Italský fašismus: Socializující Veronský manifest |

Sdílet článek:

BAWERK.EU

Bude dobré se zde aspoň krátce zmínit i o posledním období italského fašismu, i když jen krátce, protože jde o téma, které by vydalo na samostatnou práci a navíc k němu nemám již tolik materiálů. Po prvním pádu Mussoliniho v roce 1943 a po založení Italské sociální republiky došlo ke známému sjezdu ve Veroně, kde byl vydán Veronský manifest. Samotný Mussolini hodnotil sjezd Fašistické republikánské strany ve Veroně takto: “Projevily se tam ty nejpodivnější tendence, některé hraničící s komunismem. Někdo žádal prostě a jednoduše zrušení vlastnického práva! Při pohledu na to bychom si mohli klást otázku, proč jsme dvacet let bojovali proti komunistům! Podle těch levičáků bychom dnes mohli dospět ke všeobecnému objímání, i s nimi.” Dle Sierra Milzy se Veronský manifest z 14. listopadu 1943 měl stát chartou nového režimu, byl ostatně jakýmsi kompromisem mezi socializujícími tezemi Nicole Bombacciho a korporativistickými tezemi hájenými Allesandrem Pavolinim. Byla v něm ideologická veteš, z níž čerpal první program fasci v roce 1919; směs nacionalismu, populismu, libertářského socialismu (co to je?) a mazzinismu (1).

Šlo o poměrně mlhavá slova o základech sociální republiky, jejímž hlavním cílem bylo “zrušení kapitalismu a ve státě a boj proti světovým plutokraciím.” Jinak řečeno režim založený na práci a zaručující soukromé vlastnictví jen do té míry, pokud se nebude dotýkat “fysické a morální osobnosti jiných lidí” a uznávající nezbytnost některých znárodňování a vyvlastňování pozemků, zásadu spoluúčasti na vedení podniků, účast pracujících na zisku atd. Dle Milzy je také jasné, že na podzim 1943 nebyl už pro Mussoliniho nepřítelem číslo jedna socialismus, ale kapitalismus, který ho zradil, nebo spíše buržoasie, kterou měl za viníka ztroskotání Itálie. Obrat byl ostatně učiněn, dávno před tímto datem, v době, kdy – na vrcholu své moci a své slávy – nasměroval fašismus na totalitní cestu, která se mu zdála jako jediná schopná zajistit jeho historickou trvalost. Dne 12. února 1944 zasedání vlády Italské sociální republiky schválilo schéma legislativního nařízení o socializaci podniků, které vypracovali podle směrnice hlavy vlády ministr korporativního hospodářství, ministr financí a ministr spravedlnosti. Jenže po celý rok 1944 bude muset Mussolini, který ještě o pár měsíců dříve komentoval Veronský sjezd tak, že se tam projevily ty nejpodivnější tendence, některé hraničící s komunismem, tvrdě bojovat, aby dosáhl vyhlášení schématu proti odporu lombardských průmyslníků, švýcarských společností, vlastnících třetinu kapitálu investovaného do severoitalského průmyslu (zejména v úseku vodních elektráren), a konečně německého ministra průmyslové výroby, obávajícího se, aby znárodnění nevyústila v ochromení sektorů důležitých pro válečnou výrobu (2).

Ve své stati o Italské sociální republice uvádí její autor Martin Mařák jednotlivé body z Veronského manifestu. Vybírám zde jen některé, které se vztahují k hospodářským otázkám:
10. Soukromé vlastnictví je garantované státem, nesmí však sloužit jako prostředek k vykořisťování práce.
11. Vše, co je v národní ekonomice v zájmu individuálním, se stane zájmem kolektivním a jako takové zájmem státu. Veřejné služby a válečný průmysl musí být řízen Italskou sociální republikou.
12. V každém podniku musí technici a pracující spolupracovat s cílem vytvoření spravedlivého rozdělení zisku a spravedlivého stanovení výplat zejména systémem participací na zisku zahrnujícím i pracující (fašistický princip socializace průmyslu).
13. Soukromá iniciativa v zemědělství narazila na své vlastní meze přesně tam, kde došlo k poruchám. Neobdělávaná, nebo špatně spravovaná půda může být po vyvlastnění přenechána pracujícím v zemědělství, aby se mohli stát přímými zemědělci, nebo agrárním poloodborovým, či polostátním podnikům podle potřeb v zemědělství.
15. Bydlení je ustanoveno coby právo. Bude vytvořen Národní úřad ubytování lidu (Ente Nazionale per la Casa del Popolo), jenž bude mít za úkol dát ubytování každému pracujícímu a to buď konstrukcí novostaveb, nebo koupí bytů, které budou předány do nájmu pracujících a poté, co bude jejich cena nájmem zaplacena, přejdou do vlastnictví pracujícího (3).

Bývalý francouzský komunista George Guilbaud a pozdější příznivce fašistické ideologie a člen Parti Populaire Francais byl jmenován francouzským ambasadorem v Italské sociální republice a o hospodářské situaci v Italské sociální republice si zapsal: “13. ledna 1944 Rada ministrů odsouhlasila Mussoliniho návrh Zásadní premisy pro vytvoření nové struktury italské ekonomiky. Text položil základní principy související se znárodněním a socializací velkých podniků. Píše se v něm, mimo jiné: ‘…. Stát převezme přímé řízení nad podniky kontrolujícím odvětví, která jsou podstatná pro ekonomickou a politickou nezávislost země…. Kapitál těchto podniků je zprostředkovaně spravován státem za pomoci Institutu řízení a financování. Výše investičního kapitálu v těchto podnicích je přeměněna do podoby akcionářského kreditu ve výše jmenovaném Institutu, kredit je zastoupen emisí titulů tímto Institutem za podmínek, které ustanoví vláda. Řízení podniků, ať již s kapitálem veřejným či soukromým, je socializováno. Zaměstnanci se přímo podílejí na tomto řízení. Podniky s veřejným kapitálem (znárodněné podniky) jsou spravovány Řídící radou zvolenou všemi zaměstnanci podniku, dělníky, techniky a jinými zaměstnanci. Rada se zaměří na všechny otázky spojené s orientací a vývojem produkce v souladu s jednotným národním plánem a rozhodne o nich. Zabývá se účetnictvím a rozděluje zisk. V podnicích se soukromým kapitálem se musí k členům Rady, zvolených valnou hromadou akcionářů, přidat také volení zástupci zaměstnanců podniku, a to v minimálně stejném počtu. V individuálních podnicích nad padesát zaměstnanců bude ustavena minimálně tříčlenná Dělnická rada. Každý podnik má šéfa, jenž je politicky a administrativně zodpovědný státu za chod a produktivitu podniku. Pokud jeho aktivita neodpovídá požadavkům produkce či pravidlům souvisejícím s ochranou práce, může být odvolán a sesazen. V podnicích s veřejným kapitálem je šéfem podniku buď samotný podnikatel, nebo technik jmenovaný Řídící radou.’ Uvedená opatření se již začínají zavádět. Starší číslo deníku Corrispondanza republicana popisuje, jak v Brescii Federální komisariát rozpustil administrativní radu firmy Societe anonyme du Bois Passoti Freres, aby se tím připravila transformace podniku na kooperaci zaměstnanců, kteří se o něj budou starat. V Ravenně, kde již bylo zemědělcům předáno sedm tisíc hektarů k přímému užití, předala Fašistická republikánská federace další tři tisíce hektarů z pozemků hraběte Bardiho zemědělským dělníkům, kteří na nich doposud pracovali. Další příklady byly uvedeny v tisku. V římském okrese ve městě Cerveteri, politický sekretář fascia místním zemědělcům oznámil, že jim bude předáno ke kultivování v družstvu osmdesát osm hektarů půdy. V Padově šéf provincie se souhlasem Ministerstva národního vzdělání (školství) rozhodl o vyvlastnění továrny Stanga (společnosti na výrobu a konstrukci železničního materiálu a tramvají) ve prospěch čtyř set padesáti zaměstnanců společnosti, kteří se stanou zainteresovanými spoluvlastníky.“ (4).

Nicméně jak bylo uvedeno výše, socializace italského hospodářství byla provedena pro rychlejší spád války a odpor průmyslníků, Švýcarů a i německých spojenců jen z části (5). Je také patrné, že socialismus Italské sociální republiky v mnohem spoléhala na zaměstnance, což značí, že v něm byly až do konce přítomny určité prvky Sorelova syndikalismu.

BAWERK.EU

(1) Milza, P. Mussolini. Praha: Volvox Globator 2018, str. 801-802.
(2) Tamtéž, str. 802-803.
(3) Mařák, M. Italská sociální republika (1) [online, 2020]. Dostupný z (přístup III/2024): https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/historie-italska-socialni-republika-1.A200526_105253_p_zahranici_wag.
(4) Mařák, M. Italská sociální republika (1) [online, 2020]. Dostupný z (přístup III/2024): https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/historie-italska-socialni-republika-2.A200526_215749_p_zahranici_wag.
(5) Viz i anglická wikipedie, heslo “Italian Social Republic”.