Jak pokračují v Argentině v boji s přebujelým státem

Náhodný výběr zpráv ze země, kde v prezidentských volbách zvítězil člověk, který se nebojí dát lidem svobodu a říkat věci napřímo. Zdroj informací v odkazech na konci článku.

(1) Tisková konference vlády

Zaznělo na ní toto:

„Oznamujeme, že jsme propustili dalších 685 zaměstnanců ministerstva, tedy bývalého ministerstva, pro gender a diverzitu. Když jsme ministerstvo převzali v prosinci minulého roku, mělo 1100 zaměstnanců, to je více než ministerstvo vnitra nebo obrany. 90 % rozpočtu ministerstva se spotřebovalo na mzdy. Posledních 25 % zaměstanců propustíme v následujících měsících.”

„Ve vládě prezidenta Milei není místo pro zbytečné výdaje daňových poplatníků.”

Pozn. autora: Nemá se to, ale kdyby se podařilo skrytě nahrát jeden pracovní den několika pracovníků ministerstva, vznikl by asi materiál na několik žánrových filmů. Třeba horor „Za vaše prašule”, zábavná soutěž „Kolik kabelek se dá nakoupit v pracovní době”, romantický „Milujeme nenávist” nebo neškodný lék proti nízkému tlaku ve formě videa.

(2) Májová dohoda

V den, kdy Argentina slaví výročí vyhlášení nezávislosti, podepsalo 18 guvernérů provincií takzvanou májovou dohodu navrženou prezidentem Javierem Milei. Byla slavnostně podepsána 9. července ve stejné budově ve městě Tucumán, ve které v roce 1816 vyhlásila Argentina svoji nezávislost.

Dohoda uvádí deset bodů, kterými by se měla řídit ekonomická politika země:

1. Nedotknutelnost soukromého vlastnictví
2. Vyrovnaný rozpočet je zákon
3. Snížení veřejných výdajů na historicky nízkou úroveň ve výši 25 % HDP
4. Moderní školství
5. Daňová reforma, která sníží daňové zatížení a zjednoduší život občanům
6. Diskuse o federálním přerozdělování daní, které zatěžuje rozpočet
7. Využití přírodních zdrojů provincií
8. Reforma pracovního práva na podporu zaměstnanosti
9. Důchodová reforma, která bude respektovat ty, kteří do systému přispívali
10. Otevření se mezinárodnímu obchodu

Pozn. autora: Ano, je to jenom deklarace, ale kdyby se jim podařilo splnit jen body 2 a 3, byl by to neuvěřitelný úspěch. Snížení veřejných výdajů podle bodu 3 by například v českých podmínkách znamenalo redukci o zhruba 40 %. V argentinských podmínkách je to snížení o třetinu. Ale už jednom odvaha dát hlavu na špalek podobným slibem si zaslouží obdiv.

(3) Ministerstvo deregulace

Argentinská vláda zřídila ministerstvo deregulace a vládní transformace. Povede ho bývalý šéf centrální banky v konzervativní vládě Mauricia Macriho. Úkolem ministerstva bude rušení regulací, které narušují fungování ekonomického systému, modernizace a zjednodušení fungování státu. Prezident Milei řekl, že stát je „kriminální organizace a on sám je krtkem, který ji narušuje zevnitř”.

Pozn. autora: To s tou kriminální organizací bude hyperbola, která má vyslat jasný signál, že stát není přítelem pracujících lidí a pro současné generace nikdy nebyl. Good luck, chtělo by se říci.

(4) Jde to!

Prezident Milei pronesl projev na setkání v Brazílii. Mimo jiné řekl:

„Sociální spravedlnost je osudná domýšlivost. Ve jménu spravedlnosti, kterou nazývají sociální, spáchali nejméně spravedlivé hrůzy. Ve jménu spravedlnosti zabavili majetek, který budovaly celé generace před nimi. Ve jménu spravedlnost brali majetek jedněm a dávali jej druhým, kterými jsou náhodně jejich děti nebo přátelé. Pokud máte pochybnosti, podívejte se, jak žijí rodiny socialistických lídrů ve 21. století. Podívejte se, jak žije rodina Nicoláse Madura (prezident Venezuely)

„Ten, který k vám ho hovoří, se dostal tam, kde je, bez formální struktury, bez peněz, bez politické strany, bez podpory médií jen tím, že říkal pravdu natvrdo a s neochvějným přesvědčením, že život bez svobody nemá cenu žít. Věřte mi, jde to.”

„Věřte sami sobě, staňte se strůjci svého osudu, bojujte všude, kde je to nutné, a věřte, že když to budete dělat s přesvědčením, dosáhnete svého cíle.”

Pozn. autora: Javier Milei začínal před zhruba deseti lety jako ekonomický komentátor v televizi. Za deset let dokázal svými myšlenkami pobláznit dostatek lidí, aby mu dali svůj hlas, byť je jeho volební heslo v podstatě něco jako: „Neudělám pro vás nic, kromě toho, že vás nechám žít a zbavím vás parazitů”.

Dokázal to v Latinské Americe, kde obrázek Che Guevary je i v Argentině často k vidění. Jeho vzor Murray Rothbard napsal po zhroucení bolševických režimů ve východní Evropě, že západní civilizaci čeká náboženská válka s progresivní levicí, která bude především střetem idejí. Měl pravdu.

(5) Základní zákon

Tak se jmenuje zákon, který po šesti měsících jednání mezi vládními stranami a opozicí schválil argentinský parlament. Jedná se o první velký zákon schválený parlamentem za nového prezidenta. Původně obsahoval 600 kapitol, ale po složitých jednáních z nich zůstalo 234.

Zákon vyhlašuje stav veřejné nouze na dobu jednoho roku a dává vládě dodatečné kompetence. Dává do privatizace 41 státních podniků s výjimkou aerolinek, pošty a televize. Zákon předpokládá zrušení, sloučení nebo transformaci veřejných institucí s výjimkou těch, které jsou v zákoně vyjmenovány. Reforma pracovního trhu zahrnuje například prodloužení zkušební doby, jejíž délka je tím větší, čím je firma menší, nebo odpuštění sankcí v případě, že zaměstnanec pracující na černo bude převeden do řádného poměru. Plus řadu dalších opatření.

Pozn. autora: Mimořádné pravomoci jsou vždy nebezpečné, ale čas ukáže.

(6) Tisk versus peníze

Argentinský rozpočet se v prvním čtvrtletí dostal poprvé do plusu od roku 2008. Média o tom informovala například takto: „Prezident drasticky omezil rozpočtové výdaje za cenu paralýzy veřejných investic, desetitisíců propuštěných zaměstnanců a zmražení vzdělávacích a zdravotnických fondů.”

Peněžní trhy, na kterých investoři sází své vlastní peníze, reagovaly pozitivně. Argentinské peso, které bylo jednou z nejvíce slábnoucích měn v roce 2023, posílilo oproti dolaru o 25 % v prvním kvartálu tohoto roku.

Pozn. autora: V okamžiku, kdy teče do lodi, není na analýzy čas a je nutné začít okamžitě shazovat zbytečnou zátěž i za cenu toho, že se vyhodí něco, co by nemělo. Velice často nepomůže ani analýza, protože zjistit, kdo dělá málo a kdo více, je těžké i v soukromé firmě. Velký třesk je možná jediná strategie, která má šanci na úspěch.

Málokdo se pro ni odhodlá, protože odvážných lidí je v politice jako šafránu. Odvaha totiž znamená udělat něco, co média neschvalují.

Post scriptum

Rush Limbaugh byl nejposlouchanější americký rozhlasový komentátor. Zemřel před několika lety.

O konzervatismu říkal, že to je „vlastně to, co je správné, slušné a morální”. Jeho pět zásad boje s progresivní levicí zahrnuje doporučení, aby se lidé nebáli.

„Progresivní levice jsou šikanéři, kteří se bojí nebojácných lidí se smyslem pro humor. A co je nejdůležitější? Nikdy, ale opravdu nikdy nepodlehněte pokušení si myslet, že situace je beznadějná. Nejsilnější zbraní progresivní levice je schopnost přesvědčit své názorové oponenty, aby to vzdali bez boje.”

„Zásadou progresivní levice číslo jedna je umlčet opozici. Vždy a všude. Progresivní levice nemá žádný zájem obhajovat svoje názory ve střetu argumentů. Svoboda názorů je její největší nepřítel. Kontrola toho, co lidé mohou říkat, je prostředkem k dosažení jejich hlavního cíle: získání moci. Proto se snaží každého nositele opozičních názorů označit těmi nejděsivějšími výrazy, které je napadnou. Jedinou zbraní progresivní levice je zastrašování, aby se nikdo neodvážil zpochybňovat jejich lži.”

Pozn. autora: Ti, co ho poslouchali, ho milovali. Každý den jim dával naději a odvahu.