VÁCLAV KRÁSA
Odbor Strategické komunikace České republiky se zase předvedl. V příspěvku na oficiálním facebookovém profilu Úřad vlády ČR uvedl, že Litva spustila mezinárodní informační kampaň, ke které se připojily Estonsko, Lotyšsko, Polsko, Německo a Česká republika. Nepřipojila se Česká republika, ale odbor Úřadu vlády řízený generálem Foltýnem. Kampaň nese hlavní sdělení: „Okupace není osvobození. Na slovech záleží“. Ještě je na úvod třeba uvést, že generál Foltýn ke kampani použil litevský dokument, jako bychom měli stejné dějiny. Naše země není Litva. Máme svoji tisíciletou historii a nelze ji nijak propojovat s dějinami Litvy. Tudíž se jedná o lživý dokument, který má vnést zmatek, a hlavně se jedná o propagandistický dokument, který má vyvolávat strach z Ruska. Je to součást volební kampaně kolice, která má přesvědčit lidi, aby volili současnou koalici, která jediná je před Ruskem ochrání. Je to mimořádně podlé, protože bylo zneužito jedno z nejdůležitějších výročí, kdy nám reálně hrozil zánik. Smyslem je také odvrátit pozornost voličů od domácích problémů a zaměřit ji na strach z globální politiky.
Teď několik nezpochybnitelných skutečností. V dokumentu se uvádí: „Sovětský svaz nebyl osvoboditel, ale okupant. Ve druhé světové válce sovětské Rusko okupovalo polovinu Evropy. Sovětská propaganda tvrdila, že osvobozuje dříve nezávislé státy, ale pak Sověti zapomněli odejít.“ Skutečnost, že SSSR „okupovala“ země z německé okupace je čistá fabulace, která nevychází z žádného faktu. Pokud jde o Československo, hned od května se začala z našeho území stahovat vojska Polska, Rumunska, Bulharska a částečně Sovětská. Dohoda mezi Američany a Sověty ohledně odchodu jejich armád z území Československa v roce 1945 stanovila, že obě armády odejdou ke konci listopadu 1945. Ke konci listopadu nebyla na našem území žádná cizí vojska, takže nás nikdo neokupoval! Neexistuje ani žádná písemná dohoda mocností o rozdělení sfér vlivů. To znamená, že jsme si po válce zvolili svoji budoucnost sami. Výsledek voleb v roce 1946 rozhodl o našem směřování. Volby dopadly takto: V českých zemích – Komunistická strana Československa – získala nejvíce hlasů, cca 40,17 %, Československá strana národně socialistická – 23,66 %, Československá sociální demokracie – 15,38 % a Československá strana lidová – 19,45 %. Na Slovensku dominovala Demokratická strana – získala přes 60 % hlasů a Komunistická strana Slovenska měla zhruba 30 %. Sami jsme pustili komunisty k moci, a to, že vládnoucí postavení zneužili komunisté k upevnění uchvácené moci, je fakt, ale také jiný příběh. Často se zneužívá osvobození převážné části našeho území vojsky pod velitelstvím Sovětů, jako alibi k výsledku voleb v roce 1946. Je to jenom výmluva, sami jsme vinni! Je sice pravda, že Košický vládní program z dubna 1945 vyloučil z voleb Agrární stranu a samozřejmě maďarské a německé stany, ale to nesnižuje naše vlastní selhání. Nezasloužíme svobodu, protože už předem ohýbáme záda! Jen na dokreslení, spojenecká vojska, a tudíž i Ruská, zůstala v Rakousku a ve Finsku deset let, a přesto tam komunisté neměli šanci.
Je až absurdní a nepochopitelné, co se kolem 80. výročí konce II. světové války děje. Místo toho, abychom důstojně vzpomněli miliony zabitých a umučených, tak jsme přesvědčováni, že vlastně jsme nebyli osvobozeni, ale podruhé okupováni. Když už se mluví o zrůdných věcech vždy se zmiňují nacisté, ale o Němcích ani muk. Tak natvrdo, druhou světovou válku způsobili Němci pod vedením Hitlera, protože celý národ převzal jeho ideologii nadřazené rasy! Je ostudné tvrdit, že válka byla společným dílem Německa a Ruska. Ano, Rusko uzavřelo s Německem smlouvu, ale to už bylo po Mnichovu a v té době měly podobné smlouvy i Francie a Anglie. Dokonce Polsko mělo s Německem smlouvu od roku 1934. Velmi často se uvádí o napadení Polska Sovětským svazem v roce 1939, a to na základě tajného dodatku smlouvy Molotov – Ribbentrop. V této souvislosti se nikdy nezmiňuje Polsko Sovětská válka v letech 1919 – 1921, která skončila Rizským mírem na základě něhož, získalo Polsko velké území Ukrajiny a Běloruska, a právě toto území bylo v tajném dodatku. Jedná se o tzv. Curzonovu linii, která prý odpovídala etnickému složení obyvatelstva a byla dohodnuta Versailleskou smlouvou, ale Polsko ji válkou v roce 1921 zásadně překročilo. Dnes je Curzonova linie základem hranice mezi Polskem a Ukrajinou. Každý skutek má svoje následky.
Je mi z toho velmi smutno. Celá západní Evropa účelově zapomněla na hory mrtvých lidí, na hory lidských kostí určených na výrobu podřadného mýdla, na hromady zlatých zubů vytrhaných umučeným a usmrceným lidem. Zapomněli jsme na zrůdnost, která jde za Němci. Někteří politici dnes přirovnávají německou okupaci k okupaci v roce 1968, což jsou dvě zcela odlišné události a nelze je nijak spojovat. Jak můžeme zapomenout na Heydrichův plán likvidace českého národa. Nebyla to „okamžitá genocida“, ale systematická likvidace českého národa jako kulturního, politického a etnického celku. Měl být realizován pomocí kombinace teroru, germanizace, represí a sociální manipulace. To samozřejmě okupace v roce 1968 neznamenala. Byl to boj dvou skupin komunistů a tvrdé jádro si na pomoc pozvalo státy Varšavské smlouvy. Pokud by byl Dubček skutečný politik a nikoliv snílek, nikdy by to nedopustil, protože Brežněv jej několikrát varoval. Jeho památná věta, „co mi to soudruzi udělali“ svědčí o jeho nepochopení politiky. Kam jsme se kvůli dnešní pokroucené politice dostali svědčí i skutečnost, že při nedávném výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim v Polsku, nebyli přítomni představitelé osvoboditelů koncentračního tábora – Ruska, ani státu reprezentujícího oběti genocidy – Izraele. Zato Němců je tam bylo plno. To se nám může v budoucnosti vymstít.
O tom, že naši vládní představitelé nechtěli žádnou velkou vzpomínku na 80. výročí konce války v roce 1945 svědčí i další šťouchance, kterým chtěli marginalizovat výročí. Nepozvání dvou bývalých prezidentů a paní Havlové je jasným signálem o ukradnutí oslav v rámci koalice. Oslavy nechceme velké, ale hlavně nepřipustíme, aby nám je někdo kazil třeba tím, že by tvrdil, že je to trochu jinak, než hlásáme. Na závěr si půjčím slova Jana Schneidera, „Pokud jde o účast premiéra Roberta Fica na moskevských oslavách, hodnotím to jako čin skutečného státníka, důstojného představitele svého státu.“
(8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář