Z vlastní prezidentské i premiérské zkušenosti dobře vím, že vláda je u nás jmenována jako výsledek komunikace prezidenta a premiéra. Nemáme prezidentský systém, aby mohl vládu nadiktovat prezident, nemáme ani premiérsko-kancléřský systém, v němž vládu nadiktuje předseda vlády. Náš systém je jiný a vyžaduje, aby mezi prezidentem a premiérem došlo k dohodě. Premiér nediktuje, ale podává návrh. Naše ústava neříká, že tento návrh prezident musí přijmout.
O řešení vzniklého problému měli prezident s premiérem jednat a já doufám, že také jednali, i když o průběhu tohoto jednání žádné informace nemám. A asi nejen já.
Je nedůstojné, aby byl politický problém, jehož řešení vyžaduje kompromis, převáděn podáním žaloby na soudní systém. Tak se věci v politice řešit nesmí, to je naprostá degradace politiky a politického systému.
Souhlasím s dnešním článkem prof. Gerlocha (Právo, 10. 12. 2021), že „ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, a nikoli politickým arbitrem politických sporů“. Proto nemá žádná kompetenční žaloba smysl.
Úplně něco jiného je můj názor na kandidáta na ministra zahraničí Lipavského, na což se mne však správně nikdo neptá. Podobně jako prezident Zeman si však myslím, že na tuto funkci Jan Lipavský nemá. Vnímají problém jeho sporné kvalifikace ti, kteří tvrdě vyžadují, aby se do toho prezident Zeman nevměšoval? Opravdu jim nevadí např. to, že pan Lipavský chce, aby se příští Sudetoněmecké dny uskutečnily v České republice? Mně ano. Když jsem s kancléřem Kohlem v roce 1997 podepisoval Česko-německou deklaraci, nic takového jsme tehdy nepředpokládali.
(20 votes, average: 4,80 out of 5)
Loading... 
Be the first to comment