Brusel financuje progresivní nevládní organizace, ale zavírá dveře církvím

TEC

„Zdá se, že humanitární a morální rozměr křesťanství je uznáván pouze ve vnějších vztazích, když EU mluví o humanitární pomoci na jiných kontinentech,“ říká v rozhovoru pro The European Conservative právní expertka EU Bernadett Petriová.

Ačkoli Evropská unie má být společenstvím sdílených hodnot, které její instituce údajně reprezentují, stále více se projevuje napětí mezi progresivní vizí prosazovanou z Bruselu a křesťanskými kořeny, které Evropu historicky formovaly. Politiky financování a jejich legislativní rámce odrážejí tendenci, která znamená systematické vylučování náboženských organizací, zejména křesťanských, z rozhodovacích procesů a rozdělování zdrojů. Velké progresivní nevládní organizace a lobby, které se hlásí k genderové ideologii, extrémnímu environmentalismu nebo evropskému federalismu, nyní zabírají prostor, který dříve patřil křesťanským společenstvím a místním organizacím, vycházejícím z tradičních hodnot.

Tváří v tvář tomuto scénáři se v samotném Evropském parlamentu organizuje odpor. Konzervativní a vlastenecké skupiny se snaží dát hlas církvím a bránit jejich zásadní roli ve společenském a komunitním životě, jak o tom hovoří Bernadett Petriová, maďarská pedagožka a právnička, od roku 2024 ministerská zmocněnkyně pro koordinaci využívání fondů EU při maďarském Ministerstvu veřejné správy a územního rozvoje.

V čem spočívá hlavní potíž ve vztahu mezi EU a tradičními církvemi?

Hlavní potíž spočívá v tom, že ačkoli je EU podle článku 17 Smlouvy o fungování EU formálně povinna vést s církvemi dialog, v praxi je tento dialog vyprázdněn. Pořádají se sice pravidelná setkání, ale ta nemají žádný skutečný vliv na tvorbu politik, ani na rozdělování finančních prostředků. Důležitá rozhodnutí jsou přijímána bez ohledu na zkušenosti a hluboké znalosti, které mají církve v oblasti potřeb místních komunit, sociálních problémů, soudržnosti a míru.

Kromě toho jsme v evropských programech zjistili závažné nesrovnalosti: systematicky jsou upřednostňovány progresivní nevládní organizace, zatímco náboženské organizace jsou vyloučeny, protože údajně nesplňují hodnoty článku 2, který je stále častěji vykládán ideologicky a restriktivně.

Myslíte si, že EU již nepovažuje křesťanství za podstatnou součást Evropy?

To je velmi zajímavá a znepokojivá otázka. Zdá se, že humanitární a morální rozměr křesťanství je uznáván pouze ve vnějších vztazích – když Evropská unie hovoří o humanitární pomoci na jiných kontinentech. Uvnitř Evropy však tyto rozměry zřejmě nemají žádný význam.

I když církve nabízejí sociální služby, pečují o potřebné, přispívají k integraci marginalizovaných nebo k obraně a rozvoji lidských práv, EU raději směřuje prostředky sekulárním nevládním organizacím, které působí jako „paralelní církve“, ale bez hodnotového zázemí a bez historické legitimity. Nejde jen o administrativní záležitost, ale o kulturní a duchovní popírání evropských kořenů.

Proč podle vás evropské instituce takto jednají? Nepotřebují církve?

Je to směs agresivní sekularizace a politické vypočítavosti. Sekularizace vyprázdnila veřejnou roli církví a zredukovala je na soukromé subjekty bez institucionálního hlasu. Z politického hlediska se EU rozhodla posilovat progresivní sítě a komunity, které se snáze přizpůsobují centralizovaným cílům Bruselu.

Církve naproti tomu reprezentují místní společenství, národní tradice a způsoby myšlení, které jsou často v rozporu se současnými ideologickými programy. To je pro progresivní bruselské byrokraty nepříjemné. Dokonce i formální struktury jako COMECE, Komise biskupských konferencí Evropského společenství, ztratily na významu. I když za papeže Františka došlo k určité aktivitě, skutečná účast na rozhodování byla minimální. A s novým papežem, který má být teprve zvolen, se nejistota jen zvyšuje.

Existují v Evropském parlamentu nějací spojenci, kteří by tuto situaci usilovali zvrátit?

Ano, hlavní spojenci jsou mezi konzervativními europoslanci, zejména ve skupinách, jako jsou Patrioti pro Evropu nebo Evropští konzervativci a reformisté. Překvapivé je, že ani mnozí z těch, kteří si říkají křesťanští demokraté, tedy členové Evropské lidové strany (EPP), nedávají této otázce přednost. Kontext se však může změnit.

Blíží se jednání o novém víceletém finančním rámci, která budou klíčová. V tomto rámci můžeme navrhnout změny, které by poukázaly na současnou nerovnost a umožnily církvím rovnoprávnou účast. S dobře navrženou strategií a podporou parlamentních spojenců se může otevřít  prostor pro provedení reforem.

Vidíte budoucnost optimisticky? Může křesťanství v evropském projektu přežít?

Existují důvody k naději, ale ne k naivitě. Země jako Maďarsko ukazují, že úzká spolupráce mezi vládou a církvemi může posílit veřejné politiky a národní identitu.

Polsko mělo úspěšný model za vlády Práva a spravedlnosti (PiS), ale nyní, po politickém posunu, jsou církve pod tlakem Bruselu marginalizovány i na místní úrovni. Evropské instituce používají finanční moc jako politický nástroj: pokud spolupracujete s církvemi, nedostanete finanční prostředky. To je vážná hrozba.

Proto, abychom zvítězili, musíme změnit pravidla zevnitř, zejména v legislativní oblasti.

Mají národní vlády nějakou schopnost se před těmito nátlakovými akcemi chránit?

Měly by ji mít, ale je to stále obtížnější. Brusel nyní prosazuje tzv. chytrou kondicionalitu, což znamená, že evropské fondy nebudou vládám poskytnuty, pokud nesplní určitá kritéria, z nichž mnohá jsou definována politicky a ideologicky pod hlavičkou „právního státu“. To umožňuje obcházet národní vlády a přímo financovat nevládní organizace, které pracují v souladu s progresivními hodnotami, a posilovat tak jejich moc. Pokud se tyto trendy nezastaví, ztratí skutečnou suverenitu nejen církve, ale i samotné členské státy.

The European Conservative

(3 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...