Čím ve skutečnosti je EU?

Argumenty v perexu se zdají být rozumné, dokud nezačneme nějak podrobněji zkoumat proměny nejen EU, ale i USA. Jeden kolega, který žil v americké emigraci řadu let, a loni se do ČR vrátil, označil soudobé USA za socialisticko-korporátně-fašizující stát, jehož zákony dnes ne­vy­chá­ze­jí z demokratické vůle lidu, ale jsou přímo psány a silou protlačovány velkými pod­ni­ka­tel­ský­mi subjekty, korporacemi. Není udivující, že největší sílu má lobby zbrojařská, kooperující pří­mo s Pentagonem, lobby farmaceutická, bohatnoucí zejména na lidském strachu ze smrti. Za nimi jdou v těsném závěsu lobby energetické, průmyslové, farmářské a hlavně lobby obchodní.

Mohli bychom snad říci, že to je problém USA a ať si problém řeší vlastními mechanismy. Jenže ten problém je tichounce exportován do celého světa a EU pro něj má nejvřelejší po­ro­zu­mě­ní.

Jednou z posledních ukázek je v podstatě utajené jednání a příprava smlouvy mezi USA a EU o pravidlech výměny zboží. Eufemisticky se to ujednání nazývá „smlouvou o volném obchodu“, což by se zdálo být vysoce přínosné. Jen ten obchod bude volný jen pro spoluautory této smlou­vy. A jimi jsou, jak nenadálé, korporace a nadnárodní potravinářské koncerny.

Celá ta legrace se jmenuje TTIP. A nikoho nemůže překvapit, že se týká rozsáhle zcela jiných témat: „od sociálních otázek přes problematiku lidských práv, bezpečnosti a energetiky, autorských práv a ochrany osobních údajů až po vzájemný obchod“.

Problém však leží v jedné delikátní věci: protože se jedná o smlouvu mezi EU a USA, národní Parlamenty do ní nebudou smět kecat a budou mít výsostné právo ji bez odmlouvání přijmout. (Ani snad nebudu zdůrazňovat někdejší slova EU o jakési subsidiaritě, národní suverenitě a tak.)

Dohoda je projednávána za zavřenými dveřmi pod taktovkou nadnárodních společností. K diskuzi jsou přizvány jen firmy a obchodní skupiny jako Nestlé, Cargill, DuPont, asociace ta­bá­ko­vých firem, nebo asociace výrobců vepřového masa. Celkem více než 600 společností dostalo příležitost psát některé z kapitol dohody. Projednávání nejsou otevřená veřejnosti, nezávislým or­ga­ni­za­cím ani publicistům. Výsledná dohoda dává podle dnešního scénáře, který unikl na veřejnost, výrobcům a společnostem moc nad vládami jednotlivých zemí.

Pořád by se ještě mohlo zdát, že smlouva o volném obchodu (pravda, jen pro některé) je po­zi­tiv­ní. Velký háček visí v tom, že ta unifikace bude logicky opřena o nejslabší článek toho řetězu. Abych z toho nedělal Sudoku: v celém tom souručenství bude použita ta nejměkčí norma zú­čast­ně­ných stran. Dnes jsou to jednoznačně USA, kde je možno do potravin míchat spoustu svinstva, počínaje antibiotiky, přes různé nepoživatelné příměsi, lze užívat geneticky modifikovaná krmiva a dokonce i geneticky upravené primární potraviny.

USA povolují používání cca 3 000 aditiv, která jsou v dílčích státech EU buď přímo zakázána, nebo přísně kontrolována. Jen pro příklad lze zmínit rekombinantní hovězí růstový hormon rBGH (Posilac), který je vysoce rizikový a velmi pravděpodobně iniciuje vznik rakovinných bujení. A nejedlá aditiva jsem již zmínil.

Ta vysoce tajná vyjednávání mezi EU a zájmovými organisacemi USA povedou k tomu, že na našem trhu budou ještě méně jedlé potraviny, ještě více si namastí kapsy mezinárodní kolosy, je­ště více bude poničen náš genofond, ještě méně českých farmářů bude schopno konkurovat a raději budou pěstovat nějakou řepku na palivový olej, či jiného čerta, ještě méně českých ob­chod­ní­ků potravinami se bude zabývat prodejem, protože budou postiženi dotačními politikami nadnárodních společností, nebo přímo politikou EU.

My samozřejmě sklidíme ještě větší nezaměstnanost, ještě horší potraviny a ještě větší vztek.

Je jasné, že jednotliví vyjednávači EU to nedělají zadarmo. Ani nejsou postiženi nějakým i­ra­ci­o­nál­ním obdivem k USA. Je to jen pustý business. A jak to existenčně ovlivní nějaké bez­výz­nam­né lidi tam někde dole je pro ně naprosto okrajové.

Toto je socialistická Evropská Unie!