Dva pohledy na ukrajinský konflikt odjinud




Sdílet článek:

SYRZDARMA

Ponaučení z konfliktu v Sýrii. Nebezpečná aliance dvou světových velmocí. Složitá historie hranic mezi Ruskem a Ukrajinou. Varování prezidenta Johna Kennedyho.

Zcela subjektivní výběr ze světového tisku. Spíše levicový Newsweek a lokální zpravodajství z Blízkého východu. Oba články výrazně zkráceny, což může ovlivnit kontext. Kompletní zdroj na konci článku.

Překlad, zkrácení, mezititulky redakce.

Newsweek:

V tomto okamžiku potřebují ukrajinští lidé mír, bezpečí a ekonomickou obnovu. Nic z toho nemůže být dosaženo prodlužováním nevyhratelné války a čas na vyváženou dohodu u jednacího stolu se rychle krátí.

Postoj NATO, která deklaruje svoji podporu Ukrajině „tak dlouho, jak to bude nutné”, je politicky neudržitelný. Válku nefinancuje nějaká abstraktní organizace jménem NATO, ale občané západních zemí, reální lidé, jejichž příjmy a životní standard klesají.

Ponížení nebo zkáza?

Pokud bude Rusko poraženo, prezident Putin nepřežije politicky a možná ani fyzicky. Čím více se bude obávat prohry, tím více bude situaci eskalovat. Poté, co prezident John Kennedy úspěšně vyřešil kubánskou krizi s ruskými raketami, varoval před tím, aby svět ještě někdy nutil Rusko k volbě mezi národním ponížením a jadernou válkou.

Není zřejmé, proč má čistě obranná aliance jako NATO potřebu se dále rozšiřovat. Navíc dalo Rusko jednoznačně najevo, že je připraveno bojovat v dlouhé válce, aby zabránilo Ukrajině vstoupit do NATO. Pokud chce aliance tento konflikt ukončit, spíše než rozšiřovat svoje území, měla by podporovat dohodu o neutrální Ukrajině podobnou rakouské dohodě o neutralitě z roku 1955. Odmítání tohoto řešení by jen potvrdilo ruské obavy, že skutečným cílem této války je záměr umístit rakety blíže k Moskvě.

Nebezpečná aliance

Mezitím válka rychle vyprazdňuje armádní sklady NATO, vhání Rusko do nebezpečné aliance s Čínou a způsobuje, že jižní polokoule přestává Západ podporovat. Na samotné Ukrajině stoupá každým dnem počet bezdomovců, vdov, sirotků a zmrzačených lidí. Co je nyní důležité, nejsou dohodnuté předběžné podmínky pro urovnání konfliktu, ale jasné uznání nutnosti začít vyjednávat o ukončení války, která ničí Ukrajinu s nadějí, že konflikt oslabí Rusko.

Ukrajinské hranice byly rozšířeny ve dvacátém století Vladimírem Leninem v roce 1922, Josefem Stalinem v roce 1945 a Nikitou Chruščevem v roce 1954.

(Pozn. redakce: Mezi lety 1918 a 1922 probíhaly o východní části Ukrajiny ozbrojené a diplomatické spory mezi bolševickou sovětskou vládou a tehdejšími představiteli ukrajinského státu.)

Rusko nemá bezpečnostní námitky proti tomu, aby Ukrajina vstoupila do Evropské unie stejně jako neutrální Rakousko. Ukrajinské členství v EU by mělo být jasně danou podmínkou pro ukončení války, stejně jako specifické záruky hlavních západních mocností k financování ukrajinské rekonstrukce. Současně by Západ měl ukončit ekonomické sankce proti Rusku, které stejně přinesly více škody Evropě než Rusku.

Nepopulární kompromis

Kompromis není nikdy populární. Lord Landsdowne napsal uprostřed vřavy první světové války, že by měla být ukončena jednáním. Argumentoval, že Británie by mohla dosáhnout kompromisu a neměla by si „přát naprostou zkázu Německa jako evropské mocnosti”. Lord Landsdowne čelil drsné kritice v tisku za to, že zpochybňoval válku, a britská vláda ho ignorovala, neboť byla rozhodnuta dosáhnout celkového vítězství. První světová válka se prodlužovala, další miliony zemřely, Rusko se stalo Sovětským svazem a celkové vítězství trvalo pouhých 20 let. Snad to nyní dopadne lépe.

The National:

Většina západních státníků tlačí na maximální idealistické cíle v přesvědčení, že Ukrajina bude schopná zvítězit a potrestat prezidenta Putina. Podobně bylo jedním z hlavních důvodů dlouhého trvání syrské války přesvědčení mnoha zemí, že syrský prezident Bašár Asad musí odejít. Před deseti lety někteří komentátoři argumentovali, že Bašár Asad je bez masivní intervence, se kterou USA a Velká Británie nepočítaly, neodstranitelný, a proto musí být součástí řešení konfliktu. Maximalisté o tom nechtěli ani slyšet.

V dubnu tohoto roku se Bašár Asad vrátil do regionální politiky a je na prahu toho, aby byl znovu přijat do Ligy arabských států. Kolik životů mohlo být ušetřeno a o kolik mohla být větší šance zabránit vzestupu teroristického hnutí ISIS, kdyby bylo před lety dosaženo kompromisu, jenž by zahrnoval Bašára Asada?

Princip versus realismus

Princip musí být limitován realismem. Realistická škola mezinárodních vztahů je občas obviňována z toho, že je nemorální. Ale politické činy by měly být posuzovány podle toho, co způsobí, a ne podle úmyslů jejich autorů.

Není nejmenších pochyb, že prezident George Bush a premiér Tony Blair měli s Irákem alespoň nějaké dobré úmysly. Stejně tak jako Blairův nástupce, David Cameron, a tehdejší francouzský prezident Nikolas Sarkozy s Libyí. Nemýlili se, když tvrdili, že Saddám Husajn a Muammar Kaddáfí byli brutální diktátoři, kteří terorizovali vlastní obyvatelstvo. Ale důsledkem jejich činů jsou dvě rozvrácené země. To je to, co se počítá.

Co se týče Ukrajiny a Sýrie: pokud je z důvodu vznešených principů prodlužován devastující konflikt, jenž nakonec skončí kompromisem, kterého mohlo být dosaženo dříve, může být svědomí idealistických maximalistů čisté, ale stojí to lidské životy.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (16 votes, average: 4,13 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

4 Comments

  1. “Není nejmenších pochyb, že prezident George Bush a premiér Tony Blair měli s Irákem alespoň nějaké dobré úmysly. Stejně tak jako Blairův nástupce, David Cameron, a tehdejší francouzský prezident Nikolas Sarkozy s Libyí”-jasně,jeden větší demokratickej hajzl než druhej!!!!

  2. Děkuji za pěkný přehled názorů ze světa, které mi náš totálně rusofobně a ukrajinofilsky znormalizovaný a zglajchšaltovaný mainstream nezprostředkuje. Je třeba připomenout, že Ukrajina byla neutrálním státem až do Majdanu, “nezištně” financovaného našimi americkými přáteli. Při vědomí posunu zbraní NATO od hranic západního Německa (v roce 1990) až na hranice s Ruskem a při znalosti banderovské polonacistické ideologie západních Ukrajinců namířené především proti ruské menšině může kydům USA a jeho vazalů o “nevyprovokované ruské agresi” věřit opravdu jen člověk ducha mdlého nebo mozku vymytého.

  3. T.Pane ja bych Vás tipnul že jste nucen svym chlebodarcem a na navstěvě na našem uzemi tuto nenavist prostě psat pořád dokola, jinak mašírujete zpátky domů a na frontu.Proč tedy musite porad věřit nejakemu manstreimu?Verte sobe,svojemu zivotu,jakou mate svobodu atd.Z Vas prší propaganda agresora na vsechny strany a pořád dokola.Vy jste byl nekdy v USA?Nebo potkal nějakeho americana?. Ale jasno máte okamžitě.Povykladejte radši něco o Vaši domovině.

Napsat komentář: S UKRAJINCI NETANČÍM !!!!!! Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*