AI a umělec |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Erupce ChatGPT koncem 2022 nastolila pochyby o lidské nepostradatelnosti v řadě oborech a funkcích, které byly výsadou člověka nebo přímo lepších lidí. V informatice existuje tzv. Moravcův paradox, který říká, že nejjednodušší činnosti našich rukou jsou nejhůř automatizovatelné, neexistují stroje, které by nahradily holiče, instalatéry nebo podlaháře, ovšem AI může perfektně diagnostikovat zdravotní stav člověka nebo dát lepší právní posudek než dokáže většina právníků. ChatGPT může ohrozit i zdánlivě důležité vědecké a výzkumné profese, jestli vědec tráví čas zaznamenáváním výstupů z přístroje a vyhodnocováním dat, pak to ChatGPT dokáže lépe.

ChatGPT dokonce dokáže napsat lepší scénář než jsme zvyklí. Počátkem května stávkovali hollywoodští scénáristé, požadovali změny v zákonech o autorských právech, které by upevnily jejich práva před nastupující umělou inteligencí (AI). Pokud se někde ve světě nerespektují autorská práva Hollywoodu, která si USA naformulovaly, je to téměř důvod k válce, přitom je známé, že do první světové války USA žádná autorská práva na uměleckou tvorbu nerespektovaly ani v případě největších tvůrčích velikánů. Nyní americká autorská práva chrání globalistické mezinárodní organizace. ChatGPT pozvedne úroveň běžné konzumní umělecké tvorby, která je v západním světem pravidlem, ale chceme to vůbec? Nevyhovuje nám pokleslý styl, kdybychom totiž toužili po lepší úrovni, třicet let bychom proto už něco udělali. Na pražských radnicích by ChatGPT určitě lépe úřadoval a starostoval než současné kádry, navíc bychom měli jistotu, že veřejné peníze nikdo neukradne. ChatGPT v centru kádrových oddělení českých veřejných institucí by pozvedl jejich kvalitu, představa objektivních výběrových řízení na pracovní místa a zakázky je v totálně zkorumpovaném Česku vzdáleným snem.

Umělá inteligence nikdy nenahradí lidskou kapacitu tvořit a inovovat, ovšem západní umění, které se sto padesát let zjednodušovalo všemi možnými odrůdami ismů, bude mít v AI velkou konkurenci. Výsadu kreativní inteligence má pouze člověk, AI se pohybuje v prostoru generativní inteligence, která nejde mimo hranice pravděpodobného. Generativní AI je omezena množinou informací a dat s níž pracuje a pouze v tomto rámci může generovat konstrukce, které mohou předčit lidské. Obzvlášť masovější rozšíření generativní ChatGPT může znamenat velké nebezpečí pro řadu lepších profesí, ukáže se, že nejsou až tak lepší. V Hollywoodu se stávkovalo pod heslem umění nemůže dělat stroj, umění ne, ale většinu pokleslých hollywoodských filmů stroj už dokáže udělat. Na posledním z řady Indiana Jones se silně AI podílela, omladila hlavního protagonisty včetně pohybových detailů do té míry, že ho do filmu najali jen z reklamních důvodů, mohl to být kdokoliv jiný, AI by ho dotvořila do žádoucí podoby. Na základě kombinování milionů předchozích kriminálních scénářů a další miriády informací vytvoří AI dobrý kriminální scénář. Přidaná hodnota hollywoodského scénáristy se ztrácí, přitom v hollywoodských studiích pracují velmi kvalitní psavci, v českých poměrech to bude tragičtější. Jedním z argumentů proti hypotéze neomezených možností AI je právě oblast umělecké kreativity. Má se za to, že scénáristé, aby obstáli, se budou muset vrátit ke kořenům své profese a třeba i s pomocí AI tvořit originálnějším způsobem, musí vytvořit takové scénáře, aby byl jasný kvalitativní rozdíl od tvoření stroje. Pokud to ovšem vedení filmových studií dovolí.

Ideově unifikovaný systém západní civilizace nepřipouští alternativu, která by do něj vnášela obohacující variabilitu, v souboji s AI může obstát pouze tehdy, když samotné algoritmy AI budou od svých vývojářů deformované, uměle se zúží jejich datová báze a kombinační možnosti a do algoritmických principů se vnesou prvotní “pravdy”. Pravděpodobnost něčeho takového je v západních režimech téměř jistá. Není to tak nemožné, např. Netflix hojně používá algoritmy AI v epických pasážích, kriteriální funkcí pro algoritmy je zde přiblížení vkusu průměrného diváka platformy, který je ovšem předprogramován předchozími sériemi. V situaci, kdy západní ideologický teror proměnil diváka a posluchače v zmanipulovanou loutku, která po desetiletích tohoto tréningu není schopna rozpoznat kvalitu nebo vůbec autonomně myslet, i skuteční tvůrci povedou s AI nerovný boj. V každé době měla tvorba oporu v kultivovaném divákovi nebo čtenáři a mířila k němu, hlavní míra kulturní kultivace šla školou, dnes západní režimy tuto kultivaci ideologizováním znehodnotily. Generativní AI má kapacitu do nekonečna tvořit nudnou homogenitu, kterou dnešní unifikovaný člověk nebude schopen odhalit, vsugeroval si, že v nudné homogenitě západní ideologie a jejich konstruktů spočívá ta pravá planetární radost. Západní člověk není schopen rozlišit pseudomoralitu od morálky, a protože jenom reálná morálka je základem reálných emocí, z toho důvodu západní člověk žije v pseudoemocích, a odtud nemůže vyplynout skutečná tvorba a umělecká autenticita.

Italský vědec Federico Faggin napsal v eseji o AI, že v lidské podstatě je něco, co se nedá redukovat na stroj, člověk není prostá biologická analogie stroje. Jenom člověk oplývá vědomím a chápáním okamžiku. Po letech vlády západního mainstreamu, ideologické homogenizace a unifikace, je západní člověk víc ohrožován právě mainstreamem než AI. Inteligence člověka není pouhou výpočetní kapacitou a rychlým zpracováním megadat, což AI dokáže lépe než člověk. Lidská inteligence není algoritmická, ale je inteligencí chápání, je kapacitou vidění hlubších vazeb a schopností generovat nepravděpodobná spojení.

Člověku je na rozdíl od stroje vlastní intuice, imaginace, kreativita a invence. Proti materialistické a deterministické vizi staví Faggin model, kde vědomí, svobodná vůle a život existují od počátku jako elementy holistického celku, jsme Příroda a Příroda je v nás. Pocit nadřazenosti nad přírodou je zdrojem deformace a je příčinou naší bídy.