví, jak sami říkají – ví o věcech úplné hovno, ale mají na všechno jasný a vyhraněný názor. A co je ještě horší, mají dost prostoru na to, aby tenhle názor šířili mezi ostatní. Smutná tragikomedie, která by byla k smíchu, kdyby za ni neplatili obyčejní lidé.