Jak jinak má Izrael s teroristy bojovat? |

Sdílet článek:

LUBOMÍR STEJSKAL

Čím více jsou na časové ose vzdáleny dva loňské dny, sedmý a osmý říjen, tím větší mlha zahaluje všechno to, co se tehdy odehrálo.

Vytrácí se příčina konfliktu, do centra pozornosti se prodraly následky. Sedmého října 2023 zahájil Hamás agresi proti Izraeli, raketovou a pozemní, během níž spáchaly teroristické bestie nejděsivější masakr Židů od druhé světové války a do zajetí odvlekly 251 rukojmí. O den později spustil raketovou a dronovou agresi Libanon, přesněji teroristické hnutí Hizballáh, které na jeho území volně operuje.

Následná izraelská odveta, zejména pak proti agresorům v Pásmu Gazy, vyvolala nekončící vlnu kritiky. Nepřátelé Izraele, zejména v arabském světě, zaměnili útočníka a oběť. Podle tamní propagandy je agresorem Izrael a obětí civilisté v Pásmu. Je to podobné, jako kdyby za druhé světové války byli za agresory kvůli bombardování Německa označeni Spojenci a obětí němečtí civilisté. Přitom by tento druh propagandy maximálně potlačil roli Hitlera a jeho režimu na rozpoutání válečného konfliktu. Takové uvažování by pak snadno vedlo k tomu, že by pomyslný Mezinárodní trestní soud vydal zatykače na Churchilla s Trumanem a spolu s nimi na Heydricha. Že by Heydrich nebyl v té době mezi živými, by nehrálo roli. Jeden z lídrů Hamásu, Mohammad Deif, na kterého vydal skutečný Mezinárodní trestní soud zatykač (ICC) minulý týden, spolu s představiteli bránící se země, Netanjahuem a Gallantem, je také už několik měsíců po smrti. Už to samo o sobě svědčí o tom, na základě jak „kvalitních“ informací ICC zatykače rozdává.

Zvrácenost situace dokresluje skutečnost, že nejvyšší představitel Íránu, jeho duchovní lídr Chameneí, se nechal slyšet, že zatykače ICC jsou nedostatečné, že Netanjahu a Gallant by měli být rovnou odsouzeni k smrti. Přitom Írán je zemí, která se letos v dubnu a říjnu dopustila agrese proti Izraeli a mimoto dlouhodobě podporuje ostatní agresory útočící na Izrael – vedle Hizballáhu to jsou irácké milice a jemenští Húthiové. Společným jmenovatelem všech je nebetyčná nenávist vůči Izraeli; jejich cílem pak vymazání židovského státu z politické mapy Středního východu. Chameneího vyjádření na adresu Netanjahu a Gallanta je proto slušným jazykem nekomentovatelné.

Kritika a skutečnost

Soudě podle toho, co hlásá do světa propalestinská propaganda podporovaná levicovými antiizraelskými kampaněmi by se mohlo zdát, že Izrael vede v Pásmu Gazy genocidní válku s cílem vyhladovět případně tamní obyvatelstvo a jejich města srovnat se zemí. Této lži uvěřil i ICC a na jejím základě vygeneroval nejhanebnější protiizraelské a antisemitské rozhodnutí od vzniku židovského státu. Ano, v Pásmu Gazy zuří válka, tu ale vyprovokoval Hamás; je to válka se vším všudy. Válka vedená v městské zástavbě, válka vedená nikoli dle modelu jedna standardní armáda proti jiné standardní armádě, ale válka s nejzákeřnějším nepřítelem, jakého si lze představit – s formacemi tvořenými zfanatizovanými islamistickými zabijáky.

Lžím snažícím se poškodit stranu, která se v konfliktu brání, lze čelit čísly. COGAT, armádní izraelský útvar Koordinátora vládních aktivit na Teritoriích, na starosti má dodávku humanitární pomoci do Pásma, zveřejnil 25. listopadu 2024 na svém účtu X následující údaje. Od začátku války (říjen 2023) bylo do Pásma Gazy dopraveno 1,139 mil. tun pomoci prostřednictvím 57,545 tis. kamionů, z toho

– potraviny … 872,065 tis. tun/40,346 tis. kamionů

– voda (kromě dodávek potrubím a čerpadly) … 51,370 tis. tun/2,587 tis. kamionů

– nouzové přístřešky … 85,767 tis. tun/6,33 tis. kamionů

– zdravotnické potřeby … 27,344 tis. tun/2,762 tis. kamionů

– smíšená pomoc … 44,253 tis. tun

– PHM … 27,566 mil. litrů

– plyn … 25,948 tis. tun

Otázka: Takto si počíná stát, který chce civilní obyvatelstvo nepřítele vyhladovět, cíleně zdecimovat či genocidně zlikvidovat?

Světová zdravotnická organizace (WHO) na svém webu oznámila, že 5. listopadu 2024 byla v Pásmu Gazy dokončena druhá fáze očkování proti dětské obrně, která se během války v oblasti vyskytla. Naočkováno bylo 556,774 tis. dětí do deseti let, to znamená, že 94 procent této populace dostalo druhou dávku vakcíny nOPV2. Podle WHO jde o „pozoruhodný úspěch vzhledem k extrémně obtížným podmínkám, za kterých kampaň probíhala“. Třebaže se zpráva ani slovem nezmíňuje o participaci izraelské strany, je mimo jakoukoli pochybnost, že bez vstřícného přístupu Izraele by se něco takového nikdy nepodařilo. Jedním dechem dodejme, že naopak chyběl vstřícný přístup Hamásu, který jako gesto dobré vůle nepropustil ani jedno rukojmí.

Otázka: Takto konstruktivně přistupuje k problému stát, který usiluje o poškození dětské populace protivníka?

Dvojí přístup

Izraeli je nasazována psí hlava kvůli tomu, že nynější válka v Pásmu Gazy má na straně agresora neúměrně mnoho civilních obětí. Protiizraelští aktivisté, propagandisté, publicisté a politici operují ale výhradně s čísly dodanými teroristickým agresorem. Ta jednak nejsou nezávisle ověřená, jednak nerozlišují mezi bojovníky teroristických formací a civilisty, přičemž i mezi druhými jmenovanými jsou lidé, na které lze vztáhnout charakteristiku „ve dne civilista (např. učitel ve škole UNRWA), v noci terorista“. Především však: válka proti zlu není primárně „o číslech“. Bylo-li za druhé světové války nutné zničit zlo v podobě německého a japonského agresora, pak existoval jen jeden způsob. Oba režimy vojensky porazit, donutit ke kapitulaci, a to bez ohledu na počet civilních obětí v rámci bojových operací k vytčenému cíli sloužících, jakkoli cynicky to může znít. Dnešní odpůrci bombardování Hirošimy a Nagasaki by v pětačtyřicátém jistě argumentovali tím, že obě atomové bomby způsobí neúměrně vysoké ztráty v řadách civilistů nepřítele, a proto by volili variantu tyto bomby nepoužít. To by ale znamenalo ono neblahé „B“. Prodloužení války na Dálném východě, víc mrtvých včetně civilistů, víc prolité krve, větší rozsah škod. Proč by mělo umírat víc spojeneckých vojáků, když bylo možné válku ukončit podstatně dřív, byť za cenu obětí na straně agresora? Nebýt Pearlu Harboru 1941, nebylo by Hirošimy a Nagasaki 1945. Nebýt 7. října 2023, neumírali by v Pásmu Gazy civilisté.

Nikdo soudný nepopírá, že v Pásmu Gazy jsou civilní oběti. Není jich málo. Ale proč? Nikoli kvůli tomu, že Izrael vede válku brutálním způsobem, ale navzdory tomu, že se snaží oběti civilního obyvatelstva minimalizovat. Používá k tomu několik způsobů. Varovné telefonáty a SMS určené obyvatelům oblastí, které se brzy stanou cílem útoků izraelské armády (IDF). Varovné letáky shazované pro obyvatele oblastí s upozorněním, aby se civilní osoby nezdržovaly v blízkosti teroristů a jejich objektů a zařízení. Metoda „klepání na střechu“. Před ostrým bombardováním zamíří letectvo IDF na objekt Hamásu nesmrtící střelu se zvukovým efektem, čímž dá civilistům šanci lokalitu opustit. Operativní přerušení bombardování teroristického objektu v okamžiku, kdy je v blízkosti zjištěna přítomnost civilních osob.

S tím ostře kontrastuje přístup Hamásu a pošetilé chování části civilistů v Pásmu. Zatímco normálně uvažující lidé by v čase války dobře míněné instrukce ve vlastním zájmu respektovali, ne tak mnozí palestinští Arabové. Důkaz poskytla stanice Al Aksa TV, oficiální mediální kanál Hamásu. Už v předchozím konfliktu (2014) ve zpravodajství chválila Gazany, kteří poté, co Izraelci vypálili z dronů tři varovné střely, vylezli na zasažené střechy, aby fungovali jako lidské štíty. To samo o sobě je projev sebevražedného šílenství, ovšem ještě horší je, když vládci daného území něco takového podporují. Ve stejném zpravodajství dostal slovo mluvčí Hamásu Sami Abu Zuhri. Jeho slova: „Skutečností je, že navzdory izraelským bojovým letounům jsou lidé ochotni se obětovat, aby ochránili své domovy a já věřím věřím, že tato strategie se osvědčuje. A my, Hamás, naše lidi vyzýváme, aby si tuto praktiku osvojili.“ Diametrálně odlišný přístup je zřejmý na první pohled. Na pranýři ale stojí Izrael.

V historii válečných konfliktů vedených v husté zástavbě velkých měst sotva najdeme ve statistice civilních obětí nulu. Je tomu přesně naopak, mrtvých civilistů je vždycky obrovské množství, je to tragický průvodní jev městské války, krutá daň za tento druh bojové činnosti. Zastavme se u dvou bitev, jedné nedávné, jedné z minulé světové války.

Bitva o Mosul (říjen 2016 – červenec 2017). Irácká armáda a spojenci bojovali proti teroristům Islámského státu. Podle některých vojenských odborníků se jednalo o nejtěžší městský konflikt od druhé světové války. Protiteroristická koalice zvítězila, odhady zabitých civilistů se vyšplhaly k číslu 40 tisíc. Vyvolal tento údaj celosvětovou hysterickou protiiráckou kampaň? Nikoli.

Bitva o Manilu (únor – březen 1945). Americká armáda a síly Filipínského společenství bojovaly proti japonským agresorům, kteří byli poraženi. Filipínská metropole byla totálně zničena, podobně jako tehdy v Evropě Varšava nebo Berlín, zahynuli 100 tisíc filipínských civilistů. Vyvolal tento údaj celosvětovou hysterickou protiamerickou kampaň? Nikoli.

Tím se dostávám k otázce uvedené v nadpise. Jak ještě jinak má Izrael se zákeřným nepřítelem bojovat? Donekonečna ho bezúspěšně vyzývat, aby propustil rukojmí, přestal zneužívat civilisty jako lidské štíty, neumisťoval svůj vojenský arzenál do civilních budov (nemocnice, školy, mešity, bytové domy)? Ne, opravdu netvrdím, že současná izraelská kampaň „Železné meče“ je absolutně bezchybná. Byli jsme svědky špatných rozkazů a omylů, i fatálních (střelba na rukojmí), a také několika excesů jednotlivců. Nic z toho se stát nemělo, ale vždy šlo o výjimky z pravidla, s nimiž si izraelský právní systém včetně armádního dokáže poradit. Problém je v něčem jiném. Nikdo z těch, kdo kritizují Izrael za způsob, jakým vede válku v Pásmu Gazy, neříkají, jak by to měl dělat jinak. Kdyby totiž sdělili nahlas to, co si myslí, ukázalo by se, že jejich představy jsou buď zcela mimo realitu, nebo pro Izrael naprosto sebevražedné. Po Izraeli se totiž chce to, co ještě nikdo nikdy nedokázal, měl-li nad zlem zvítězit.

Prameny: