Cenzurovaný přístup ke štěstí |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Evropskounijní program Erasmus nemá žádnou funkci kromě vymývání mozků a bastlení evropskounijní jednotky, z které by se bez podobných programů mohl i stát myslící člověk. Veterán nejperverznější skvadry osmašedesátníků a apoštol evropskounijní víry Cohn-Bendit, kterému evropskounijní režim za bývalé zásluhy odpustí i lásku k pedofilii, se ve francouzské nebo německé televizi občas hrdě chlubí, že patří k iniciátorům tohoto programu. Erasmus Rotterdamský napsal, že štěstí nespočívá ve věcech samotných, ale v mínění, které o nich máme. Přístup k věcem bývá často obtížný, ale o to snazší a lehčí je formovat mínění o věcech. Tento prostý a efektivní koncept stál při vzniku projektu, který evropskounijní mainstream vydává za unijní podporou vzdělání mládeže v Evropě. Dnešní evropskounijní vzdělání má základ v lásce k Evropské unii, případně bruselským komisařům a jejich aparátu. Projekt Erasmus je jistou formou adaptačního tréningu, mládež se vytrénuje k jednotonálnosti a konformitě se standardy definovanými bruselskou propagandou. Na projektu se účastní evropské univerzity, různé think tanky a občas i privátní byznys. Mladí jsou v týmech těchto institucí chápáni jako ztráta času, s úsměvem trpěné a zbytečné zpestření, pokud by je odmítly, dostanou se v EU na černou listinu a přijdou o peníze. Účast studentů na aktivitách instituce je pouze fiktivní, velmi ojediněle se mohou podílet na něčem smysluplném.

Na projektu se účastní všechny země EU a taky Island, Norsko a Lichtenštejnsko, Švýcarsko i Turecko a z nějakých důvodů i Katar, Venezuala a Írán. Přitom vlády Venezuely a Íránu jsou v EU považovány za nepřítele a vede se s nimi boj včetně tvrdých sankcí všeho druhu. Z jakého důvodu může asi Unie zvát mládež těchto zemí k účasti na projektu, jedinou možností je zkorumpováni této mládeže penězi a demokratickou fikcí. Účastník projektu dostává zajímavou měsíční subvenci 1 400 eur. Po účastnících se kromě bakaláře nebo magistra s trochou angličtiny, nic jiného nepožaduje. Účast studentů v hostující instituci je plně v intencích logiky: věc samotná není důležitá, ale rozhodující je mínění o ní. Velké stipendium a v podstatě leho často spojené s výměnou třeba kulinářských fines odjinud, samo o sobě navodí mladému člověku pocit velkého štěstí a radost z účasti na úžasném programu v úžasné EU.

Dostup ke štěstí obvykle nemohou mít všichni. V unijním typu okleštěné demokracie platí, kdo nevolí podle unijních rad, přístup ke štěstí nemá. V současnosti je dostup k tomuto štěstí kupodivu odepřen všem studentům z jedné unijní země, maďarské univerzity jsou z projektu vyloučeny. Bruselští dohližitelé nad EU demokracií to zdůvodňují nedůstojným postojem státního vedení k evropským hodnotám. V roce 2018 v rámci reformy vyššího školství se maďarské univerzity staly autonomními jednotkami, které vedou sbory ředitelů. V průběhu času byli do ředitelských sborů, jak je běžné všude po světě, zvoleni i politici. V Itálii, Francii a Německu je to dost časté a nikomu to nevadí. Do univerzitních rad se volí lidé jistého postavení, jako ekonomové, žurnalisté i politici, kteří mohou pomoci univerzitní prestiži.

Evropskounijní inkvizitoři napočítali, že 11 členů univerzitních rad má politicky blízko k premiérovi Orbánovi, a za trest se tisícům maďarským studentům odepře přístup k projektu Erasmus. Podle oficiálního vyhlášení bruselského centra účast 11 politiků, kteří podporují Orbána, v ředitelských radách znamená narušení pravidel právního státu a je hrozbou pro evropský rozpočet. Po četbě takového zdůvodnění jsme oprávnění srovnávat bruselský režim s protektorátní situací za nacistické okupace. Tento postoj ke spravedlnosti má germánské kořeny, kníže byl luteránem, pak museli být i všichni poddaní, po atentátu na Heydricha, brutální msta na lidech, kteří neměli s atentátem nic do činění. Vlastně paralela je i zde, jen kvůli podezření ze souhlasu s atentátem byly zastřeleny tisíce lidí. V Maďarsku trest za to, že většina lidí Orbána volila a svezou se s nimi i děti těch, kteří ho třeba nevolili. Bruselské inkvizici se nezamlouvá, že v Maďarsku znají jen dvě pohlaví, imigranty tam nemilují a ukrajinskému válčení moc nepřejí. A hrůza, Maďaři si Orbána vybrali už po čtvrté. Ovšem 11 politiků, aby nebránilo účasti v projektu, v únoru z ředitelských rad rezignovalo, ale bruselské represe proti studentům trvají dál, Brusel bude dál vydírat financemi, které by mohly padnou do rukou neloajálních. Maďarští studenti by mohli něčím jako myšlením nakazit evropskounijní unifikované stádo a zbortit ideu, že idea o štěstí je víc než štěstí samotné.