Moskva devátého |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Kšefty zavřené osmého velmi popuzují, hlavně když chybí mlíko do kafe, paměti normálně myslícího člověka uniká důvod režimního slavení, dnem vítězství je devátý květen a nejlépe na Rudém náměstí. Ve Francii provádí statistická šetření opírající se o vědu od roku 1938, ve Figaru žurnalista srovnává poválečné a dnešní statistiky odpovědí na otázku, kdo osvobodil svět od německého nacismu. V roce 1946 60% Francouzů přisuzovalo největší zásluhu na vítězství SSSR a 20% Američanům, v dnešních průzkumech se pořadí obrátilo, v Anglii se dnes dokonce polovina lidí domnívá, že svět osvobodili Angličané. V Evropě v podobných průzkumech je patrný silný bias u mladých generací, kterým propaganda úplně zbortila soudnost, většina mladých vidí osvoboditele Evropy v Američanech. Doufejme, že v Čechách tento typ hlouposti ještě není většinovým. V létě 1944 před vyloděním spojenců v Normandii stála Rudá armáda na slovenských, maďarských a rumunských hranicích a na východních hranicích Třetí říše. Mezi 1941 a 1944 Wehrmacht ztratil na východní frontě dvě třetiny svých vojáků. V operaci Bagration v létě 1944 přišel Wehrmacht o 400 tisíc vojáků, jeden z nejlepších historiků války Jean Lopez píše, že to byly nejlepší jednotky Wehrmachtu, poslední Hitlerova naděje na zvrácení války, pak už musel mobilizovat jen starce a děti. Oproti východní frontě se postup spojenců na západní frontě obzvlášť od ledna 1945 podobal vojenské přehlídce, píše historik.

Desetiletí nevybíravé znásilňující propagandy musí mít nějaký dopad na mozek. Když se budete ptát lidí, která epocha nejvíc pohnula s kvantovou fyzikou, i absáci VŠ budou tvrdit, že samozřejmě poslední desetiletí a nejlépe evropskounijní epocha zásluhou programu Leonardo. V Čechách máme nedoceněný, ale úžasný zdroj informační pravdy o válečné době, který má absolutní platnost a velmi lehce zesměšní bláboly dnešní režimní propagandy a Fialovy kliky. Český národ v té době koncentroval největší světové básníky, někdo to napsal i Milan Kundera, a ti faktům osvobození světa vdechli věčnou fazónu. „Přišli včas jak legendární vojska z dávných kronik,…, pěticípá hvězda jež jim vyšla nad kolébkou, zvítězila za svět nad umrlčí lebkou..“, napsal Nezval. Ve vysokém umění nikdo není lepší, podobně pravdu viděli i další čeští velikáni Holan, Halas atd. Měli bychom se jimi zaštítit v boji s umrlčí lebkou, která usurpovala v Čechách moc.

Včerejší den se samozřejmě nesl ve znamení oslav dne Vítězství v Moskvě, které fascinovaly nejen samotným dojmem z velké podívané, ale evokováním tisícileté ruské historie a od poloviny třináctého století jejího centrálního bodu moskevského Kremlu. Kolem Putina se shromáždilo dost světových lídrů, až na pár výjimek tam byli nejvýznamnější muži planety: čínský prezident, prezident nejvýznamnější africké země Egypta, prezident nejvýznamnější jihoamerické země Lula, významnější než řada prezidentů maršál Haftár, Maduro, Vučič, odvážný Fico, prezident Dodik atd. O stavu evropské politiky vypovídá pohrůžka Kallasové srbskému prezidentovi: „Jasně jsme řekli, že žádná kandidátská země se nesmí oslav v Moskvě účastnit..“ Fico si po setkání s Putinem nemůže být jist svým životem. Unijní kasta, která se snaží Putina vyloučit z mezinárodního života se sama octla na periferii světové politiky. Evropští političtí trpaslíci nejen ignorovali moskevské oslavy 80letého jubilea, ale hanebným způsobem nedovolili ruským zástupcům účast na oslavách osvobození Osvětimi. Přepisování historie nikdy není triviální záležitostí, je to způsob kontroly myšlení člověka. Negováním pravdy a hanobením památky milionů padlých ruských osvoboditelů, Evropa neguje samu sebe.

V New York Times o přehlídce reportuje žurnalista Anatolij Kurmanaev, který v mládí v Rusku žil. Přehlídku považuje za tyátr pro PR, včerejší dojmy konfrontuje se zkušeností ze svého mládí konce epochy komunismu. Tyátr pro ruské publikum a dobré show pro potenciální ekonomické partnery. Demonstrují se nevyčerpatelné ruské přírodní zdroje a železná vůle Ruska. Samozřejmě i to je pravda, ale svět nejede jen podle pocitů dnešního PR, rozšifrovat proč něco podobného organizovali asyrští vládci není vůbec snadné. Jiný obsah a význam má přehlídka v dobách rozkladu komunistické epochy a jiný v epoše vzestupu, která v Rusku s Putinem začala. Kurmanaev je do té míry Američanem, že kromě pár materiálních fakt, jako je cena show, není schopen nebo ochoten vidět nic dalšího. Kdyby o nic jiného nešlo, nemocní Lula a Fico by cestu do Moskvy nevážili. I Vučiče vedly neviditelné motivy, mohl se bát, že by mu to srbský národ nikdy neodpustil. Sovětské vítězství nad nacismem je podle Kurmenaeva konstitutivním mýtem budování dnešního Ruska. Národy se podle NYT staví bez mýtů? Proč v každé americké dědině oslavují kýčovým způsobem Den nezávislosti kolem relikvií, které jsou směšné. Rozdrtit nacistickou německou šelmu, která probudila peklo země, nebylo možné bez nadlidské síly, vítězství v ojedinělém střetu v historii je víc než dostatečným důvod k mýtu. Ve všech ruských městech se včera slavilo, demonstrace vlastenectví daleko silnější než kdy předtím, ulice jsou plné lidí, spontánně přicházejí celé rodiny i s dětmi.

Nebyla jen přehlídka, ale dlouho se jednalo, např. s čínským prezidentem přijela obrovská delegace a v podstatě téměř celý den se intenzívně jednalo. Čínský prezident ve čtvrtek prohlásil, že oslavy odráží otřesy v hegemonním světě. Uzavření partnerské dohody Ruska s Venezuelou a evidentní upevnění rusko-čínského spojenectví je výzvou Trumpovi, jehož mírová dynamika nenabírá dobrý směr.