Jak boj s nerovností vedl k rekordní nerovnosti

V roce 1999 se ve Venezuele chopil moci výsadkář Hugo Chávez. V ulicích jeho volební vítězství slavily miliony lidí. Slavnostně oznámil vládu chudých a pro chudé a slíbil, že si budou všichni rovni.

V době, kdy se Hugo Chávez ujal vlády, bylo ve Venezuele 42 % lidí pod hranicí chudoby. O dvě desítky let později mohl hlásit jeho nástupce, bývalý řidič autobusu Nicolás Maduro, že v dosahování rovnosti jeho země postoupila mílovými kroky.

Všichni jsou si rovni

V roce 2019 bylo pod hranicí chudoby již 96% obyvatelstva a téměř všichni lidé si byli rovni. Nikdo nic neměl.

Ekonomika Venezuely zkolabovala v druhé dekádě tohoto století následkem socialistických experimentů velkého comandanta Huga Cháveze. Podle ekonomů se jednalo o největší ekonomický kolaps za poslední půl století s výjimkou válkou postižených zemí. Srovnávají ho s pádem Zimbabwe pod Robertem Mugabem.

Země milionářů

Rozdávání peněz při boji s nespravedlností ve Venezuele vyvolalo inflaci ve výši tisíců procent. Každý občan se stal milionářem, neboť jedna role papíru na záchod stála v roce 2018 přes dva miliony bolívarů. Peníze se nepočítaly, ale vážily. Šest rolí toaletního papíru stálo 1,5 kilogramu bankovek.

New York Times psaly, jak řezníci na trzích přestali prodávat maso a nabízeli pouze tukové odřezky, neboť to bylo to jediné, co si lidé mohli koupit. Zboží museli vyprodat do večera, protože z důvodů častých výpadků proudu se maso zkazilo za jeden den.

Ze země uprchly miliony lidí do okolních zemí. Jednalo se o jednu z nejhorších krizí v moderní historii Latinské Ameriky.

To všechno se podařilo socialistické vládě Huga Cháveze a jeho nástupce Nicoláse Madura v zemi, která byla ještě v minulém století nejbohatší zemí Latinské Ameriky a má největší prokázané zásoby ropy na světě.

Jejda, ono to nevyšlo…

Pod tlakem propadu ekonomiky, podle odhadu zveřejněného BBC o 75 %, musela vláda Nicoláse Madura ustoupit ze své cesty k socialismu a částečně povolila užití dolaru jako oběživa. Navíc uvolnila restrikce na posílání peněz ze zahraničí, čímž umožnila milionům venezuelských emigrantů rozesetých po celé Americe podporovat své příbuzné. Po zrušení dalších regulací cen na trhu ekonomika poprvé po dlouhé době v minulém roce stoupla.

Nicolás Maduro se chlubí, že jeho vláda problémy vyřešila, neboť přišel s novým sloganem „Venezuela je spravena”. Částečně mu pomohlo uvolnění sankcí na export ropy od americké vlády, neboť omezování těžby ropy na americkém území z důvodů boje proti globálnímu oteplování zvyšuje americkou potřebu ropných dovozů.

A výsledek?

Výsledkem boje proti nerovnosti, kterou vyhlásil comandante před čtvrt stoletím v roce 1999, je dramatický nárůst nerovnosti.

Podle průzkumu, který uveřejnily New York Times v březnu tohoto roku, jsou na tom bohatší občané Venezuely sedmdesát krát lépe, než jejich chudší spoluobčané. Tento poměr činí z Venezuely jednu z nejvíce nerovných zemí na světě, která se může srovnávat pouze s některými africkými zeměmi, například Angolou nebo Mozambikem.”

Jeden z autorů průzkumu přímo řekl, že „Venezuela je nyní zemí s největší příjmovou nerovností na světě.

Přístup k dolarům mají většinou lidé s vládními konexemi nebo ti, kteří se nebojí zajít daleko za hranu zákona. Pašování tvoří až 20 % ekonomiky země. Přestože podíl lidí, kteří se pohybují pod hranicí extrémní chudoby poprvé za dlouhou dobu klesl na pouhou polovinu obyvatel země, uvádí průzkum, že osm z deseti obyvatel nemá dostatečný příjem na koupi základního sortimentu potravin.

Pozn. autora: Chytrý člověk se ponaučí z chyb cizích lidí, blbec z chyb vlastních. Známé pořekadlo ale nepopisuje situaci, kdy se někteří lidé neponaučí nikdy z ničeho.