Jak inflace škodí lidem II. |

Sdílet článek:

BAWERK.EU

Ale jeden den člověk jménem John Law přijde do města a navštíví krále. (To, že tento muž má stejné jméno jako muž, který zavinil jednu z největších bublin papírových peněz všech dob v 18. století, je jen náhoda.) Lawova návštěva přichází králi v dané době velmi vhod. Nedávno někteří občané navrhli, že by mohli převzít starost o svoji vlastní bezpečnost ve vyšší kvalitě než ji nyní provozuje král. Tento nový trend směrem k soběstačnosti a nezávislosti je risikem pro královu pozici. Kdo ví, lidé by se mohli ptát, proč vlastně potřebujeme vůbec vladaře?

Samozřejmě král není potěšen, protože ze služeb bezpečnosti si udělal dobré bydlo. Lidé by mohli dojít k závěru, že již více jeho služby nepotřebují, a potom by mohl ztratit většinu svého příjmu. Co dělat? Král potřebuje najít ospravedlnění pro svoji vlastní pozici. Potřeboval by přesvědčit lidi, že jenom on může provést tyto nové úkoly. Nebo přinejmenším, že by je udělal lépe než samotní občané. Tímto způsobem by znovu učinil občany na sobě závislými.

Ale jak to udělat? Většina nových služeb by stála mnoho peněz, které král nemá. Nezmiňujíce náklady na reklamu a vzdělávání veřejnosti ohledně jejich potřeb stran nových služeb. Tak král plánuje založit veřejnou rozhlasovou stanici, která bude informovat o významu nových úkolů, a také plánuje znárodnění škol ve snaze zvítězit nad svými poddanými v jejich mladistvém věku. Ale potřebuje nějak za toto zaplatit. Jak? Zvýšit daně? Ne nyní. Král si netroufá riskovat daňovou revoltu.

Díky Bohu za nového poradce, který právě přišel. John Law navrhl králi, aby se dal dohromady se sklady zlata a zaručil jim legální právo vydávat skladové listy navíc nad množství aktuálně uloženého zlata. Toto dodatečné vydání skladových listů by navýšilo měnovou zásobu. Navíc, Law navrhuje to, aby se král v zbavil toho „barbarského reliktu“ zlata a zavedl pokrokovou moderní papírovou měnu. Bude snadnější zvýšit množství papíru, což s sebou přinese velké výhody.

Pokud mohou býti půjčky vytvářeny z ničeho, lidé by nepotřebovali tak moc spořit a mohli by si plnit svá přání ihned. Skrze nárůst peněžní zásoby by si král mohl dovolit podniknout dodatečné projekty, které by mohly vytvořit pracovní místa. Nižší úrokové míry spustí ekonomický boom. A král by mohl míti také výhodu úvěru pro sebe. Král by mohl financovat všechny druhy výhod a sociálních dávek pro lidi. Vše to by pobláznilo lidi – a co je pro krále nejdůležitější, učinilo by to lidi více na něm závislými.

Král shledává, že je těžké, aby se jeho mysl obírala tím vším, ale následuje návrhy Johna Lawa a odstraňuje všechny zlaté mince z oběhu a směňuje je za nově vytištěné papírové bankovky. Obchod se zlatem a vlastnění zlata jsou učiněny nelegálními. Tiskařské stroje tisknoucí měnu tvrdě pracují. Nová papírová měna cirkuluje mocnářstvím. Protože banky drží jen frakční reservy (ponechávají si jen část vkladů od střadatelů a zbytek půjčují), mohou vytvářet peníze z ničeho za příznivé úroky a půjčit je byznysu.

Výsledek se dá předvídat. Je to jako by se protrhla hráz. Úrokové míry padají a vlastníci podniků začínají všechny druhy nových projektů. Během boomu většina cen roste: mzdy, akcie, nemovitosti. Každý je rád: pracující, manažeři společností a podnikatelé, bankéři, akcionáři a král. A každý začne věřit, že lidé se mohou stát bohatými rychle bez tvrdé práce. Během uměle vytvořeného boomu, který je rozpoután úvěrovou expanzí a euforicky oslavován médii, lidé ve městě – kteří až doposud byli tak poklidní a uvolnění – se stávají stresovanými a unavenými.

Nejsou zvyknutí na to, že mají tak mnoho peněz bez práce, mnoho lidí jedná nezodpovědně. Krátkodobé spekulativní operace a převzetí společností, které plní titulky, jsou financovány z nových peněz. Téměř horečná, oslavná nálada a velký optimismu se v ekonomie rozšiřují. Lidé napadá ta myšlenka, že je možné za krátký čas vydělat velký zisk, a tak tyto možnosti následují. Časy se mění. Tvrdá práce, spoření a disciplína již nejsou více nutné ke zbohatnutí. Spíše spekulace na akciovém trhu nebo risikové investice činí (některé) lidi přes noc bohatými.

Později přichází ošklivé a konečné: nevyhnutelné prasknutí spekulativní investiční bubliny, která nebyla financována skutečnými úsporami, ale vytvořením nových peněz. Ekonomické kolapsy demoralizovaly celé generace. Bohatství zmizelo tak rychle jak se objevilo. Při své náhlé chudobě mnoho lidí náhle odhodilo svoje morální principy přes palubu. Nové boomy a úpadky, které se vracejí do města mají devastující společenské efekty. Neuvěřitelné, že? Myslíte si, že by se něco takového mohlo stát? To jsou efekty nového monetárního řádu! Král shledá tyto nové ekonomické cykly jako přínosné pro sebe. On a John Law za zavřenými dveřmi oslavují.

To je proto, že nová finanční nestabilita ohrožuje ekonomickou existenci mnoha lidí a poskytuje impuls pro dodatečné regulace a vládní intervence. Král má nyní nové pole pro své aktivity. Reguluje banky a pojišťovací společnosti, vytváří státní síť sociálního zabezpečení jako je pojištění proti nezaměstnanosti a zachraňuje společnosti s mnoha zaměstnanci, které se sami dostaly do potíží.

Ale i zcela mimo devastující hospodářské cykly, které se nyní objevily; jsou státní papírové peníze kulturním šokem. Byznys jedná relativně rychle, ale nějakou chvíli to zabere, aby lidi podnikli kroky k žádostem o soukromou půjčku. Ale protože ceny zboží a služeb nepřestávají růst, a protože úrokové míry díky dodatečným penězům (vytvořeným z ničeho) spadly, lidé začínají měnit své nitro. Více a více těch, kteří dříve spořili předtím než nakupovali, zakusuje zkušenost s rostoucími cenami, předtím než uspoří požadovaný kapitál. A ti, kteří jednají hned a jdou do dluhu se jeví jako vítězové. Již žijí ve svých nových domech a užívají si svého úvěrem financovaného zboží – jehož cena trvale roste – zatímco opatrní ještě spoří.

Náš rybář je mezi opatrnými, kteří se nechopili nové cesty levných peněz. Shromažďuje své úspory v hotovosti, jak to dělal jeho otec, děd a praděd. Jelikož je bezúhonným a zákony dbajícím občanem, kterým je, vzdal se zlata a na oplátku dostal papírové peníze. Král nyní trvale tiskne nové peníze, zatímco bankovní sektor poskytuje úvěr z ničeho. Efektem této trvalé nabídky nových peněz je, že ceny již více neklesají, tak jak se dělo v minulosti, ale rostou.

Když jde náš rybář do důchodu, zjistí, že sedí na hromadě papírových peněz, která není již dostatečná k tomu, aby platila jeho výdaje na živobytí. Strašná představa pro rybáře a mnoho lidí z jeho generace! Hodnoty na kterých byla předchozí úspěšná městská společnost založena, jsou nyní zpochybněny a otřeseny ve svém jádře. Úspory, opatrné dlouhodobé myšlení a plánování již více nepřinášejí úspěch, který přinášely dříve. Místo aby byl hrdým a nezávislým vlastníkem kapitálu, jako byli jeho otec a děd, rybář je nyní prakticky nemajetným. Přišlo to v ruku v ruce, že král zavedl státní penzijní systém. Ten funguje na principu schématu pay-as-you-go. Aktivně pracující populace posílá „příspěvky“ (daně) králi, který je posílá penzistům.

Děti rybáře jsou dosti rádi za tento systém, protože nemusí podporovat svého chudého otce v jeho důchodu. „Společnost“ to nyní tak dělá. Jeden z rybářových synů se rozhodl nemít svoje vlastní děti. Proč by je měl mít, když je to tak stresující? Nakonec, náklady na výchovu dětí nesou rodiče, ale „výhody“ (daně vybírané od dětí, když začnou tyto pracovat) jsou socializovány a vypláceny všech penzistům, i těm kteří nemají děti. Udivuje vás, když zjistíte, že porodnost ve městě nyní prudce klesne?

Pokud jste očekávali, že nový monetární řád ve městě ponechá společenskou strukturu nedotčenou, mýlili jste se. Držení hotovosti se stává více a více neatraktivní. Korporátní akcie a jiná finanční aktiva nejsou již více nakupována po opatrném spoření, ale na úvěr. Pokračující nárůst cen znehodnocuje dluhy. Finanční aktiva a nemovitosti mohou být nabízena jako kolaterál (tj. krytí) pro půjčky ve snaze získat více dluhu a nakoupit více statků předtím, než ceny dále vzrostou. To činí finanční aktiva mnohem atraktivnější, než byly v časech zlaté měny. Děje se tak proto, že ceny finančních aktiv a nemovitostí rostou relativně k cenám jiného zboží a služeb, a co je důležitější rostou rychleji než mzdy. Místo spoření deseti let pro nákup domu, jak to dělal otec, musí nyní rybářův syn čekat 20 let, než si může dům koupit.

Protože trvá déle a déle uspořit dosti, stává se také těžším společensky vyrůst. Kdokoliv, kdo vlastní aktiva jako akcie společností má výhodu, protože ceny akcií rychle rostou. A kdokoliv kdo má aktiva je může použít jako kolaterál k získání dodatečných půjček a nakoupit více nemovitostí a akcií předtím, než ceny narostou více a nemovitosti se stanou příliš drahými pro lidi ze střední třídy. Nový monetární systém rozbíjí starý koncept společnosti. Ten je nahrazen třídou velmi bohatých lidí se spoustou aktiv na jedné straně a třídou chudých lidí nevlastnících aktiva na druhé straně.

Je nějakým překvapením, že papírové peníze mění společnost? Kdokoliv kdo může, kupuje materiál na úvěr předtím než ceny narostou. Je to brutální konkurenční bitva. Čím rychlejší jste, tím lepší obchod uzavřete. Nebo řečeno jiným způsobem: čím rychleji se zadlužíte, tím lépe. Tlak je intenzivní: jdete do dluhu, abyste získali zboží, a potom musíte běhat jako křeček v kole, abyste dluhy zaplatili. To je rozdíl oproti starým časům: Přirozené odmítání dluhu, které lidé měli v dřívějších dnech, rychle mizí. Lákavé pokušení levných peněz tlačí mnoho lidí do dluhem hnaného životního stylu. Lidé se cítí lépe, když nejsou sami ve své situaci – a nyní má téměř každý dluh.

A co prostředí podnikání? Trpí také? Již jsem viděli, jak jsou pokračující hospodářské cykly demoralizující. Podnikatele změnili to, jak provozují své společnosti zásadním způsobem v ekonomice s papírovými penězi. Manažement společností a podnikatelé provádějí riskantnější investice. Peníze a úvěr se jeví být jako hojně dostupnými. Dluhy rostou a s nimi celé břemeno dluhu i přes setrvale klesající úrokové míry.

Ale nechytejte se myšlenky, že úrokové míry jsou problémem, a že pokud by byly omezeny na nulu, lidé by byli osvobozeni od svého svázání úroky, jak někteří kritici úrokové míry tvrdí.

To je zcela nesmyslné. Úrokové míry povstávají z našeho charakteru jakožto lidských bytostí. Úrokové míry existují na základě toho jak jednáme. Preferujeme dosažení našich cílů dříve než později. Lidé dávají přednost současným statkům, jako třeba nyní dostupným penězům, oproti budoucím statkům, pro příklad penězům dostupným za deset let. Kdokoliv nabízí budoucí statky (peníze za deset let) proti vysoce ceněným současným statkům (peníze dnes) musí akceptovat slevu (pro příklad 10 000 dolarů za deset let za 8 000 dolarů nyní). Úrok je obsažen v logice lidského jednání, vyjádřeno ekonomickými pojmy. Tak zvané časové preference, tj. dávání přednost dřívější spotřebě než pozdější spotřebě, se manifestují sami v úrokových mírách. Pokud jsou lidé více orientovaní na dlouhé časové období, a jsou tak ochotní se zříci současných potřeb, aby měli více v budoucnosti, potom ekonomové hovoří o nízké časové preferenci. Ale pokud jsou lidé orientovaní na spotřebu, a tak nejsou ochotni se vzdát věcí tak lehce, ale raději si půjčí peníze, aby své nákupy učinili nyní, potom ekonomové hovoří o vysoké časové preferenci. Čím je větší časová preference, tím větší je míra slevy na budoucí statky. Podkladem pro tuto míru slevy je přirozená úroková míra. A tato nemůže být eliminována ve světě, ve kterém žijí lidé. Zákaz úroku by byl fatální, protože úvěr má důležitou alokační funkci v tržní ekonomice. Úvěrové trhy svádějí zdroje od těch, co spoří, k investorům a pracujícím, a tak na oplátku dovolují během času enormní nárůst společenského bohatství.

Nazpět k našemu městu. Financování z kmenového kapitálu (něčí vlastněný kapitál) a obdržené příjmy klesají. Úvěr je nyní novou věcí, která je „in“. Rybářův syn tomu rychle porozumí. Byl schopen zabránit tomu, aby jeho podnikání upadlo tím, že odložil otcovy hodnoty stran spoření a vzal si půjčku u stejné banky, která mu dala hypotéku na koupi domu. Rybářův syn a jeho současníci se stávají závislými na bankách a finančním průmyslu, který má nyní své ruce ve všem. Finanční sektor je nyní řídící silou v ekonomice – díky privilegiím je schopen vytvářet peníze z ničeho. Toto privilegium vytváří, jako by magicky, jeho vlastní moc.

A manažeři společností a podnikatelé jsou taženi touto magickou mocí. Míti rychlý přístup ke zdrojům nových peněz se stává důležitějším: míti styky ve finančním průmyslu je důležité pro úspěch byznysu. Solidnost, rozvažování v dlouhém období a umění vytvářet lepší produkty za nižší cenu ustupuje do pozadí.

Právě tak jako nový monetární systém favorizuje ty, kteří již mají peníze, favorizuje také velké, již ustavené podnikání před malými podniky, které mohou nabídnout málo jakožto kolaterál (ručení) za nové půjčky. (A ani nepřipomínáme ty podnikání, které ani nevzniknou kvůli moci těch podnikání, která jsou již ustavena…) Konec konců lidé nyní potřebují úvěry. Samotné úspory nejsou již více dostatečné k tomu, aby byla založena nová obchodní společnost. Přátelé krále jsou nyní obzvláště blízcí bankovnímu systému. Mají rychlý a snadný přístup ke zdrojům nových peněz. Vytvářejí nové banky a průmyslové konglomeráty. Jsou ochotni podstoupit risiko, protože předpokládají, že pokud se dostanou do problémů, budou zachráněni – novými penězi.

Krátkodobé myšlení se zaměřuje na zvýšení rychlých zisků. To je z toho důvodu, že stabilita klesajících cen již neexistuje více. A ekonomické boomy a úpadky následují jeden za druhým. To činí dlouhodobé plánování těžším. Roste nejistota. Místo zabývání se vytvářením dlouhodobých hodnot, se nyní manažeři pokouší využít fáze boomu k vydělání tak mnoha peněz, jak je to jen možné. Protože kdo ví, co se stane za pět nebo deset let? Navíc, ceny aktiv pokračují v růstu. A ve snaze nezůstat pozadu, mnoho lidí dává přednost tomu, aby vydělali mnoho peněz rychle. Bezskrupolózní, sebevědomí, krátkodobě myslící manažeři se stávají běžnějšími a běžnějšími v kdysi v pokojném městě u jezera. Předtím se manažeři identifikovali se svoji firmou a svými zaměstnanci. Loajalita a smysl pro těsné vztahy s majiteli firmy – kteří byli v některých případech spojeny s firmou po několik generací – byly důležitější pro lidi než vydělávání rychlých peněz. Nyní následuje jedno převzetí společnosti financované dluhem – nazývané také jako pákový odkup – za druhým.

Někdy manažeři ani neví, kdo je majitelem jejich firmy. Jste překvapeni tím, že dlouhodobý vztah k firmě se stává vzácnějším a vzácnějším? Jejich vlastní soukromá hora dluhů činí manažery krátkodobě uvažujícími a orientovanými na materiální zisky. Mění zaměstnavatele častěji – vždy hledajíce místo, kde se platí více. Hodnoty byznysu jako poctivost, solidarita a péče o zaměstnance, stejně jako širší hlediska, se ztrácejí ve prospěch krátkodobého usilování o zisk. Kdokoliv může dostat mega bonus, jde si pro něj, i kdyby musel udělat věci, které poškodí firmu v dlouhém období.

A král? Málem jsem na něj zapomněli. Jak ho ovlivňuje nový peněžní systém? Král také začíná upadat do dluhů. Na základě Lawovy rady, přichází s různými sociálními programy pro své občany. Zavádí pojištění pro případy, kdy je někdo nezaměstnaný nebo má úraz. Matky obdrží přídavky na děti po jejich narození. To vše je placeno z daní – které jsou větší než kdykoliv předtím – a … dluhem. Nově vytvořenými penězi.

Každý den vymýšlí král nové ideje jak pomoci svým poddaným. Dovolil si sám luxus ustavit výbor expertů, kteří všichni dostávají od něho velký plat. Co dělají pro vydělávání svých peněz je to, že poskytují králi ideje o dalších službách, které by mohl zavést a jak by tyto měly být organizovány. Je to sen mnoha intelektuálů, aby zorganizovali svět podle toho, jak se jim líbí! Myslí si, že ví, co je dobré pro všechny. Systém papírových peněz jim poskytuje prostředky k zavedení jejich návrhů. Překvapuje někoho, že novináři, komentátoři, učitelé a profesoři nic proti systému papírových peněz nenamítají?

Král vydělává na obecné nestabilitě a nejistotě vytvořené novým peněžním systémem. Protože podnikatelé a vlastníci podniků spoléhají více a více na dluhy, rostoucí měrou se dostávají do finančních problémů, obzvláště během doby, kdy rostou úrokové míry. Jedním z prvních opatření, které provedou je propuštění zaměstnanců, zvláště při hospodářské recesi. Nezaměstnanost představuje těžší problém pro ty, které ovlivňuje, než tomu bylo dříve, kdy lidé měli málo dluhů anebo vůbec žádný dluh. Díky vyšší úrovni dluhu mají lidé nyní malý prostor pro chyby, a i krátká doba nezaměstnanosti může uvrhnout rodinu do finančního ohrožení. Mnozí lidé nemají finanční rezervy – lidé si navykli nespořit. Finanční problémy nejsou pro rodinný život dobré. Obzvláště když lidé jsou zvyklí si dovolit vše, co chtějí – zaplacené samozřejmě dluhy – a náhle je přesný opak pravdou.

Je tomu právě tak, že nedávno král projevil ochotu pečovat více o potřeby svých poddaných. Mohou se na něj spolehnout. Je zde vždycky pro ně, opravdový pečující a starostlivý vůdce. A král toto zamýšlí: chce učinit lidi závislými na sobě a svých sociálních programech. A tento jeho plán funguje. Místo toho, aby vzali péči o svou vlastní bezpečnost a nespoléhali se vůbec na krále, jak lidé původně chtěli, nyní mají jiné starosty.

Ve městě myslí lidé více a více krátkodobě. Společenská časová preference roste. Spoří se méně. Ekonomický růst, který byl v minulosti tak impozantní, zvolňuje. Hans-Hermann Hoppe ve své knize „Demokracie bůh, který selhal“, popisuje dopady dnešních všeobecných veřejných sociálních programů: „Každá forma vládního sociálního programu – povinné transfery bohatství nebo příjmu od těch co mají k těm co nemají – snižuje hodnotu členství osoby v rozšířeném systému domácností jakožto společenského systému vzájemné kooperace a pomoci a podpory. Manželství ztrácí hodnotu. Je omezena hodnota a význam dobrého vychování (vzdělávání) svých dětí. Tomu odpovídá to, že pro děti tu bude menší hodnota, která je spojena s jejich vlastními rodiči a rodiče budou mít u dětí i menší respekt.“ (str. 182-183).

To zní hrozně konzervativně, že? Pravděpodobně je čas dát tuto knihu na chvíli bokem a po přemýšlet. Rodina má také praktická omezení, která pramení z nedostatku. Stát nemůže toto změnit a zrušit nedostatek. Stát pouze používá sociální programy, aby nám poskytl iluzi, že to může udělat. A lidé se sami nechají ohlupovat. Stát není schopen magicky vytvořit zdroje. Může jen utratit to, co již uzmul občanské společnosti, ať už pomocí daní anebo pomocí vytváření peněz.

Proč tak mnoho manželství končí rozvodem? Zdá se, že v dnešní době se nikdo nechce obejít bez něčeho nebo vystačit s něčím menším. Lidé chtějí více a více všeho. A chtějí to nyní. Rodina není rostoucí měrou součástí tohoto obrazu. Pokud bylo v minulosti mnoho dětí dobrým způsobem, jak se zajistit na stáří, dnes to znamená riskovat chudobu. A pokud rodiče mají děti, pošlou je do školky. V jednom rozhovoru v Institutu Ludwiga von Misese v Německu, novinářka Brigit Kellová, matka čtyř dětí, řekla: „Stát nám bere naše peníze, náš čas a – jako poslední dobou – naše děti, a potom za námi přijde zpět s více než 150 různými na rodinu orientovanými politickými (sociálními) programy, skrze které nám jen dává nazpět to, co nám předtím vzal.

Státní systém papírových peněz je skutečným kulturním šokem pro společnost zvyklou na tvrdé peníze, jako naše staré dobré město. Místo toho, aby trpělivě čekali, lidé jsou tlačeni do dluhového otroctví. Lidé stupňují ceny kvůli tomu, že kupují statky novými půjčkami, které si vzali. Společnost se stává materialističtější. Vzetí si dluhu a investování peněz začíná přebírat v životě lidí ústřední roli. V dřívějších dobách lidé spořili zlaté mince v hotovosti. Dnes musí jít člověk do dluhu a utratí mnoho času investováním peněz ve snaze zůstat nad vodou. Je zde méně a méně času pro pěkné věci v životě, kulturu, sport a rodinu. Protože v ekonomice hnané dluhem, jsou čas peníze. Dříve tu byla stabilita. Tvrdá práce, spořivost a prozíravost se vyplácely. Dnes, jsou aktiva a akvizice nejisté – motem je vydělat tak mnoho peněz, jak je možné tak, aby člověk nezůstal pozadu anebo nezbankrotoval. Jinak se stanete svěřencem paternalistického státu a chytnete se do jeho sítí. Překvapí vás, že psychologické nemoci jsou v poslední době v populaci na vzestupu, v populaci která je pod větším a větším tlakem?

Shrnutí: Co se stalo v našem imaginárním městě v krátké časové době, prakticky během jedné generace, to se děje v reálném světě za posledních 100 let nebo tak. A ještě to není za námi. Destrukce zlatého standardu a obrat k nekomoditním státním penězům trvale změnily chování lidí. Inflační papírové peníze vytvářejí dluhovou ekonomiku. Činí lidi více a více závislými na finančním průmyslu a státu – oba dva se rozšiřují do hrozivé velikosti. Otroctví vysokým úrovním dluhu spolu se státem blahobytu, který je také sponzorován papírovými penězi, vytrhává lidi z jejich kořenů. A v rozsahu v jakém se lidé stávají závislými na „státu-poskytovateli“, se stávají méně závislými na pomoci těch, kteří jsou jim nejblíže, v prvé řade na rodině. Společenské vazby se přetrhávají. Etická malta, která drží společnost dohromady, se rozpadá. To je kvůli tomu, že rodina přenáší hodnoty a normy. Kolaps rodiny vzbuzený špatnými penězi a státem blahobytu tak podněcuje vážnou morální krisi. Ve zkratce: špatné peníze a stát blahobytu činí lidi rostoucí měrou závislými, pubertálními, společensky izolovanými, vytrženými z kořenů, neopatrnými, bezskrupolózními, egoistickými, materialistickými, povrchními, stresovanými a s depresemi.