LUKÁŠ KOVANDA
Lidem v EU může zdražit i whisky, hrací karty či motocykly. Čína, Jižní Korea, Japonsko, Austrálie, Británie a další se na rozdíl od EU pomsty zdržely.
Evropská unie nezahálí a mstí se za včerejší zavedení nových 25procentních amerických cel na surovou ocel a hliník a produkty z nich, dohromady uplatněná na zhruba 150 miliard dolarů ročního dovozu. Světovou obchodní válku tak EU stupňuje, přestože podle Bruselu nakonec poškodí řadového spotřebitele. Zatímco americký prezident Donald Trump cla zavádí, jak říká, aby amerického spotřebitele podpořil, EU cla plánuje zavést i přesto, že je přesvědčena, že cla spotřebitele v EU poškodí. Chce je uplatnit nejen na hliník a ocel, ale třeba také na bourbon a whisky, kosmetiku, elektroniku, sklo, hrací karty, motocykly a další.
Samozřejmě, Trumpova představa, že cly amerického spotřebitele podpoří, je diskutabilní. Například američtí oceláři jej ovšem v kroku podporují. Tvrdí, že cla skutečně povedou k vytváření nových pracovních míst v USA. To je opět určitý rozdíl oproti situaci v EU. Když loni Brusel zaváděl nová cla na čínské elektromobily, samotné některé automobilky v EU, zejména německé, byly proti. Obávaly se čínské pomsty, jež by jím snížila odbyt na životně důležitém čínském trhu.
Ovšem ne všichni američtí výrobci se cly souhlasí. Například největší tamní producent hliníku, Alcoa, varoval, že cla povedou naopak ke ztrátě tisíců pracovních míst v USA.
Nová americká cla na ocel a hliník nejsou uplatněna jen na dovoz z EU, nýbrž z celého světa. Klíčoví asijští producenti včetně Jižní Koreje, Tchaj-wanu, Japonska a Austrálie se ale odplaty zdrželi. Británie místo pomsty zase uvedla, že se promptně zaměří na dojednání širší ekonomické úmluvy. Už v minulém Trumpově prezidentském období, během nějž vystupovala z EU v rámci brexitového procesu po referendu roku 2016, se spekulovalo, že by Spojené státy mohly s Británií dojednat vznik zóny volného obchodu obou zemí. Tím by si Británii „přivinuly“ a poněkud oslabily pozici EU.
Na nejnovější americká cla prakticky nereagovala zatím dokonce ani Čína.
EU se tedy ocitá v pozici celku, který svolněji než jiní obchodní střet stupňuje, i když zároveň tvrdí, že se tím sám střílí do nohy. Celkově Brusel rozhodl novým clem zatížit dovoz z USA za 26 miliard eur ročně. Brusel se tedy mstí silněji, než když reagovala na Trumpova cla na ocel a hliník z roku 2018. Tehdy Brusel zatížil novými cly dovoz z USA jen v objemu zhruba sedm miliard eur ročně.
Trumpova cla na ocel a hliník z jeho prvního prezidentského období byla zmírněna roku 2021, kdy již administrativa Joea Bidena rozhodla o zavedení kvót, při jejichž splnění se clo neuplatnilo. EU v reakci na zavedení těchto kvót svá odvetná cla tehdy stáhla.
lukaskovanda.cz
(3 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Turecko má jedno ze strategicky nejdůležitějších měst na světě: Istanbul. Istanbul, který se rozkládá na území dvou kontinentů, byl v průběhu světových dějin sídlem moci velkých říší a dnes je zdaleka největším městem v Evropě s 15 miliony obyvatel.
Městem také prochází jedna z nejstrategičtějších vodních cest na světě: Bospor. Bospor odděluje Evropu od Asie a spojuje Černé moře s Egejským mořem. Je to také jediný přechod, přes který má přístup do Středozemního moře dalších pět zemí.
Ale jednou z těchto zemí je Rusko, a aby mohla přepravovat svou ropu do zbytku světa, musí projít Bosporem a vstoupit do tureckých teritoriálních vod.
Možná si myslíte, že to z Turecka udělá velmi bohatou zemi, že? No, ve skutečnosti stát z této situace nemá žádné příjmy, a v tom je problém. Turecko chce vytvořit novou vodní cestu, která by proměnila Istanbul v ostrov, generovala příjmy a obešla všechna pravidla Bosporu. Překračování těchto pravidel by mohlo vyvolat vážné globální napětí.
Stručná historie
Po turecké válce za nezávislost v roce 1923 podepsala nová turecká vláda smlouvu z Lausanne, která demilitarizovala Bospor a otevřela cestu pro neomezenou lodní dopravu.
Když se však blížila druhá světová válka, geopolitický status Středomoří se začal měnit. Fašistická Itálie kontrolovala několik ostrovů a Turecko chtělo smlouvu změnit, aby se ochránilo. V roce 1936 byla podepsána dohoda z Montreux a Bospor byl znovu remilitarizován, ale s určitými omezeními.
Poskytla sice Turecku potřebnou ochranu, ale znamenala dvě věci. Za prvé, byla uvalena omezení na cizí válečné lodě proplouvající úžinou a za druhé, civilní lodě vplouvající do průlivu nepodléhaly žádným clům ani spotřebním daním. V té době bylo toto řešení úlevou, protože znamenalo, že Turecko mohlo zůstat neutrální po celou druhou světovou válku a znamenalo, že Rusko bylo v bezpečí před jakýmikoli německými loděmi vstupujícími do Černého moře.
Bezprostředně po skončení druhé světové války požadoval Sovětský svaz společnou kontrolu nad Bosporem a chtěl vojenskou přítomnost v regionu. Zatímco Turecko odmítlo, Sověti našli skulinu.
Smlouva umožňovala průjezd pouze devíti válečných lodí o hmotnosti nejvýše 15 000 tun. Proto se Sověti rozhodli vyslat svou největší válečnou loď o hmotnosti přibližně 15 000 tun, trvale umístěnou v průlivu, čímž zabránili jakékoli jiné zemi, včetně Turecka, vyslat své vlastní válečné lodě.
Aby tento problém překonalo, vstoupilo Turecko v roce 1952 do NATO, což ještě více rozhněvalo Sovětský svaz, že je nyní spojencem nepřítele studené války. Ale Spojené státy také nemohly vyslat lodě a místo toho našly další mezeru a byly schopny poslat přes ni raketové křižníky s tím, že tato zbraň v roce 1932 ještě neexistovala a nebyla součástí omezení.
Navzdory tomu situace stále brání Spojeným státům vybudovat v regionu jakoukoli smysluplnou moc, protože by to bylo porušením smlouvy. Ponorky a letadlové lodě nebyly vůbec povoleny.
Ale pak se stalo něco zajímavého. V roce 1958 schválila Organizace spojených národů mořské právo. Ačkoliv by zrušila konvenci z Montreux a dala Turecku více pravomocí ke správě Bosporu, znamenala by také úplné postoupení Egejského moře řeckým teritoriálním vodám, což by nikdy neudělalo.
Bohužel to znamenalo, že Turecko by stále zůstalo u staré smlouvy. A tak jsem místo toho hledal inovativní řešení a rozhodl jsem se postavit umělý kanál podél Bosporu, který by nepodléhal žádným omezením.
Jak toho Turecko dosáhne?
Vzhledem k tomu, že úmluva z Montreux se vztahuje pouze na Bospor, nebudou se této smlouvě vztahovat žádné nové kanály nebo vodní cesty vybudované Tureckem.
Vybudováním umělého průplavu a přeměnou Istanbulu na ostrov by Turecko mohlo vybírat poplatky za každou loď, která jím propluje, stejně jako by mohlo poprvé za více než 50 let umožnit průjezd jakýmkoli válečným lodím a ponorkám USA a NATO
Přesně to Turecko plánuje udělat se svým obřím projektem výstavby Istanbulského kanálu, který zahájilo v březnu 2021. V plánu je vybudovat kanál 30 km západně od Bosporu a dosáhnout jeho délky 45 km. Pro srovnání, Suezský průplav je dlouhý 200 kilometrů, takže z technického hlediska je to určitě proveditelné.
Turecko samozřejmě tvrdí, že důvody pro průplav nemají nic společného s obcházením úmluvy z Montreux. Říká, že přetížení Bosporu způsobuje, že vodní cesta je vždy přetížená dopravou.
Každý rok propluje více než 41 000 lodí, a kdykoli připluje nová loď, musí čekat ve frontě až čtrnáct hodin! V rušných časech může čekání trvat i několik dní, a tak není divu, že Turecko má k vybudování nového průplavu i jiné motivy.
Turecko tvrdí, že s novým průplavem může podporovat 140 lodí denně, což bude mít okamžitý dopad na zmírnění současných dopravních problémů. Dalším problémem je samozřejmě to, že kvůli průjezdu Bosporu městem existuje vysoké riziko vážných následků, které mohou vyplynout z jakékoli nehody lodí přepravujících nebezpečný náklad.https://maherblog.wordpress.com