Když stát zlikviduje nějaké odvětví, jako třeba hospodské při zavření restaurací při pandemii, tak se řekne: Hm, to je nám líto, když nejste tak silní, abyste to přežili, asi jste špatní podnikatelé a nemáte tu co dělat. A když někdo začne být silný a taky rozhodnutím státu, tak je to najednou zločinec a musí se extra zdanit. „Vůbec nerozumím tomu, jak lidé mohou být tak neprozíraví, až hloupí, že jsou schopni takové zasednutí si na nějaký sektor podporovat, a neuvědomují si, že příště mohou být na řadě zase oni a stát si může zasednout zase na ně na základě nějakých jiných parametrů,“ reaguje Markéta Šichtařová na úvahy vlády o zavedení sektorové daně.
Od pátku se předsednické role v Radě Evropské unie ujala Česká republika. Jako stát, který určuje, o čem se bude v Evropě mluvit, může některé návrhy pozdržet a jiné třeba urychlit k projednání. Jako priority si vybrala těchto pět oblastí: uprchlická krize a poválečná obnova Ukrajiny; energetická bezpečnost; posilování obranných kapacit; bezpečnost kyberprostoru; odolnost evropské ekonomiky. Sáhla po nejpalčivějších úkolech k řešení, z celoevropského či z českého pohledu?
Řekla bych, že nás by především mělo zajímat, co budeme dělat, až s naší skoro stoprocentní závislostí na ruském plynu zůstaneme bez dodávek a až kapacita zásobníků dojde. V tu chvíli budeme absolutně závislí na tom, zda se nad námi západní část Evropy slituje a uskromní se a poskytne nám část svého plynu. Jasně, že to je hlavně „naše“, nikoliv „evropské“ téma, ale kdy jindy bychom ho měli otevřít než teď?
Naproti tomu třeba poválečná obnova Ukrajiny je jistě téma velké, nicméně je na Ukrajině, jak bude chtít svou obnovu provést, to není něco, do čeho bychom měli mluvit my.
Piráty navrhovaná sektorová daň na společnosti vyrábějící elektřinu by státu měla přinést 10 až 20 miliard korun ročně. Tento záměr začíná být blízký i koaliční KDU-ČSL. Její předseda a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka proto žádá, aby ministerstvo financí předložilo analýzu, kterým odvětvím se aktuálně daří a která odvětví při válečném konfliktu vydělávají například více než v minulosti. Na základě dat lze podle něj uvažovat o sektorové dani. Co té jeho myšlence analyzovat, kdo vydělává přespříliš, říkáte? A dá se zavedení speciální daně obhájit tím, že dle Jurečky lze konsolidaci veřejných rozpočtů dosáhnout jen pomocí dodatečných příjmů, nebo tím, že by se tyto peníze použily pro valorizaci rodičovské, nebo zvýšení životního minima, jak plánují Piráti?
Zavedení dodatečné daně, takzvané windfall tax, nelze ospravedlnit vůbec nijak.
Mně se vždy hrozně líbí, že když stát zlikviduje nějaké odvětví, jako třeba hospodské při zavření restaurací při pandemii, tak se řekne: Hm, to je nám líto, když nejste tak silní, abyste to přežili, asi jste špatní podnikatelé a nemáte tu co dělat. A když někdo začne být silný a taky rozhodnutím státu – byť ne třeba našeho, ale co je válka jiného, než rozhodnutí států? – a taky z „vnějších důvodů“, tak je to najednou zločinec a musí se extra zdanit. Tohle je příšerná mentalita typu nechť sousedovi chcípne koza.
A vůbec nerozumím tomu, jak lidé mohou být tak neprozíraví, až hloupí, že jsou schopni takové zasednutí si na nějaký sektor podporovat, a neuvědomují si, že příště mohou být na řadě zase oni a stát si může zasednout zase na ně na základě nějakých jiných parametrů.
Myšlence na zavedení sektorové daně začínají být nakloněni nejen politici, ale i někteří ekonomové. Bývalý viceguvernér ČNB a nově šéf Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl vysvětluje, že by se nejednalo o zdanění celého zisku, ale jen jeho části, dočasně navýšené mimořádnými okolnostmi. „To by samozřejmě bylo jen na nějakou chvíli, protože i ten mimořádný zisk by tyto firmy měly jen nějakou chvíli. Ono windfall tax by bylo jen zdaněním toho, co jim spadlo z nebe,“ zdůvodnil. Nezní zajímavě a logicky, zdanit jen na chvíli a ještě jen to, co firmám spadlo z nebe?
Jak už jsem říkala – pandemie taky spadla z nebe, a kdo to vykompenzoval lidem, kteří kvůli tomu zásahu shůry trpěli? Vnímáte tu symetrii, to dvojí měřítko? To je prostě nemorální.
Ekonomové byli v uplynulém týdnu ve veřejném prostoru vůbec dost slyšet. Profesor Martin Mandel z Vysoké školy ekonomické v Praze v rozhovoru pro Lidové noviny poukázal na to, že rozpočtové schodky jsou zapříčiněny tím, že se v minulosti nepřiměřeně snižovaly daňové příjmy. Zmínil odchod od superhrubé mzdy a ponechání stávající nízké daňové sazby, za nepřiměřeně nízké považuje i daně majetkové, nemluvě o nulových sazbách u daně darovací či dědické. Tvrdí, že pokud sledujeme horizontální daňovou spravedlnost, je nepřiměřeně nízký daňový příjem od OSVČ. Co z uvedeného by se v zájmu daňové spravedlnosti mělo výhledově napravit?
Všechno, co jste zmínil, by se mělo napravit. Směrem dolů. Majetkové daně zrušit. Daně z příjmů snížit. Dobře je na tom snad jenom ta nulová sazba u daně darovací a dědické. A mluvit o daňové spravedlivosti je vůbec velká odvaha, když neexistuje spravedlivá daň. Snad nejvíc se spravedlivé dani blíží takzvaná rovná daň z hlavy.
Teď se začalo šermovat pojmy jako zvyšování daní, zavádění nových daní – a úplně se v tom ztrácí, že v daních ani trochu není problém!!! Problém byl v tom, že předešlá vláda rozdávala na dluh z cizího. A napravovat zlo zlem prostě nejde. Problém není v tom, že by měly veřejné finance malé příjmy. Problém je v tom, že mají nesmyslně vysoké výdaje! Kdo mluví o propouštění zbytečných státních zaměstnanců? Tam začněte hledat úspory!
Slýcháme, že do chudoby bude kvůli prudce rostoucím cenám energií, ale i potravin a dalšího zboží, padat i část střední střídy. Zároveň se dozvídáme, že zájem Čechů o zahraniční dovolené letos výrazně narostl a podle cestovních kanceláří a agentur je i vyšší než před pandemií koronaviru. Znamená to, že to s avizovaným propadem životní úrovně u nás nebude tak horké, nebo nynější ochota utrácet za dovolené nevypovídá zhola nic o tom, jak si budeme žít za pár měsíců?
Vypovídá to spíš o nedostatku předvídavosti. Většina lidí si jednak neumí odepřít radost, když zrovna teď peníze ještě mají, a navíc neumí odhadnout, jak prudce se jim náklady zvýší.
Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová oznámila, že rozjíždí vlastní podcast, do něhož si k mikrofonu plánuje zvát hosty a zpovídat je. Nedává tím třetí nejvyšší ústavní činitelka tak trochu najevo, že se v čele dolní komory Parlamentu ČR nepředře a že i proto upřednostnila tuto pozici před ministerským postem a jako jediná z předsedů koaličních stran chybí ve vládě? Nebo jí to v pozici moderátorky může jedině prospět, že nebude tolik odtržena od života běžné populace?
Já jako člověk, který si každou korunu musí vydřít a bez práce nedostanu vůbec nic, a to, co si vydělám, mi ještě stát sebere a zdaní, bojuju s časem i jen při odpovědích na vaše otázky.
Ještě bych rozuměla, pokud by paní Pekarová vytvářela své vlastní, osobní podcasty, ve kterých by sdělovala své myšlenky, což třeba dělám taky, ale u mne je zase rozdíl v tom, že tyto podcasty poslouchají klienti, což mi dává větší smysl. Ale dělat moderátorku?
Přece není smyslem práce v politice dělat moderátora cizím názorům. Politik je v politice, protože byl zvolen za nějaký svůj názor, a tento svůj názor by měl komunikovat – nikoli dělat moderátora názorům jiných!
PL/MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ
Be the first to comment