MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ
Od počátku roku americké akcie mohutně vyfukují cenovou bublinu. Zejména odpůrci Donalda Trumpa to okamžitě využili jako údajný „důkaz“, že Trumpova politika je veskrze neúspěšná. Nechci nyní rozebírat Trumpovy úspěchy či neúspěchy; vtip je v tom, že propad akciových trhů svědčí o něčem docela jiném než o úspěšnosti či neúspěšnosti Trumpova konání. A byl by náramný omyl si na tomto tvrzení trvat. Ve skutečnosti Trumpova politika byla jen pomyslným špendlíkem, který definitivně propíchl další z megabublin.
Abychom pochopili, o co se tu ve skutečnosti jedná, musíme se vrátit hodně nazpátek – až do roku 2008. Tehdy americký stát skrze centrální banku a manipulaci s penězi chtěl z ideologických důvodů zajistit „snadné bydlení pro všechny“ – míněno hlavně pro chudé a pro národností menšiny. Jenomže krutě se přepočítal. To jediné, čeho stát skutečně docílil, bylo uměle nízkými sazbami rozšířit počet hypotečních dlužníků. Splácet hypotéku však neznamená bydlet ve svém. Naopak. V důsledku těchto machinací s penězi rostla cena nemovitostí – nafukovala se v cenách nemovitostí bublina. A ta způsobovala, že právě chudí lidé a národnostní menšiny měli menší šanci dostat se k vlastnímu bydlení bez zadlužení. Výsledek byl tedy přesně opačný, než stát chtěl. Snadnější vlastní bydlení bylo jen iluzorní, realita byla přesně opačná.
Platí, že čím dlouhodobější investice, tím větší citlivost této investice na manipulaci centrální banky s penězi. A nejcitlivější jsou nemovitosti a akcie, a to právě z tohoto důvodu. Akcie jsou totiž teoreticky investicí s nekonečnou trvanlivostí. Vůbec proto nebyla náhoda, že v předkrizovém období krom skvělé nálady na realitním trhu panovala podobně skvělá nálada i na trhu akciovém.
Jenomže evoluce si vždy najde cestičku a tržní síly nakonec vždy zvítězí. Stejný mechanismus, který vede k tomu, že kolektivistický režim se podle míry toho, kam až zašel, vždy dříve nebo později zhroutí, také vede k tomu, že nízké úrokové sazby nemohu nikdy zůstat zmanipulované donekonečna. Čím jsou úrokové sazby falešně sníženy více, tím kratší dobu vydrží a tím horší jsou následky. Monetární iluze totiž vyvolává inflaci. Vždy. To je zákonitost vyplývající z kvantitativní rovnice peněz.
Většina ekonomů je už tak ovlivněna dlouhodobým státním narativem, že inflaci do 2 % považuje za „neškodnou“ a dokonce „žádoucí“. Je to další z údajných „vědeckých konsenzů“, o kterých se nepochybuje. Ale žádný takový konsenzus neexistuje. Mnoho ekonomických směrů a nezávislých ekonomů – nikoliv však zaměstnanců korporací nebo vlád – to vidí jinak. Uvědomují si, že manipulace s penězi, které vytvářejí inflaci, vedou také k monetárním iluzím, bublinám a hlubokým krizím.
Jakmile příliš velké množství špatných peněz v oběhu začne vyvolávat růst cen nejen u nemovitostí a cenných papírů, ale i spotřebitelských, lidé si začnou uvědomovat problém. A centrální banku to donutí úrokové sazby zase zvýšit. Bohužel téměř bez výjimky centrální banka úrokové sazby zvyšuje zase do druhého extrému; z nesmyslně nízkých hodnot na nesmyslně vysoké, které vedou k pravému opaku než monetární iluze: k monetární deziluzi. Předešlé pomýlené investice začínají zanikat, ale současně s nimi také řada rozumných investic. A ekonomika jde do poklesu.
To se stalo i v USA před rokem 2008. Úrokové sazby se zvýšily z 1,75 % na 5,25 %. S růstem úrokových sazeb klesla současná hodnota budoucích příjmů z investic. Tudíž ceny investic začaly klesat, a to včetně cen hypotečních zástav v bilancích bank. Takže se začalo zhoršovat finanční zdraví bank. Domácnosti se přestaly cítit bohaté, přestaly utrácet a začaly šetřit. Kombinace horšího zdraví bank a většího šetření domácností vedla k výběrům vkladů z bank. A jak víme, banky hospodařící v systému frakčních rezerv nejsou schopny ustát velké výběry. (K položení prvních bank v eurozóně v roce 2007 stačil pokus o výběr pouhých 12 % vkladů.)
Dodnes se zcela mylně traduje, že americkou hypoteční krizi, která obletěla svět, odstartoval pád banky Lehman Brothers. Pád Lehman Brothers však neodstartoval vůbec nic. Tato banka jen byla jednou z řady obětí praskání monetární iluze, a protože šlo o slavné jméno, byla to první skutečně široce viditelná banka, která situaci neustála. (Nebyla ale první.) Její pád změnil jen jedinou věc: konečně si všichni aktéři na finančním trhu připustili existenci nemalého problému.
Fakt, že si připustili existenci problému, však ještě zdaleka neznamená, že pochopili příčinu. A tou příčinou je nemožnost centrálně naplánovat ekonomiku. Příčinou krize byl fakt, že regulací nejde donutit ekonomiku k lepším výsledkům, protože regulace vypíná cenový mechanismus coby základní ekonomický evoluční mechanismus; naopak regulace a manipulace s penězi lepším ekonomickým výsledkům brání.
A hádejte, čeho jsme svědky dnes. Roky, už od počátku covidového období, jsme tu měli extrémně nízké úrokové sazby a obrovskou manipulaci s penězi. Pak přišel Trump a bylo to podobné, jako když padla banka Lehman Brothers: všichni aktéři se probrali a problém si připustili. Aktuální propady akciových trhů nejsou ničím jiným než návratem do normálu. Nejsou ničím jiným než napravováním monetární iluze.
(12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
finanční spekulanti patří za mříže
Není spekulace jako spekulace a je to dost obsáhlé téma.
Nekteré jsou vyloženě toxické (deriváty)až trestné (likvidační útoky, macinace zasvěcených velkých hráčů), jiné ekonomika přímo produkuje a slouží k ozdravění ekonomiky.
Při náhlém prudkém poklesu si může zkusit (ale nemusí) zaspekulovat každý. Pokud se mu podaří být dost rychlý a odhadnout „dno“.