Inflace po česku

Po světové finanční krizi 2013-2017 začala vláda (podle vzoru prof. Keynese), za pomoci centrální banky, nalévat do ekonomiky peníze. Nevzala si pražádné poučení z minulosti, kdy se jednoznačně prokázalo, že politici vždy zapomněli, že se takto „vypůjčené“ prostředky musí vrátit. Navíc centrální banka snížila úrokové sazby. Tento obrovský investičně-měnový impuls, jehož cílem byla podpora hospodářského růstu, nevyvolal zájem o investice, ale prioritně zůstal v obchodních bankách. Odtud se pak tyto prostředky většinou, „přelily“ do spekulativních finančních operací na budoucí růst cen, čímž vznikly známé „bubliny“ na akciových a realitních trzích. Spekulativní očekávaný růst cen skutečně stimuluje poptávku, ale díky nejisté nabídce roztáčí cenovou spirálu. Jde o rok 2019.

A přišel covid…

Vláda zcela logicky musela finančně podpořit zdravotníky, hasiče, policisty, vojáky a jejich dobrovolné pomocníky, neboť bez jejich angažmá by se pandemie nezvládla. Vláda se ale také rozhodla, za účelem udržení zaměstnanosti, příliš dlouho dotovat firmy – aby platily své zaměstnance přesto, že ti nepracovali. Navíc však zvýšila minimální mzdu a dokonce dotovala pracovníky ve veřejné správě, kteří se na boji proti covidu nepodíleli. Tím vláda vytvořila fiskální impuls – tedy potenciální poptávku, „proti“ které se nevytvářela, a ani nemohla vytvářet, nabídka. Po ukončení nejhorší covidové vlny se tato poptávka logicky skutečně výrazně zvýšila, nabídka „proti“ ní, ale jak bylo právě řečeno nebyla vytvořena. Chybí materiály především proto, že chybějí pracovníci. Nemluvím o „zeleném údělu“, který zdražuje energie. Firmám pak nezbývá nic jiného, než zvedat mzdy, což logicky vede k zvyšování cen výrobků a současně se ale také zvyšuje poptávka. Při chybějící nabídce se tedy znovu roztáčí cenová spirála.

Česká národní banka, která zodpovídá za měnovou politiku, musí začít brzdit inflaci vyššími úroky, což nyní učinila. Mnohým firmám se to nelíbí, protože je to nutí zvedat ceny, čímž zhoršují svoji konkurenceschopnost. Nelíbí se to ani mnohým politikům, neboť to ukazuje na některé jejich chyby. Ale ještě že nezávislou centrální banku máme.

Mnohým z těch, kteří si moji úvahu na současnou úroveň inflace přečtou, bude chybět logický závěr: tedy co dál? Já mohu pouze doporučit politikům: přestat se vymlouvat na celý svět, na Evropu, na covid, na opozici, na koalici a já nevím ještě na co, nevymýšlet nové nikým a ničím nevyzkoušené ekonomické recepty a úplně obyčejně respektovat zkušenosti našich předků v dodržování vazeb mezi nabídkou, poptávkou a cenou, jak nás to před mnoha lety učili ekonomičtí velikání Adam Smith nebo Fridrich August von Hayek.