Elektromobilita: Ukázková kolektivní stupidita

O elektromobilitě píšeme z jednoho prostého důvodu – mobilita je kvintesencí úspěšné, prosperující, technicky vyspělé a bezpečné civilizace. Stejně tak je mobilita kvintesencí každých ozbrojených sil. Při vedení bojové činnost není hlavním cílem „zabít“ protivníka, ale omezit mu, ideálně trvale, volnost pohybu, a tedy možnost kontroly fyzického (v současné době i digitálního a elektromagnetického) prostoru a tedy možnost v tomto prostoru uplatňovat svou vůli.

Lapidárně řečeno, kdo flexibilněji a efektivněji přesouvá lidí, zboží a technologie, ten evolučně prosperuje. Ztráta mobility znamená ztrátu komplexity civilizace, její postupný kolaps a větší citlivost na vnější vlivy.

Jedním ze znaků současného levicového progresivismu, šířeného především z amerických, britských a německých univerzit, proti kterému začal vystupovat francouzský prezident Emmanuel Macron, je boj proti CO2 – tedy mimo jiné boj proti spalovacím motorům a podpora elektromobility. Z řad progresivistické levice dokonce zaznívají myšlenky o zákazu osobního vlastnictví dopravních prostředků (ale i jiných soukromých statků), z důvodů jejich celkové uhlíkové stopy.

Důvody úspěšného tažení progresivismu, a důvody konformismu politiků, novinářů a elit s touto ideologií, jsou na jiný článek. Ale podstatou je zejména indoktrinace dětí a mládeže, to je klíčem všech úspěšných ideologií, především těch utopistických.

My se ale zaměříme pouze na úzký segment elektromobility, resp. výroby baterií pro elektromobilitu.

Nejdříve pár skutečností:

• elektromobil je teoreticky efektivnější dopravní prostředek než vozidlo se spalovacím motorem;
• elektromobily vozidla se spalovacím motorem časem nahradí.

Avšak k náhradě v žádném případě nedojde v roce 2035, pokud tedy EU nechystá rozvrat evropského průmyslu, masové propouštění a sociální inženýrství s cílem omezit mobilitu evropské civilizace.

Důvod je velmi prostý. Masová výroba bateriových článků pro elektromobily vyžaduje velmi složité výrobní zařízení a ustavení velmi komplexních, dlouhých a složitých výrobně-dodavatelských řetězců a obchodně-právních vztahů. To je úkol na dekády.

Výroba bateriových článků pro elektromobily není komplikovaná, opravdovou výzvou je vyrobit stroje, které tyto baterie vyrábějí. Autor tohoto článku se obává, že největší elektro-aktivisté nemají nejmenší tušení o neskutečné složitosti a komplexnosti vytvoření bateriového průmyslu podle představ EU.

To vše se navíc odehrává v nelítostném prostředí konkurenčního boje, jak mezi firmami, tak mezi různými mocenskými skupinami, zpravodajskými službami a státy. Protože platí jedno obecné pravidlo – když někdo roste, jiný ztrácí. Ten, kdo ztrácí, přichází o evoluční výhodu, což mimo v určitém momentu nutí lidi, firmy, mocenské skupiny či státy bojovat „na život a na smrt“.

Foto: Nejnovější statistika automobilového trhu EU. „Covidový“ rok 2020 byl ve znamení výrazného poklesu výroby a registrací vozidel; větší foto / Grafika: ACEA

1,5 TWh ročně pro silniční dopravu

EU pro své zelené sny potřebuje obrovské množství bateriových článků. EU ale baterie nemá a nebude mít. A opravdu tento problém nevyřeší jen množství investovaných peněz. Existuje určitá fyzická propustnost dodavatelského řetězce, kterou nelze z roku na rok, či dokonce z dekády na dekádu, přebudovat nebo změnit.

Podívejme se statistku Asociace evropských výrobců automobilů ACEA (European Automobile Manufacturers Association). V roce 2019 se v EU vyrobilo 16,7 milionu vozidel (osobní vozidla, ale i komerční, jako autobusy, nákladní vozidla, užitkové vozy atd.), z toho 14 milionů osobních automobilů. Současně bylo v EU v roce 2019 registrováno 15 milionů nových vozidel (osobní i komerční), z toho 13 milionů nových osobních automobilů. Pozor, pokud mluvíme o EU, nepočítáme Velkou Británii, Švýcarsko, Norsko, Turecko, Rusko ani další evropské nečlenské země.

Souhrnně v roce 2018 v EU jezdilo 278 milionů vozidel, z toho 242 milionů osobních automobilů. Kromě toho v Evropě jezdí zhruba 28 milionů lehkých užitkových vozidel, 700 000 autobusů a šest milionů nákladních automobilů.

Každý osobní automobil potřebuje ke svému skutečně smysluplnému fungování baterii o kapacitě 100 kWh. Je to hodnota, kdy lze elektromobil považovat za měřitelný s vozidlem se spalovacím motorem. Tedy hodnota potřebná k udržení stejné úrovně mobility.

Výroba osobních automobilů v EU / Grafika: ACEA

Pokud chceme zachovat prodeje osobních automobilů z roku 2019 (který byl ale současně rekordní) i po roce 2035, potřebujeme jen a pouze pro elektrická osobní vozidla každoročně vyrábět a automobilkám dodávat 1,3 TWh (100 kWh × 13 milionů osobních vozidel) baterií – aby byla v EU zachována stejná dostupnost automobilů a mobilita obyvatel (sednu do auta a jedu do práce, nakupovat, na návštěvu, za kulturou, na úřad, do nemocnice, na dovolenou, pomáhat s katastrofou atd.).

Současně do EU bylo v roce 2019 importováno 3,6 milionu osobních automobilů (např. z Turecka nebo Velké Británie). Dá se tedy říct, že v rámci EU se pro vlastní evropský trh ročně vyrobí deset milionů automobilů.A tedy samotná EU pouze a jen pro vlastní trh s osobními elektromobily potřebuje od roku 2035 ročně vyrábět nebo nakupovat minimálně 1 TWh baterií.

Ano, víme, levicové progresivisté chtějí změnit celý koncept osobní dopravy (mimochodem, autor děkuje, ale nechce) a skloňují kouzelné slovo „sdílení“, ale k tomu se dostaneme. Ale i tak platí: „sdílení“ = ztráta mobility.

Kromě toho každý rok je v EU registrováno 1,7 milionu nových lehkých nákladních automobilů (do 3,5 tuny), zhruba 330 000 těžkých nákladních automobilů (nad 3,5 tuny) a zhruba 36 000 autobusů. Pro zjednodušení můžeme zprůměrovat, že osobní a lehké nákladní automobily potřebují baterií o kapacitě 100 kWh, autobusy 250 kWh a nákladní automobily 500 kWh.

Registrace osobních automobilů v EU / Grafika: ACEA

Ve výsledku tedy, pokud vezmeme všechny dopravní prostředky vyrobené v EU a pro EU, včetně osobních a komerčních vozidel, ale i motorek, elektrokol, můžeme říct následující – pokud od roku 2035 bude EU chtít kompletně přejít na elektromobilitu musí ročně na svém území vyrobit (nebo dovést) 1,0 – 1,5 TWh li-ion baterií. Potřeby ozbrojených složek přitom pomíjíme!

Mimochodem 1,5 TWh při „snové“ (a zatím nedosažitelné) kapacitě 1 kWh / 1 kg / 1 litr – představuje hmotnost 1 500 000 tun a 1500 m3 baterií, které je nutné každoročně zmanipulovat a přepravit z továren k výrobcům automobilů, a časem také z elektromobilů do recyklačních továren. Ve skutečnosti realita bude složitější a bateriové bloky budou mít energetickou hustotou násobně horší.

A pochopitelně, zatím zcela ignorujeme potřeby jiných oblastí – obnovitelné zdroje, nemovitosti, průmysl, letectví, železnice, lodní doprava atd.

Registrace nových vozidel (osobní i komerční) ve světě / Grafika: ACEA

Obnovitelné zdroje

EU ročně vyprodukuje 2700 TWh elektrické energie. Pokud máme kompletně přejít na obnovitelné zdroje energie, potřeba baterií, pokud chceme zkrotit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů a zajistit stabilitu dodávek 24/7, bude obrovská.

Paradoxně propagujeme elektromobilitu v době, kdy nahrazujeme regulovatelné zdroje za nestabilní obnovitelné zdroje energie a de facto snižujeme množství elektrické energie, která je v jeden okamžik k dispozici.

Pokud bude v ČR jeden milion osobních elektromobilů (stále jen 1/5 celkového počtu). Pokud jen 1/7 těchto elektromobilů bude přes noc (kdy nefungují solární elektrárny) na domácích nabíječkách (normální nabíječka má příkon 4 kW). Při potřebě dobít 30 kWh nabíječka pojede 7,5 hodiny.

To znamená 142 tisíc domácích nabíječek tak může najednou brát po 4 kW příkonu, to je 568 000 kW (568 MW). To je výkon větší než jeden celý blok Dukovan (510 MW). A těchto 568 MW nebude nějaká špička na pár desítek minut, ale celé hodiny. Samozřejmě se může stát, že v jednu noc nebude nabíjet 1/7 ale klidně 1/5 pětina aut.

Nabíječka je tedy nový a gigantický spotřebič oproti ostatním domácím spotřebičům. Například trouba má sice 2kW příkon, ale běží střídavě.

K tomu přidejme nákladní automobily, autobusy a třeba masový přechod na topení tepelnými čerpadly.

Jinak řečeno, pokud chceme v roce 2035 přejít na elektromobily a zároveň tlačit na obnovitelné zdroje, bude nutné masivně vyrábět baterie pro elektromobily, nabíjecí stanice i energetiku, minimálně v jednotkách terawatthodin ročně, spíše desítek terawatthodin ročně.

A mimochodem stejné množství bude od určitého roku (cca 2040) nutné každoročně recyklovat v továrnách.

Typický li-ion článek. Podle EU budoucnost evropské mobility, energetiky a průmyslu. / Foto: RudolfSimon, CC BY-SA 3.0

Stavba továren

Továrna Gigafactory společnosti Tesla v Nevadě je budována od roku 2015 a v roce 2022 má dosáhnout produkce 100 GWh baterií ročně. Je to jediná tak velká továrna na baterie, která se aktuálně v USA staví. Mimochodem, továrna využívá technologie japonské firmy Panasonic.

Nejsilnější ekonomice světa s největším průmyslovým potenciálem a nejpříznivějším právním prostředí trvá sedm let stavba továrny s roční kapacitou 100 GWh. EU přitom potřebuje jen pro sebe do roku 2035 postavit deset až 15 těchto továren – jen pro silniční dopravu!

Jaké jsou plány v Evropě? VW chce od roku 2030 vyrábět 230 GWh baterií a gigatovárna Muska v Berlíně v roce 2030 počítá s výrobou 100 GWh (při potřebě 8000 zaměstnanců). Další továrny v Evropě mohou přidat desítky GWh, maximálně nižší stovky GWh.

Podle londýnských analytiků z Benchmark Mineral Intelligence (údaj z listopadu 2020) se v roce 2029 bude v Evropě vyrábět 300 GWh baterií. Německá Fraunhofer Institute for Systems and Innovation Research naopak uvádí, že v roce 2025 je možné vyrábět 300 až 400 GWh. Zřejmě podle nejoptimističtějších scénářů analytiků Wood Mackenzie se v roce 2030 má celosvětově vyrábět 1,3 TWh baterií, ale z toho 80 % v Asii.

Jak je vidno, dobrat se nějakých relevantních údajů o bateriové výrobě v Evropě v roce 2030 je složité. Jakékoliv studie o tom, jak bude svět vypadat za deset let, je pak nutné brát nanejvýš s rezervou (především ty optimistické) – až často se stává, že výsledek studie odpovídá tomu, kdo studii financuje. Ale můžeme říct, že Evropa bude schopna v roce 2030 (tedy za 8,5 let) vyrábět 400 až 500 GWh baterií – a to lze označit za velmi optimistický scénář, pokud půjde vše dobře (a to rozhodně nepůjde). Celá kapacita navíc nepůjde výhradně do silniční dopravy.

Kvůli berlínské gigatovárně bylo nutno vykácet 92 hektarů lesa; větší foto / Foto: Ralf Roletschek, CC BY-SA 1.0 fi

Takže do roku 2035 (při optimistickém scénáři) je třeba někde sehnat jen a pouze pro silniční dopravu další 1 TWh baterií.

Evropě samozřejmě může pomoci Čína. Peking má pod svojí vojenskou kontrolou 80 % světových zásob surovin pro výrobu li-ion baterií a 77 % trhu s výrobou li-ion článků.

Co nám z toho plyne? Pokud chce EU přejít v roce 2035 na elektromobilitu, dojde k dramatické ztrátě flexibility a efektivity evropské civilizace přesouvat lidi, zboží, potraviny, suroviny nebo technologie – tedy ke ztrátě komplexity a kolapsu. Ve výsledku se výrazně zmenší technologická výhoda Evropy… a asi není třeba dále rozpisovat důsledky.

Navíc platí rovnítko: více elektromobilů v EU = větší závislost EU na Číně. Takže nejen, že poklesne mobilita evropské civilizace, ale i ta zbývající bude závislá na libovůli Číny.

Na celé věci je ale hlavně znepokojivé riziko sociálního inženýrství – pokud si extrapolujeme výrobní plány li-on baterií až do roku 2035 zjistíme, že reálně se od tohoto data prodeje dopravních prostředků v EU zmenší o 50 %.

A nyní klíčová otázka – kdo rozhodne, která „elita“ získá vlastní dopravní prostředek, nebo obecněji možnost se pohybovat? Podle jakých pravidel, které ustanoví kdo? Ti správní lidé se správným myšlením? V Německu již zvažují různé možnosti – například systém sociálních kreditů jako v Číně. Možná každý dostaneme „ekobody“ za správné postoje, myšlenky nebo chování, které nám pak umožní používat sdílená elektroauta.

Elektromobilita v současné ideologické podobě není nic jiného než další komunistický pokus o sociální inženýrství. Podobně jako komunisté se snažili vytvořit nového člověka „Komunistu“, tak o to samé se snaží levicový progresivisté – vytvořit „Ekologistu“, který se bude chovat podle jejich pravidel a podle jejich vidění světa. A kdo s tím nebude souhlasit, bude jeho existence ztížená. Jenže hrozí, že určitá skupina lidí (nebo možná i států) nebude mít v určitý okamžik, co ztratit a rozhodne se bojovat „na život a na smrt“.

Ano, jedná se o strašák eugeniky, a to je možná to, co je na skutečném pozadí – snaha řídit evoluci směrem „jak JÁ věřím, že je to správné“. Při posledním podobném pokusu z toho bylo peklo na zemi.

Dovětek

Výroba baterií je jen menší část problémů spojených s bateriovým průmyslem. Je třeba si uvědomit, že každý li-ion bateriový blok se skládá z desítek, stovek či tisíců cylindrových li-ion článků (o velikosti větších AA článků). To samo o sobě přináší obrovské problémy v oblasti bezpečností, certifikace, právních a bezpečnostních předpisů.

Navíc máme zde další úkoly, svým rozsahem přesahující výrobu baterií:

• těžba nutná pro masovou výrobu baterek;
• infrastruktura pro nabíjení s velkými přenášenými příkony (nutnost dalších baterií pro nabíječky);
• recyklace baterií;
• ceny elektromobilu;
• životnost baterek, hořlavost, dojezd, čekání na nabíjení;
• řešení nehod elektromobilů s hořlavými bateriemi, jejich pojištění, náklady na likvidaci;
• ekologické problémy spojené s těžbou a zpracováním lithia nebo vzácných kovů nutných pro výrobu li-ion článků;
• spotřební daň a jiné daně spojené s uživáním vozidel;
• zastarávání baterií v elektromobilech. Budou nové baterie po deseti letech kompatibilní se staršími elektromobily?

Bohužel celá věc vykazuje znaky fenoménu „kolektivní stupidity“ – čím dál více lidí ví, že rozvoj elektromobility podle současných ideologických plánů je utopistický, ale nikdo z těch nahoře se proti tomu neodvažuje vystoupit. Důvody mohou být různé, peníze, strach, konformismus, bezbřehé nadšení či zaslepenost. EU tak dál tiskne nové a nové peníze a investuje je do utopistického projektu.

„Eko“ plány EU jsou nesmysl, všichni to ví, ale zdá se, že jedinou cestou, jak z toho ven je tvrdě se srazit s realitou a bohužel současně utratit spoustu peněz a zadlužit se na dekády.

Skutečně použitelnou baterií, která nepoužívá příšerně neefektivní (z celkového pohledu na životní cyklus) „AA“ li-ion články, je česká baterie HE3DA vyrábějící se v továrně MES (Magna Energy Storage) v Horní Suché. Baterie je nehořlavá, bezpečná, výkonná a snadno recyklovatelná. HE3DA tak dramaticky zjednoušuje celý životní cyklus baterie (výroba – používání – recyklace).

MES je firma s obrovským a dlouhodobým prudce růstovým potenciálem a skvělým českým produktem. Firma bude v příštím roce vyrábět stovky megawatthodin baterií, v následujících několika letech jednotky gigawatthodin. Ale trh potřebuje stovky gigawatthodin nebo jednotky terawatthodin HE3DA ročně.

Elektromobilita je skutečně budoucnost – ale ne v roce 2035 ani v roce 2045.