Korejské lidově demokratické hrátky s coup d’etate a poučení z krizového vývoje

Jistě jste se od našich mainstrýmových novinářů dozvěděli, že v jižní Koreji proběhl nepodařený státní převrat. Vonuce si stěžovaly a doprovázely své komentáře poukazy „křehkou demokracii“, kterou bylo třeba chránit. Teď se důsledky snaží vymlčet.

Vonuce ovšem celou story tak zamotaly, že ani nevíme, kdo je ten hodný a kdo je největší zloun, a tak jsem si řekl, že je potřeba si v tom udělat pořádek. Abych třeba něco nepropagoval nebo nepodněcoval a nedostal se tak do hledáčků lidí jako je soudruh plukovník strategický komunikátor Foltýn nebo soudruh nejvyšší státní prokurátor Igor Mříž, užitečný za každého režimu, co už na začátku konfliktu Ruska s Ukrajinou věděl, že budou zlí Rusáci páchat genocidu, ještě předtím, než vůbec pomocí fejků nastala. I když zas na druhou stranu na označení svině musí být každý správný dezolát, hnusák, zmetek a hajzl patřičně hrdý.

Jsem toho názoru, že příběh korejského coup d’etate má značné konotace s naším čekoprasečákem, dokonce víc, než by si kdo na první dobrou dokázal představit, a proto je potřeba jej vykřičet do celého světa.

Takže si příběh povězme nejdřív od konce, jak nám to říkají naše novinářské vonuce. Žil byl jeden korejský prezident jménem Jun Suk-Jol. Žila byla jeho strana zvaná Strana moci lidu. Myslím, že z hlediska demokratických principů už ten název zní naprosto úžasně, lepší je už jen „Sluha národa“. No a tahle strana soudruha korejského prezidenta v posledních volbách neměla štěstí a místo v parlamentu obsadili dezoláti. Jednou, zčistajasna, se soudruh korejský prezident probudil a řekl si: naše země je ohrožena ztrátou hodnotové prozápadní demokracie, protože lid není moudrý a nevolí hodnotové strany ale samý dezoláty a dokonce – ti populisti a extrémisti spolupracují s režimem největšího světového zlouna Kim Čong Una a chtějí nám tady podvracet demokracii! Soudruh hodnotový korejský prezident dospěl k názoru, že křehká demokracie státu Jižní Korea je v ohrožení a proto je třeba nastolit diktaturu a rozpustit parlament, aby nám snad občanskej ksindl tu naši demokracii nezměnil v něco nehodnotového. Soudruh korejský prezident tedy (údajně) zavolal soudruhu ministru národní obrany ze stejné partaje a soudruh ministr dal příkaz korejské armádě k obsazení Národního shromáždění, které bohužel pro korejskou stranu moci lidu nemělo to správné složení ve smyslu zákonodárného procesu. Soudruh korejský prezident na to konto synchronizovaně vyhlásil stanné právo, zákaz vycházení a další hodnotové demokratické fičury, protože demokracie byla kurva v ohrožení, takže je přece jasné, že to, co demokracii nejvíce prospívá, je vojenská diktatura, vole, ne?

Cílem akce byla paralýza nehodnotově zvoleného Národního shromáždění (korejského parlamentu), jednotliví parlamentní dezoláti a svině se měli pochytat, zavřít a pomocí vykonstruovaných politických procesů odsoudit, což by bylo šlo velmi snadno, neboť soudruh prezident má rozsáhlé pravomoci, na rozdíl od našeho agenta Pávka, například může kdykoli odvolat nebo jmenovat generálního prokurátora, jmenuje libovolně soudce a tak podobně. Následně by se do parlamentu prostřednictvím mediálního vymývání mozků navolili vhodné hodnotoví soudruzi ze správné strany barikády tak, aby hodnotová prozápadní demokracie zůstala zachována.

Soudruzi ze strany moci lidu ovšem celou akci značně posrali a nedomysleli a vojáci korejské armády nedostali patřičné politické školení, a tak nějak nebyli úplně srozuměni s tím, aby stříleli do poslanců, takže se v parlamentu za asistence vojska odehrála demilitarizace a denacifikace korejského parlamentu, který urychleně schválil zákon rušící stanné právo a vykazující vojenské osoby z parlamentu. Vojclové sklapli krovky, zasalutovali a vysmrádli z parlamentního bojiště po ukrajinsku. Celou akci poznamenala i značná přítomnost lidí v ulicích, kteří tak nějak zvysoka srali na rizika spojená s porušováním stanného práva a ani tamní fízlové nebyli úplně připraveni do těch statisíců demonstrantů v ulicích začít střílet. Prostě se to všecko posralo a teď se bude účtovat.

Nepodařený státní puč po ukrajinsku už stál křeslo ministra obrany, který je toho času obviněn ze vzpoury a vlastizrady a údajně dlí v kriminále. Horší to bude se soudruhem prezidentem. Soudruh prezident sice vyhlásil stanné právo, ale popřel, že by nařídil obsazení parlamentu, prý si s ministrem povídali jen o počasí. On přece nic neporušil a to stanné právo vyhlásil víceméně podle korejských zákonů, protože podle jeho názoru chod hodnotového státu ohrožen byl, takže sorry jako. Manipulace a značně extenzivní výklad různých ohrožení dle zákona není jen korejská specialita, to už víme všichni, kdo si zažili léčbu pandémie čínské chřipky pomocí fízlů a jejich sprostého teroru. A jak se soudruzi fízlové panečku činili! Takže pokud si myslíte, že to u nás není možné, jste na velkém omylu. Možná proto je fialovej hnus tak klidný.

Poté co šestihodinový puč soudruha korejského prezidenta selhal, novinářské vonuce celého západního hodnotového světa poskytují poněkud podivnou media coverage a unisono doplňují před substantiva hodnotící korejský coup d’etate adjektiva „údajný“. Údajná vzpoura, údajně nezákonné stanné právo, údajný státní převrat, a tak podobně. Pokud tyhle sprosté vonuce kauzu nenechají úplně umřít, což by bylo pro ně a jejich chlebodárce asi nejlepší, bude to mít ještě pokračování, a slova údajný budou doplňovat i další hodnotová adjektiva, na to se můžeme spolehnout. A můžeme tento přístup srovnat například s přístupem k panu Cimickému před jeho odsouzením v první instanci, protože tam jsem slova jako „údajný“ nikdy neslyšel.

Soudruha korejského prezidenta nikdo odvolat jen tak nemůže, soudruh prezident tak musí čelit zákonnému procesu impeachmentu, což prý znamená, že se mají 2/3 parlamentu vyslovit pro jeho odvolání nebo musí jeho odvolání stvrdit ústavní soud. To se ale nikdy nestane, neb prezident do ústavního soudu jmenuje svoje lidi. Soudruzi z jeho vlastní strany okupují 108 křesel z celkem třistačlenném parlamentu, a tak soudruh korejský prezident, zdá se, vydrží. Podmínkou ovšem je, aby se za svůj čin (vyhlášení stanného práva) omluvil národu a vystoupil z jeho rodné strany, neboť již název této strany je s počínáním soudruha prezidenta v příkrém rozporu.

Nyní si řekneme ten zbytek příběhu, který šestihodinovému debaklu prezidentského zmrda předcházel.

Ačkoli naše novinářské vonuce mluví o jižní Koreji jako málem o kolébce demokracie, opak je pravdou. Nejen Korea severní ale i Korea jižní byla od roku 1953 po dost dlouhou dobu vojenskou diktaturou. Vyhlášení stanného práva a střílení do lidí v jižní Koreji tedy není nic ojedinělého. Stejným způsobem postupoval i jistý jiný soudruh prezident Čon Du-hwan v roce 1979, který si v roce 1979 vůbec nebral servítky a ve spolupráci s CIA vystřílel 207 vlastních občanů, převážně studentů, 987 jich je doposud nezvěstných (tedy zadržených a zavražděných) a asi 2500 raněných. V roce 1997 ho za to měli oběsit po procesu století, ale nakonec dostal milost, studenti byli blahořečeni a 18. květen se stal pamětním dnem v korejském kalendáři v rámci tzv. „národního usmíření“.

Jak jistě víte, jižní Korea je stále technicky ve válce s Koreou severní, příměří je uzavřeno na demarkační linii na 38. rovnoběžce. Pro jižní Koreu z toho vyplývá, že je de facto vojenskou kolonií amerických soudruhů, co spolu na úrovni amerického deep state mluví. Asi něco v tom smyslu, jako když u nás byli za komoušů Rusáci. V zemi je množství vojenských základen a kontingent asi 27 000 po zuby ozbrojených vojclů americké armády. Geopolitická poloha korejského poloostrova má pro USA značný vojensko-strategický význam (je zde blízko do Číny, blízko do Ruska a vůbec není od věci mít zde pár raketek středního doletu pro strýčka příhodu, například hypoteticky kdyby Medvídek Pú v Číně moc zlobil). Tudíž je logické a pochopitelné, se američtí soudruzi vždy snažili ovlivňovat dění v zemi k obrazu svému. Dokud měla americká ekonomika v padesátých letech turbo a penízky putovaly přes oceán do Koreje, bylo to OK. Horší je to ovšem za situace, kdy ekonomika USA chřadne a trpí smrtelnými nemocemi jako je neomarxistické sprosťáctví, ESG, banksterství a s tím spojený nekontrolovaný tisk peněz, ekonomický parazitismus založený na rezervní funkci amerického dolaru, propojení se státem a dalším hřebíkem do rakve budou nyní americká cla na dovoz z Asie pod taktovkou Trumpa, což vše neodvratně sekundárně povede k ještě výraznějšímu zchromnutí východoasijského tygra, který se již v tuto chvíli pohybuje v sestupné trajektorii.

Zajímavé je, že korejská ekonomika, co se číselných parametrů týče, je dost podobná té české, jak výkonností měřeno GDP per capita (48 tisíc ku 50 tisíc USD per capita/PPP), nezaměstnaností (2,59% ku 2,64%), veřejným dluhem ku HDP (45% ku 51%), stárnutím, úbytkem obyvatelstva. Strukturálně je to jinak, protože zatímco náš čekoprasečák je víceméně subdodavatelskou kolonií s jednosměrným tokem levných subdodávek do Německa a levnou montovnou, Korejci vyrábějí vyšší přidanou hodnotu a mají na rozdíl od nás to, čemu se říká znalostní ekonomika. Korejské školství bývalo v excelentním stavu, ale podobně jako v čekoprasečáku jde dolů. Korejská ekonomika by na tom měla být výrazně lépe, než česká a důvodem, proč tomu tak není, je právě politický vliv amerických soudruhů, kteří se serou do politiky. Proto se v Koreji američtí soudruzi netěší příliš dobré pověsti a dost velká část společnosti si přeje, aby Američané z Koreje vysmrádli. Ač je to neuvěřitelné, začíná se dokonce mluvit i o postupném sjednocení s Koreou severní, což by byl pomalý proces, který by se neobešel bez dekonstrukce vládnoucího režimu v Koreji severní pravděpodobně trvající několik dekád. Korejci jsou lidé Konfucia, jsou konzervativní, mají respekt před autoritami a myslí velmi dlouho dopředu a jejich mentalita je podobně jako v sousední Číně či Japonsku ovlivněna tzv. „rýžovou kulturou“ (což je termín evoluční, nikoli hanlivý), kterou tak hezky paroduje Terry Pratchett, když píše o vyvažovacím kontinentu. V tomto kontextu si ještě soudruh korejský prezident dovolí vysírat s narativy, že když za Rusáky bojují severní Korejci (což je fake), tak jižní Korea by měla taktéž přiložit ruku k dílu a její armáda by měla bojovat na straně Ukráčů, což prý spolehlivě vyvolalo paniku a naplnilo ulice.

Zkrátka a dobře, američtí soudruzi si v Koreji dělají pořádek po svém, což přináší problémy, především to posiluje v již tak tradiční a hierarchizované společnosti korupci, a to mimo jiné zpětně vede k suboptimálnímu výkonu ekonomiky. Kdo jste v Koreji byli, jistě vás zaujme například nominální síla tamní měny – korejského wonu, který je poznamenán inflací podobně jako česká koruna. Nicméně 1 koruna = 60 wonů, jedna porce kimči s rýží, což je korejské národní jídlo chudých stojí na ulici asi 9000 wonů. Obdobně i předchozí prezidentka byla odsouzena na 24 let a pokutě 18 miliard wonů a následně pardonována za megakorupci v korejské politice. Ví se, že i současného korejského prezidenta dostala do funkce CIA ovlivňováním tamních voleb a médií a soudruh prezident jim to musí vracet, především nesmí za žádných okolností připustit, aby se jižní Korea utrhla z amerického vlivu. A v tom je ten problém. Vládní politici jistí si americkou protekcí a absencí mediální kontroly si prostě dělají, co chtějí a vládnou jako dobytek (srov. se soudruhem Fialou). To způsobilo, že šance na zvolení politiků Strany moci lidu, jsou, řekněme, obdobné jako u našich lidovců, když to trochu přeženu. Opoziční strany, především dominující Demokratická strana, kterou bychom mohli přirovnat k našemu Babišovi, se vyznačují výrazně vyšší mírou antiamerikanismu, což vede nejen k hysterickým mediálním kampaním proti této straně (srov. milion chvilek…) ale příkladmo i k pokusům o zavraždění jejich leadera, které sice mnohem méně populární prezident oficiálně odsoudil, ale kdoví, kdo v tom pokusu o vraždu měl prsty, že.

No tak si to představte: jste lídr země, dlužíte americkým protektorům za ochranu a ovlivňování médií a ti od vás chtějí výsledky. Máte stranu prolezlou korupcí, takže dlužíte nejen jim ale i mnoha svým spolustraníkům, každý na každého něco ví a nemůžete si jen tak jednoduše udělat pořádek, což kruhem vede k prohlubování marasmu a tudíž i vaší nepopularity. Takže vojenský puč už se jednou osvědčil, proč by se neosvědčil podruhé? A tak si vymyslíte pohádky o severokorejských agentech a prostě to ze zoufalství zkusíte. Problém je v informačním věku. Existují sociální média, která dřív neexistovala, a americký protektor už taky není, co býval, nýbrž je to neomarxistický ksindl, který drze a silou vyžaduje, aniž by respektoval vaši reálnou decision leeway a situaci v zemi. Armáda už taky není, co bývala. No, a tak se ten puč nevyhnutelně posere. Utrpí vaše pověst a taky pověst těch debilních zkorumpovaných novinářských vonucí, kteří se to snaží zakamuflovat. A ani za to nedostanou pořádně zaplaceno. Událost nemá dopad pouze doma, ale i celosvětové konotace.

Ani ten blbej puč už americkým soudruhům tak nějak nejde. Kde jsou ty časy Operace Condor, generála Pinocheta, Čon Du-hwana, rozmrdávání Libye, milionů mrtvých v Iráku nebo časy, kdy se v Kábulu bojovalo za Prahu. Teď se jim podařilo pořádně rozmrdat Sýrii, ale už k tomu potřebovali své turecké soudruhy. Rozhodně jim to nepřinese štěstí a užitek, který od toho očekávají. Můžeme počítat s další vlnou uprchlíků a průserů, jejichž konce doposud nelze ani dohlédnout. Když se starali o puč v jižní Americe, ještě mohli aspoň říkat, že šíří ty správné hodnoty, v dlouhodobém horizontu se lidi pod tamními diktátory měli líp a dostali se ze srabu, takže z jisté zvrácené logiky by se dalo tvrdit, že to za ty tisíce zavražděných stálo.

Dnes je patrné, že došlo ideologicky k velkému swapu; kdy se na tzv. „hodnotovém západě“ usádlilo neomarxistické sprosťáctví, pseudoelitářství a neproduktivní parazitismus na úkor bílého heterosexuálního muže a všech, kdo jsou ještě schopni tvořit nějakou hodnotu, zatímco východní státy s byzantinskými režimy, na které jsme se dívali skrz prsty, se emancipují. Rusko se rozloučilo s komunismem a vyznává západnější a konzervativnější hodnoty než samotný západ, Čína je kapitalističtější než USA. Írán je schopen přesných úderů balistickými raketami v Izraeli. Státy BRICs mají již dnes asi o 60% více patentů než státy G7. U nás místo toho kooptujeme na odpovědná místa blbku Pekarovou Adamovou nebo kvalitní blbku Nerudovou a dohadujeme se, kolik to vlastně máme pohlaví a neproduktivní byzantinské formy vlády se nás mnohde týkají víc než samotného Ruska. Máme zkorumpované strany jako Starostové, jejichž důvodem existence je sprostá krádež, nikoho to nevyvádí z míry.

Demokracie, zdá se, jakoby se přežila. V Rumunsku ústavní soud ruší tamní prezidentské volby, protože se jejich výsledek nelíbí americkým soudruhům. Oficiální zdůvodnění? Prý ruská koluze. To už jsme někde slyšeli. Zvolení elitami nechtěného prezidenta USA v roce 2016 je doprovázeno fízlí šikanou nebývalých rozměrů kvůli údajnému vměšování Ruska. Přestože se nic neprokáže, pro zmrdy, kteří tuto kampaň vyvolali, to nemá žádné právní důsledky. V USA se ve čtyři hodiny ráno 4. listopadu 2020 objeví množství hlasů, které skokově zvýší volební výsledek dementního geronta, kandidáta neomarxistů. Soudy na to serou. Vedou se naopak účelové soudní procesy nejen s politiky, kteří nejsou compliantní s neomarxistickou ideologií, ale i s úspěšnými muži, většinou kvůli sexuálnímu násilí. Prasit a zastrašovat se holt musí. Soudy a fízlové si dělají, co chtějí a pravděpodobně to nebude jen česká specialita. Strana gruzínský sen vyhrává parlamentní volby přičemž, je okamžitě vyvolána další barevná revoluce organizovaná prostřednictvím neziskovek financovaných americkými soudruhy. Tamním neomarxistickým vohnoutům stačí jediné, aby začali řvát a mlátit kolem sebe – ukázat jim mrkev přivázanou na konci klacku.

Dnes všichni vzhlížejí k Donaldu Trumpovi jako poslednímu zachránci starého dobrého světa. Jsem v tomto směru velmi skeptický. Podle mého názoru Trump bude maximálně reformovat vnitřní politiku a ekonomiku USA: zavede ochranná cla, bude se snažit daňovou politikou přitáhnout podnikatelské elity, zamezí influxu barevných přistěhovalců skrze jižní hranici. To může přinést parciální ekonomické zlepšení Američanům, ale neodvrátí to zvrácené principy, na kterých funguje ta jejich společnost. Se zahraniční politikou globálního terorismu, agrese a rozvracení Trump neudělá nic. Americké impérium se vyčerpalo a pomalu se rozpadá, ale silně pochybuji o tom, že by Trump byl americkou verzí Gorbačova, který by přestal prudit a vyžírat své kolonie, což ostatně již potvrdili členové jeho vládního týmu. Náš Fiala nebo později Babiš budou stále chodit na americkou ambasádu pro instrukce, jediný rozdíl mezi Babišem a Fialou bude ten, že Babiš to nebude dělat tak okatě.

Když kobyla chcípe, tak nejvíc kope, což americké impérium názorně prokazuje. I kdyby se nakonec neodehrál globální jaderný konflikt, ke kterému je našlápnuto prozatím nejvíc v lidských dějinách, demokracie bude stále méně. Jsme na hranici velké společenské tranzice. Naše děti čeká neradostná budoucnost. Důvody nespočívají pouze v morálním úpadku západu, odvrácení se od svobody a stejných pravidel pro všechny a přivrácení se k nepotismu, korupci a všeobecnému pokrytectví, což je nejlépe vidět na úrovni mainstreamových médií. Tento morální úpadek a bezbřehé sprosťáctví má hlubší kořeny, které již kdysi sepsal Unabomber ve svém manifestu. Technologický vývoj má na lidstvo dva základní negativní dopady: umožňuje kontrolu úzké skupině psychopatickcých zmrdů nad produktivními lidmi a zavedení nových způsobů jejich uzavírání do koncentráků – ať už se jedná o všudy přítomné fízlování formou elektronického dohledu, kontrolu měny prostřednictvím vydávání tzv. digitálních peněz, které bude možno na dálku trasovat, komukoli zabavit, ukradnout nebo omezit pořízení prostředků, které lze prostřednictvím peněz nakoupit. Druhým dopadem je neustálé zvyšování náročnosti skutečného vzdělání, kdy se valná část vzdělání mění víceméně v propagandu, člověk potřebuje vědět více, aby byl konkurenceschopný a to spolu s debilizací a infotainmentem vede k vytvoření závislých mas, které nic neumí, žádné hodnoty netvoří a které se nevyplatí ani vykořisťovat. Do pozice „vykořisťovaných“ dnes dostává neustále se tenčící střední třída, protože ti jediní jsou schopni tvořit hodnoty, a proto je jim co ukrást. To vede ke zkorumpování demokracie, neboť většina deprivovaných stupidních závistivých vohnoutů závislých na státu se ráda připojí k hostině na menšině tvůrců hodnot. Ti na rozdíl od neproduktivních Cemperů nebo Kartousů a dalších sprostých udavačských parazitních zmrdů nemají čas se věnovat boji proti svým parazitům, musí věnovat čas tomu, aby vymýšleli nové technologické vychytávky, aby uživili své rodiny a své děti tvorbou hodnoty. Většina parazitů si nemůže dovolit nechat je jen tak jít. A nemůže si to dovolit ani globální elita, která je rovněž na jejich práci závislá. Proto globální elita adoptovala progresivismus a neomarxismus: protože tato zvrácená ideologie jim umožňuje prostřednictvím deprivované a závistivé masy zbytečných parazitních vohnoutů prostřednictvím takzvané „demokracie“ sprostě okrádat ty, co ještě jsou schopni někomu svojí prací prospět.

K tomu je třeba vytvořit nový jazyk, novou ideologii a nový světový pořádek. A proto je také třeba západní zvrácenou neomarxistickou ideologii odmítnout. Problém je, že nemáme nic, co by tento lidsky mimořádně odporný a morálně zavrženíhodný zvrácený systém nahradilo.