Konec čtyřicetileté epochy |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Jeden z nejlepších evropských intelektuálních kádrů dnešní doby Fedor Alexandrovič Lukjanov v článku v Profilu, který převzala i další periodika, přirovnává zlomovou Gorbačovu epochu s přítomností. Lukjanov je hlavním redaktorem magazínu „Rusko v globální politice“, předsedou prezidia nevládní „Rady pro zahraniční a obrannou politiku“, vědeckým ředitelem mezinárodního diskuzního fóra Valdaj, jedním z autorů „Velké ruské encyklopedie“ atd.

Dějiny nemilují paralel, které jsou vždy klamné, ale respektují rytmy. Let časem nám umožní nahlédnout směr pohybu historie. Rok 2025 je rokem mnoha výročí, mj. uplyne 40 let od okamžiku, kdy plénum ÚV KSSS vybralo na post generálního tajemníka strany Michaila Gorbačova. Pojmy jako perestrojka a nové myšlení se konstituovaly o něco později, ale změny začaly tímto bodem. V roce 1985 všechno začalo a dnes tato epocha končí. Lukjanov v 2022 napsal, že speciální operace na Ukrajině znamená vědomě nebo nevědomě zásadní změnu v ruském stanovování cílů definovaných v polovině osmdesátých let. Tehdy formulovaná politika sbližování se Západem nepřinesla výsledek, v který doufali idealisté a předpokládali pragmatici. Poslední tři roky ukázaly, že k prudkému obratu již došlo.

Nyní i svět, kam chtělo Rusko patřit, vstoupil do období radikálních změn. Jeden německý sociolog, který si dobře pamätá osmdesátá léta, napsal, že fenomén Trump/Musk ovlivňuje evropský establishment stejně jako sovětská perestrojka ovlivnila východní Evropu. Podobně jako východoněmecký režim tenkrát, dnes evropskounijní režimy projevují větší horlivost než jejich americký hegemon. Nyní EU vymýšlí způsoby jak zasáhnout Elona Muska.

Evropa profitovala nejvíce z Gorbačova nového myšlení a byla učenlivým adeptem ideje „konce historie.“ Touha Evropanů věřit v nevratnost tohoto procesu je pochopitelná: příliš mnoho strachů zůstalo na druhé straně a Evropané mysleli, že navždy. Nyní hrozí, že Evropa bude hlavním poraženým. Nejde jen o ztrátu strategických schopností jednat as ní spojených ekonomických fundamentů. Nejděsivější otázkou pro Starý svět je otázka hranic. Trumpova prohlášení o Grónsku a Panamském průplavu nepůsobí jako vtip, hranice Sýrie jsou nyní abstrakcí. „Zohlednění reality“ je leitmotivem ruských prohlášení o možných mierových jednáních. Dělící čáry nejsou verbálními dogmaty, ale postupně se převádí do reality. „Peace through strength“ Donalda Trumpa nemusí nutně znamenat neustálé vojny. Naopak nový prezident a jeho inovátorský okruh chtějí dosáhnout cílů jiným způsobem – ekonomickým tlakem a technologickou převahou. Ale pořád silou.

Je rozumné se ptát, někdy se síla zanedbávala? Neznamenal liberální řád totální dominanci USA? Zdálo se, že to bylo něco přirozeného, co vzniklo samo od sebe poté, co soupeř opustil ring. Dále se mluvilo o pořádku založeném na pravidlech pro každého. Ovšem pravidla platí do té doby, dokud se neobjeví někdo, kdo se jimi nechce řídit a je dost silný, aby se nedal ujařmit. Tým někdo se stalo Rusko, rozčarované idejemi „nového myšlení“, jehož zájmy pravidla podvazovala. Nyní to není Kreml, ale Bílý dům, protože i tam jsou zklamáni. Trump se stal mluvčím touhy po změně, a udává tón celému světu. V tomto smyslu americký centrismus nezmizel, USA se snaží profitovat z jakékoli budoucí situace, i kdyby to znamenalo hodit spojence přes palubu.

Perestrojka před čtyřiceti lety chtěla harmonizovat svět a lidstvo unavené konfrontací to nadšeně přivítalo. ale jak se říkalo v SSSR ještě před perestrojkou: „A kdo sliboval, že to bude radostné..“