400 let od vyvraždění české elity |

Sdílet článek:

Více než půl roku po bitvě na Bílé hoře, 21. června 1621 bylo popraveno na Staroměstském náměstí 27 českých pánů. Nešlo jen o protestantskou kališnickou šlechtu, ale i rektora Univerzity Karlovy.

Rektorem pražské univerzity byl v roce 1617 zvolen Jan Jesenius, zvaný též Jan Jesenský. Jesenius byl významným lékařem. Než se stal rektorem v Praze, byl rektorem ve Wittenbergu, osobním lékařem Saského kurfiřta a později osobním lékařem i dvou císařů, a to Rudolfa II a jeho bratra Maxmiliána. Pokrokový lékař se do historie medicíny zapsal především první veřejnou pitvou v Praze a vůbec ve střední Evropě.

Jiří Kezelius Bydžovský ho ve své Kronice mladoboleslavské popsal jako člověka, který čtvrtil lidi a nakonec byl sám rozčtvrcen. Kronikář tak shrnul život anatoma Jesenia, který byl na konci svého života popraven mezi sedmadvaceti českými pány, a kromě vyříznutí jazyka a stětí hlavy byl po smrti i rozčtvrcen. Habsurkové jej popravili mimo jiné proto, že jako představitel českých stavů přemlouval uherské stavy, aby podpořily český odboj, který skončil bitvou na Bílé hoře.

Popravou 27 pánů začala doba temna

Osvícená rudolfínská Praha zažila s Janem Jeseniem rozvoj věd i umění. V Praze pobýval v té době hvězdář Jan Kepler, Tycho de Brahe, či významní umělci, jako byl malíř Arcimboldo. Popravou 27 vůdců stavovského povstání, z nichž byli tří vysocí šlechtici, sedm rytířů a 17 měšťanů, tato osvícená doba definitivně skončila. Z Českého království podrobeného vídeňské katolické habsburské vládě následně odešla i významná část české protestantské inteligence, jako například Jan Amos Komenský a mnoho jiných. Doba temna, jak jí nazval Alois Jirásek, pak s Habsburky trvala až do vzniku masarykovské první republiky.

Je smutné, jak málo si připomínáme svou historii. O to zvláštnější a asi ne náhodná je skutečnost, že těsně před čtyřstým smutným výročím se na Staroměstském náměstí obnovil Mariánský sloup, který nelze nespojovat se rekatolizačním úsilím Habsburků po Bílé hoře. O to smutnější se to vše jeví v kontextu toho, že popravu 27 českých pánů na Staroměstském náměstí připomínají jen bílé kříže zasazené v chodníku, které valná většina kolemjdoucích nemůže zaznamenat.