Balada o rudém sametu |

Sdílet článek:

NICOL JACHANOVÁ

Tak to tu zase máme. Slavný 17. listopad. Tedy ten den, kdy se radši moc nevyplatí otevírat sociální sítě, protože budou plné zvratek Pražské kavárny a podobných sluníčkovských zmetků, kteří zas budou všude cpát tisícero fotek své oblíbené umělé modly Václava Havla s rádoby dojemnýma popiskama o věcech, o kterých sotva četli v propagandistických učebnicích dějepisu.

Třeba moje střední škola, která čím dál více připomíná psychiatrickou léčebnu pro zvlášť závažné případy, si do vestibulu natahala jakýsi bordel, co má prej připomínat studentskou demonstraci, ačkoliv to spíš vypadá jako harampádí z nejbližší skládky, co si bezdomovci dotáhli na vlakový nádraží. Kolem toho samozřejmě vyvěsili cedule s nápisy jako “Chceme svobodu,” “Nechceme násilí,” “Havel na hrad” a podobně. Docela úsměvný, vzhledem k tomu, že to byla právě jedna z těch “moderních” (indoktrinovaných) škol, kde jste museli kývat všemu, co paní ředitelka říká a učitel dějepisu vám během hodin “radil,” že moudří lidé volí Fialu. Samozřejmě, že dodal i koho volí ti hloupí. No, takže k čertu se všemi mými IQ testy, su prostě blbej komunista, co to daleko nedotáhne.

Tady krásně vidíme, jaká fraška se nám z toho stala. Ještě že už su dávno v čudu, páč fakt nechci vidět ten sabat, co se okolo té hromady bordelu odehraje, stejně jako se odehrával okolo ukrajinské vlajky v únoru 2022. Ale to je pořád malej kalibr oproti tomu, jakej cirkus zase uvidíme v telce. Jen si to představte: Politručka a rozvědčík budou pokládat věnce za oběti režimu, kterýmu sami přisluhovali a dav ovcí, co by jim nejradši líbal nohy a leštil boty, u toho bude provolávat slávu demokracii. Přitom každej obyčejnej vesnickej vidlák ví, že to je demokracie jak noha.

Takže co máme vlastně slavit? To, že nám na muzeu visí cizí vlajka? A ještě ke všemu vlajka národa, co deset let páchá genocidu na nevinných obyvatelích Donbasu? Že nám vládne nacistická vláda v čele s arogantní prodavačkou telefonů, co radí lidem nosit dva svetry, učitelem s brejličkama, co lže jak když tiskne a několika vojenskými ksichty, z nichž jeden nazývá lid sviněmi, další nosí tank v kabelce a ti zbylí dva rozdávají vyznamenání zločincům a v době, kdy pracující lid nemá na chleba si celá ta banda zvyšuje platy?

Hele, já jsem ročník 2004, což znamená, že jsem předlistopadovou éru nezažila. Nedovolím si tedy hodnotit, jak bylo. To s radostí přenechám pamětníkům, neboť si vážím historie a nechci ji nijak ohýbat ani překrucovat. Takže pokud mi teď někdo řekne, že za komančů bylo líp, asi řeknu jenom něco jako: “Díky za názor.” My mladí si totiž myslíme, že máme patent na rozum, což není chyba generace, ale upadajícího školství. Každá čtrnáctiletá pipina s ajfounem v ruce vám bude brečet, jak bejvávalo špatně (protože nebyly ajfouny) a bude vědět i přesný čas, kdy Milada Horáková chodila na záchod, ovšem když se té stejné slepičky zeptáte, co se stalo 17. 11. 1939, nejspíš jenom pokrčí rameny a řekne, že se o tom neučili.

Sedmnáctý listopad je totiž primárně Den studentstva. Den, kdy studenti vysokých škol vyrazili proti nacismu, což o padesát let později inspirovalo generaci našich rodičů (která ovšem spíše dosadila třešničku na dort, jelikož to celý upeklo rozpadající se impérium a dozdobil Gorbačov). Kdo si ale dnes vzpomene na hrdinu Opletala? No, bodejť by někdo vzpomínal, když máme vládu nácků, co jezdí na sjezdy sudetských Němců a hajluje s Banderovci.

Jestli jsme tu dříve měli bláto, tak teď se zaručeně koupeme ve (jak to jen napsat slušně) výkalech z análních otvorů amerických miliardářů. No to jsme si pomohli. Ale víš co, bráško, máme otevřený hranice, sice k nám lezou migranti, ale nemusím mít výjezdní doložku do Jugošky, a to se vyplatí! Taky máme mekáč a velký obchodní řetězce, který nás krměj předraženým hnusem, protože všecko skoupili nadnárodní korporace, jízdenka na vlak a kostka másla tě stojí celou výplatu a každýho druhýho, kdo tu něco napíše na facebook, zabásne biska, ale aspoň nejsme Rusko.

Radši nechci vidět tu vlnu rusofobie, bez který se oslava pádu komunismu v ukrajinizovaném Čéchistánu prostě neobejde. Pražská kavárna už má zaručeně pečlivě připravený pytel hnoje, který tradičně pošle na adresu K. Konečné a O. Dostála, aby si tím vyléčili vlastní komplexy, jelikož to jsou právě liberální sluníčko-havloidní středopravičáci, díky jejichž neschopnosti lid dospěl k tomu, že se z KSČM (resp. STAČILO!) stala jedna z opravdu hodně mála volitelných stran.

Co dodat. Já si teda svobodu a demokracii představuji úplně jinak. Mám zkrátka pocit, že sametová revoluce byla úplně zbytečná věc, jelikož posloužila akorát k tomu, aby vrcholní pohlaváři, kteří sice nosili rudou hvězdu, avšak chovali se jako ti největší kapitalisti, převlíkli kabáty, rozprodali majetek dělnické třídy a udělali z nás kolonii Amíků s Němčourama. Zkrátka a prostě, dřívější totalita byla moc okatá a pro kaviárové buržousty typu PePa nevýhodná, jelikož jim došlo, že jako pravicoví eurohujeři to dotáhnou dál. Takže co dodat, suma sumárum, koryto je větší a prasata boubelatější, obyčejný člověk ale pořád jde o žebrácké holi. Je totiž úplně jedno, jaký vládne systém, stále se nacházíme na jedné a té stejné farmě zvířat.

Nezapomeňte si teda nakoupit dostatek svíček s dvousetprocentní marží, zacinkat klíčema od bytu, zatímco se vám každý měsíc zvyšuje nájem a ceny energií, a pobrečet si někde v davu na Národní, během toho co vaši oblíbení převlíkači kabátů pokladájí věnec, aby si udělali PR. To je přeci ta svoboda a demokracie, za niž naši předci bojovali.